Minulost, přítomnost, budoucnost

10. srpna 2013 v 13:49 | Yim |  Yima
Když jsem se dnes ráno probudila, nějak jsem se dostala k myšlenkám o mém věku a o tom, že stále stárnu. Přemýšlela jsem o tom, kdy budu mít další pěkné narozeniny, tedy kulaté a nebo s pětkou na konci. Za pět let. Bude mi dvacet. A přitom jsem si ještě před pár lety běhala venku po dětských hřištích, v páté třídě jsem si už připadala jako velká a přitom se teď na taková prťata dívám jako na roztomilé, nevinné, malé dětičky.

Peter Pan nechtěl nikdy vyrůst. If growing up means it would be benath my dignity to climb a tree, I'll never grow up, never grow up, never grow up! Not me! A já jsem to jako malá nechápala, když jsem se tolikrát dívala na onen film. Říkala jsem si, jak je ten Peter Pan divný, protože to musí být úžasný svět, kde žijí naši rodiče a musíme se o sebe starat sami a pracovat a nechodit do školy. Vždy jsem si hrála, že už jsem dospělá, protože být malé, bezbranné dítě, o kterém rozhodují jiní, to mě nebavilo. Ale teď je to naopak. Nechci vyrůst. Už i těch patnáct let je pro mě víc než dost a starostí mám nad hlavu. Chtěla bych být zase malá, jezdit po sídlišti na koloběžce a chodit s kamarádkou do takového malého obchůdku, kde nám vždy dávali lízátka zadarmo. Děsí mě to.

Za čtyři roky budu maturovat. Potom půjdu na vysokou a za deset let budu muset nastoupit do práce, založit si vlastní rodinu, mít vlastní byt a živit se sama. Už to nebude loudavé chození ze školy, protože mě budou bolet záda od tašky, ale bude to spěch, abych co nejdříve byla u svého manžela a u dětí. Myslím si, že nebudu dobrá matka. Nedokážu se o ně postarat, protože budu mít pořád hlavu v oblacích a nebudu se moci přizpůsobit ostatním. Jsem individualista, než najdu člověka, se kterým si rozumím, trvá to věky.

Nechci být dospělá. Dospělí jsou většinou nezajímaví suchaři, kterým záleží hlavně na tom, aby měli místo v práci, dobrý plat a aby byl doma pořádek. Zvlášť ta poslední věc mi nevyhovuje. Nedokážu si představit, že bych neměla tolik času na své koníčky a přátele a musela bych se věnovat ostatním. Pře se to s mojí osobností. S mou charakteristikou.

Moji rodiče nikdy neměly koníčky, které by dělali, když jsme byly se sestrou malé. Nevím, jak to vypadá, když si dospělý člověk, matka dvou dětí, vezme foťák a jde fotit na tři hodiny do botanické zahrady. Nebo místo toho, aby si večer s dětmi zahrála deskovou hru, tak si sedne k počítači a začne psát na blog nebo povídky a básničky. Nevím, jestli je to vůbec možné!

Potřebovala bych manuál k životu. Stále jsem ho nepochopila.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Houbička Houbička | E-mail | Web | 10. srpna 2013 v 14:02 | Reagovat

Úžasný článek :-)
Já jsem to vždycky měla stejně. A jsem i stejný snílek. Ale myslím si, že budu dobrá matka a že jí budeš i Ty. Protože mateřství je věc emocionální a subjektivní. Na tom, jak se o děti staráš, záleží méně, než na tom, jak je máš ráda a dáváš jim to najevo...

2 Tina Tina | E-mail | Web | 10. srpna 2013 v 17:18 | Reagovat

Myslím, že to berieš moc drasticky :D
Ja som v 15 chcela byt dospelá môcť robiť čo chcem, ísť kam chcem, flákať sa s kamošmi... teraz ked mam svoje povinnosti tak občas si želám mať zase 15 a nič nemusieť riešiť... dobre ja som dospelá a mám prácu a živím sa sama ale rozhodne sa nehodnotím ako suchár :D žijem každú chvíľu naplno.. dobre keď pridu deti určo sa to spomalí a niečoho sa budem musieť vzdať ale o tom je život... A ak máš koníčky, ktoré ťa bavia a napĺňajú tak sa ich nikdy nevzdáš ani keď budeš mať 20, 30, 40 a viac :D  len prehodnotíš svoje priority :D uvidíš všetko bude dobré :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama