První procházka s Flexaretou Aleki

5. srpna 2013 v 16:05 | Yim |  Yima
Mám velkou zálibu ve foťácích. Jakýchkoli. Ale ze všeho nejraději mám ty staré, na filmy, na které se můžete obdivně dívat a říkat si, jak jsou geniální. Před dvěma měsíci jsem na své narozeniny dostala již dlouho vytouženou Flexaretu. Jenže kvůli dvoutýdennímu školnímu výletu na Maltu, prázdninám a všem těm táborům, jsem se dostala do Antik Foto, aby mi to pán vše vysvětlil, až dneska. Jak jsem později zjistila, vypadalo to složitěji, než to ve skutečnosti je.

Po poledni jsem chtěla jít ještě do knihkupectví. V knihkupectvích jsem strávila hodně času, protože jsem procházela divadelní knihy a knihy o Václavu Havlovi i od Václava Havla, dokonce jsem také objevila novinku o Olze Havlové! A když jsem šla od knihkupectví ke knihkupectví pěkně dolů po Masaryčce k Hlavnímu nádraží, řekla jsem si, co kdybych Flexaretu, nově pojmenovanou jako Aleki, rovnou vyzkoušela. Popošla jsem ještě kousek, ale k mému zármutku zrovna před Starou radnicí stála sanitka a tak ze šikmé věžičky na fotce nic nebylo. Nevěšme ale hlavu, ještě jsem měla před sebou Petrov.

Na každém filmu do Flexarety, který je poměrně drahý, je celkem dvanáct snímků. Nechtěla jsem plýtvat, a tak jsem vyfotila jen sedm fotek. Kapucínský kostel, Petrov, Biskupský dvůr, Husova, něco vícekrát.

Řeknu vám, byl to krásný pocit držet v ruce Flexaretu ještě z Československa, něco, co dnešní lidé skoro neznají. Potkala jsem jedny turisty, buď z Německa, nebo z Rakouska, nebo ze Švýcarska, nebo z jiné německy mluvící země. Každý ze čtyřčlenné rodinky měl krásný foťák a otec, hlava rodiny, měl dokonce Pentax. Tento foťák jsem taky vždycky chtěla. Dívali se na mě, jak tam stojím na schodech a mám objektiv namířený na kostel. Něco říkali, zaznělo slovo flexaret a ukazovali na mě. Zvláštní. Když jsem potom šla po ulici, šel naproti mně jeden pán kolem šedesátky, byl zamračený, ale jakmile na mém krku uviděl viset Aleki, tak se na něj zaměřil a usmál se. Ano, tito lidé tyto foťáky znají z miulého režimu, kdy se to vyváželo i do zahraničí.

Těším se, až si vyvolám fotky. Tedy, doufám, že to na normálním zvětšovači půjde! Pokud ne, budu se muset smířit s tím, že si nechám film vyvolat za těžký prachy ve fotolabu. Ale i tak. Uvidím je, budu je držet v rukou a budu je moct dát do té staré krabice s ostatními fotkami. A až ty fotky budou, určitě je naskenuji a dám je na blog.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 petr petr | E-mail | 13. dubna 2015 v 16:11 | Reagovat

Ahoj tak jak se dari s flexaretou? 16.5  je v Brne setkani techto uzasnych pristroju:)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama