Zážitky z MHD: 2 v 1

6. srpna 2013 v 10:36 | Yim |  Téma týdne
Zážitky z MHD? Ty jsou všechny stejné. Jedete, senioři nadávají, chytne vás revizor, klasika. Občas se ale najdou nějaké situace, které převyšují ty ostatní buď trapností nebo vtipností nebo i něčím jiným. Já mám jen dva takové, na které si vůbec dokážu vzpomenout, aniž by se mi pletly s ostatními každodenními jízdami.

Prvním zážitkem je velká chumelenice. Bylo to někdy kolem druhé poloviny března. Ráno, když jsem jela do školy, vypadalo to nadějně, že už sněžit nebude, ale bohužel během vyučování nasněžilo tolik, že jsem se tím sněhem na zastávku belhala třikrát delší dobu. Měla jsem zmrzlý obličej, bundu, šátek, všechno. Na zastávce jsem čekala další dlouze ubíhající minuty. A když trolejbus přijel a já nastoupila, tak jsme na další zastávku, která byla vzdálená snad jen 500 metrů, jeli dalších pět minut. Další hrůzná část nastala, když jsem přestupovala. Čekala jsem, až pojede šalina tři, ale dvacet minut jezdily jenom dvojky. Když jsem se konečně dočkala, tak netrvalo dlouho, než jsme se zastavili u vyhybky a pan řidič vystoupil, začal nadávat, přičemž se tomu vždy celý vůz smál. Pomáhali mu i ostatní řidiči, kteří za námi tvořili kolonu. Když řekl, že pojedeme přes Cejl, protože mu to prostě přehodit nejde, řekla jsem si, proč že jsem vlastně tak dlouho čekala na trojku, když stejně jedeme po trati dvojky...

Krátce před Čárou se pan řidič rozčiloval znovu. Musel zase přehodit vyhybku, ale někteří lidé, zvlášť ti staří, si mysleli, že už je zastávka a začali vystupovat. Takže znovu začal sprostě nadávat. Běžnou cestu domů, která trvá padesát minut, jsem jela skoro tři hodiny. Děs.

A druhý zážitek? Ten je trochu kratší. O hodně. Bylo to zase na cestě ze školy. Kousek ode mě seděl starý bezdomovec, měl u nohou dvě francouzské berle a taky velkou tašku. Pořád zíral na všechny okolo. Potom nastoupila slečna, tak kolem dvaceti, a začala hledat sluchátka. On na ni začal mluvit.

"Ona si se mnou nechce povídat. Určitě už je pětkrát rozvedená a chlapů má tak akorát dost." Přitom ukázal na mě. Myslela jsem, že propuknu v salvu smíchu, ale udržela jsem se a i nadále jsem ho docela s lítostí pozorovala. Začal té slečně vyprávět spoustu věcí, už si je ani nepamatuji. Ona mu potom ale řekla: "Pane, něco vám řeknu. Každý svého štěstí strůjcem." Byla to narážka na to, jak prý měl tři manželky. Ale kdo ví? Po chvíli se ale pán ozval znovu. Trochu ztlumil hlas, už tolik nekřičel, ale pořád to bylo slyšet všude. Řekl: "Slečno, já vám řeknu tajemství. Dneska někoho zabiju." To bylo na mě až příliš a tak jsem vystoupila a šla pěšky na další zastávku. Celý týden jsem vždycky čekala na Zprávy, abych zjistila, jestli byl opravdu někdo zavražděn, a ani mi nebylo překvapením, když nic takového nevysílali. Tento pán, to byla noční můra. Nikdy nechci dopadnout jako on.

Článek je přiřazen k tématu týdne "Zážitky z MHD".
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sever-rat Sever-rat | E-mail | Web | 6. srpna 2013 v 10:47 | Reagovat

Dobré zážitky. Někdy se cesta MHDéčkem může někdy hodně protáhnout.

2 Kamush Kamush | Web | 6. srpna 2013 v 11:37 | Reagovat

V Praze na denním pořádku ;) (ta první story v zimě na denním pořádku).

3 Tina Tina | E-mail | Web | 6. srpna 2013 v 12:46 | Reagovat

Ou... to je sila totok ...  to by som asi zažiť nechcela :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama