Dámy a pánové, viděla jsem Zemana

25. září 2013 v 15:30 | Yim |  Yima
Dámy a pánové, viděla jsem Zemana. Ano, našeho pana prezidenta, který mi neodepsal na dopis a který v sobě nemá ani špetku úcty k drahocenné a rozsáhlé české historii, což se projevilo při návštěvě korunovačních klenotů. I přes všechny jeho nedostatky a nedokonalosti, se kterými člověk prostě musí žít, jsem se setkala i s lidmi, kteří Miloše Zemana vynášejí stále do výší. Zrovna takový mám zážitek z dnešního dne, kdy se náš soudruh profesor v biologii rozpovídal o politickém tématu, ke kterému se dostal skrze stížnost, že ve čtvrtém ročníku nejsou ve vzdělávacím plánu přírodní vědy. Odůvodňoval to tím, že naše vláda chce z mladých lidí udělat tupý dav, který bude v minulém režimu vidět zlo a bude uznávat demokratické zřízení státu. Postěžoval si, jak všichni volí pravici (kde k tomu přišel), když je to jen vláda bohatých. Mezi jeho rozmluvou zmínil i to, že nás rozhodně nechce ovlivňovat, ale pokračoval dál. Prý je dnešní politika děs (s tím souhlasím) a že je to ještě horší než za komunismu. My jsme to ale neměli šanci zažít, tak to nemůžeme posoudit. Nemohla jsem si to odpustit a směrem k mé spolužačce jsem utrousila poznámku, že možná to brzy zažijeme. Pan profesor se vyjádřil na konec hodiny tak, že jediné dobré, co nás v dnešní době potkalo, je zvolení Zemana za prezidenta. Nebudu rozebírat moji bouřlivou reakci a to, že jsem měla chuť si s ním pohovořit z očí do očí o nemilých věcech.

Vraťme se ale k podstatnému, tedy k jádru věci.

Již včera jsem věděla, že nemá smysl chodit po škole domů. Táta jde dnes na IQ testy a já ho musím zavést na místo, protože neví, kde to je. Chápete, není z Brna a ani tu nebydlí. Proto jsem se rozhodla, že navštívím funkcionalistickou prvorepublikou Zemanovu kavárnu, která je nedaleko od mé školy. Když jsem už ale měla roh parku, ve kterém se nachází, na dohled, zděsila jsem se. Bylo tam spoustu černých aut a lidí v obleku, tak jsem si automaticky představila možnost, že se tam koná svatba. Přemítala jsem, jestli tam tedy chodit nebo ne, ale nakonec jsem se rozhodla, že tam zavítám. Přinejhorším jsem prostě mohla projít jen kolem a pokračovat dál do města. Do představy o svatbě mi ale neseděl jeden faktor, kterým byli policisté a pánové jako hory v černém. O kus dál ale bylo lešení, tak jsem si říkala, že to možná bude jen nějaké řízení dopravy, aby se tam někomu něco nestalo. Jenže když jsem byla ještě blíž, uviděla jsem na jednom z aut velký státní znak České republiky. V ten okamžik jsem byla na tuty zmatená, nevěděla jsem, co se to děje, ale nenechala jsem se zvyklat. Když jsem konečně zašla za roh, velkých pánů zase přibylo. Už jsem téměř vyloučila možnost, že bych mohla dnešní odpoledne strávit v tak milém prostředí, ale otáčet se? To mi přišlo zbabělé. Procházela jsem tedy kolem Zemanovy kavárny a dívala se dovnitř oknem, které vlastně představovalo zeď. A v ten moment mi to došlo! Uviděla jsem našeho prezidenta a mě přepadl vztek. Byla jsem od něj maximálně deset metrů a přesto jsem mu nemohla od plic říct, co si myslím. Také jsem tomu pořád nemohla uvěřit. Byl to jen někdo jemu podobný, nebo to byl opravdu on?

Potom jsem došla až do AIDY. Tady teď sedím, popíjím neperlivou Bonaqu, píšu vám článek o tomto nečekaném setkáním, které již mám ověřeno ze zpravodajských zdrojů. Opravdu, Miloš Zeman mi vyfoukl Zemanovu kavárnu.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 •Pet!nka• •Pet!nka• | Web | 26. září 2013 v 13:09 | Reagovat

Docela se bavím představou, jak řveš na Zemana okénkem kavárny. Já si o něm taky myslím své, jen se neboj :-) a takových, jako je tvůj profesor je víc. Na idiota totiž narazíš na každém rohu, bohužel to není nikterak ojedinělá záležitost.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama