Červenec 2013

Dopis od pana prezidenta

12. července 2013 v 21:47 | Yim |  Yima
Tento blog mám už nějaký ten čas založený, ale za Boha jsem nemohla přijít na to, co by měl být onen slavný, první článek. Přemýšlela jsem nad klasickým "představovacím", poté nad něčím, co by mě vystihovalo, ale nic nebylo ono. Nemohla jsem se rozhodnout a tak mi nezbývalo nic jiného, než jen čekat až se něco přihodí. A ta příhoda se stala právě dnes.

Ráno jsem se probudila jako normálně, šla jsem pokračovat ve vytváření zpěvníku, naobědvala jsem se. Potom jsem jela do města, abych v Divadle Bolka Polívky koupila lístky na říjnové představení. Bylo to zklamání, když jsem zjistila, že na pokladně mají zavřeno, ale pokračovala jsem ve své cestě do Vaňkovky. Tam jsem zamířila rovnou do knihkupectví, kde jsem si vzala knížku Josefa Škvoreckého Tankový prapor a šla jsem si sednout na sedačku vzadu. Otevřela jsem knihu na straně 139, přesně tam, kde jsem skončila. A když už bylo čtvrt na pět, odešla jsem, abych mohla do foto bazaru, kde mi měl pán vysvětlit používání Flexarety, kterou jsem dostala na narozeniny. Ouha, už bylo zavřeno.

A tak jsem se dostala domů. Než jsem odemčela dveře od paneláku, podívala jsem se tou malou štěrbinou do schránky. Byla plná. Vešla jsem dovnitř a otevřela schránku. Byly tam dva časopisy, jedna reklama a jeden dopis. Nevšímala jsem si toho, prostě jsem to odnesla nahoru, dala to do předsíně, odložila si věci a až potom jsem se tomu chtěla věnovat. Věděla jsem s naprostou přesností, že jeden z časopisů je můj. Než jsem se k němu ale dostala, uviděla jsem na dopise mé jméno... To nebylo ale jediné, co na obálce bylo napsáno. V levém horním rohu stálo Kancelář prezidenta České republiky. Nevěřila jsem svým očím. Že by mi Miloš Zeman opravdu odepsal na dopis, co jsem mu poslala před několika měsíci? Skoro jsem na něj zapomněla, už jsem ani nedoufala, že se mi někdy dostane odpovědi. Zemana jsem nikdy neměla ráda a řekla jsem si, že mu dám "druhou šanci" a napíšu mu dopis. Podle toho, co mi odpoví - nebo neodpoví -, si o něm utvořím obrázek. Ale nic. Čekala jsem, dennodenně chodila vybrat schránku, ale nikdy nic. Zeman, společně s jeho "virózou", u mě spadl ještě níž, než byl dřív. Ale tentokrát jsem v ruce držela dopis.

Plná očekávání jsem pomalu otevírala obálku. První, co jsem uviděla, byl takový pěkný papír. A když jsem ten papír rozložila, nahoře bylo takové razítko, nebo to bylo natisknuté, co já vím. Byl to znak České republiky a pod ním zase ten nápis Kancelář prezidenta České republiky. Čekala jsem, co tam asi bude napsané. Hm, nepsal mi pan prezident. Prý mu chodí moc dopisů a nestíhal by každému odpovědět. Napsala mi nějaká paní... nevím, už si nevzpomenu na ten název. Něco pro styk s veřejností. Trochu mě to zklamalo.

Ale co, prostě je to Zeman. Nic jsem od něj nečekala, nic se nestalo. Vlastně přesně podle očekávání.