Malí tyrani

9. srpna 2013 v 12:49 | Yim |  Yima
Přiznejte se, kdo si kdy udělal srandu ze svých rodičů, že jsou staří, ačkoli jim je třeba jen čtyřicet? Já se hlásím! Krásný příklad je, když jsem se ptala mámy, jestli za ní už jezdily vlaky, a když odpověděla, že ano, já jí na to řekla: "Nedokážu si představit, jak mezi dinosaury jezdí rychlík." Teď, když mámě něco takového řeknu, už si to ani nebere k srdci. Ví, že si z ní budu pořád dělat srandu, že jako malá nejezdila na koních, ale na mamutech. Ale podívejme se na to z jiné stránky. Jakmile my budeme mít děti a oni dospějí do toho nesnesitelného pubertálního věku, budeme my ty oběti těch malých tyranů.

Jak se díváme na éru, kdy byly naši rodiče mladí? Když se díváme na staré filmy, říkáme si, jaké to proboha měli oblečení nebo vybavení domu. A bylo to jen před pár desetiletími! A jak se díváme na éru našich prarodičů, kteří většinou vyrůstali v padesátých letech? A co ještě dřív? Válka, první republika, válka, naši prapraprarodiče žili dokonce ještě za Rakouska-Uherska! Moje prababička se narodila rok předtím, než byla založena Československá republika. Naše doba nám připadá moderní. Ale jak to budou hodnotit další generace, které přijdou po nás?

Představte si, že vašim dětem je třeba deset a třináct let, sedíte si pěkně celá rodinka u televize a jede něco jako Vyprávěj. Seriál, který ukazuje dobu našeho mládí, kdy se rozmáhaly počítače, notebooky, informační technologie, chytré mobily; kdy byli roboti vynalezeni snad už úplně na všechno. Oblečení bylo z pohodlného materiálu a bylo pěkně barevné. Kdy na Hradě otravoval Zeman. Vaši děti vám řeknou: "Mamí? A co je ta otevírací placka?" A budou myslet notebook. Věcičku, na které jste trávili tolik času o prázdninách, nebo místo toho, abyste se učili a dělali si úkoly. Jenže oni něco takového už znát nebudou, protože budou mít novější vymoženosti a my budeme působit jako lůzři.

Moje babička nedokázala pochopit, jak funguje flashka. Vysvětlovala jsem jí to snad milionkrát a ona nemohla pochopit, proč jde minimálně třemi způsoby přesunovat obsah tam a zpět. Ctrl+C, Ctrl+V. Pravé myšítko. A přetažení. A když to konečně pochopila, dostala čtečku knih a nemohla pochopit, že to funguje úplně stejně. Dělala jsem si z ní už srandu, protože toto v dnešní době umí pomalu i čtyřleté dítě. Ale my takto budeme působit taky. Co se asi ještě vymyslí? Počítač, který bude jen obraz ve vzduchu, který bude do prázdna promítat nějaký kouzelný přístroj? A ještě by to mohlo být dotykové, co říkáte? Nebo ne, to už bude v té době zastaralé. Naše děti nebudou chápat, co jsme v našem dětství bez takové techniky dělali a budou si z nás dělat srandu, jestli už za nás vůbec byla nadzvuková letadla, když ne nadsvětelná, a jestli jsme měli metro alespoň v jednom městě. Budou se divit, jak jsme mohli jezdit auty, která měla kola, a tím se utrácelo za postavení všech těch silnic, když v tu dobu budou třeba existovat auta, která budou létat.

Je to zvláštní, že doba, ve které my žijeme a připadá nám tak aktuální a nejnovější, bude pro jiné jen něco jako pro nás středověk. I pro lidi ve středověku byl mor úplně normální, neléčitelná nemoc. Stejně tak je to u nás s rakovinou, která se možná bude za pár let léčit ve velkém. Kdo ví?
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Houbička Houbička | E-mail | Web | 9. srpna 2013 v 13:13 | Reagovat

Naprosto souhlasím :-) Nemám co dodat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama