Setkání s literární postavou

2. září 2013 v 18:31 | Yim |  Píšu
Blog.cz na Srdci blogu k dnešnímu dni vyhlásil literární soutěž na témat Setkání s literární postavou. Moji postavu byste nenašli v žádné knize, nýbrž v divadlení hře. Doufám, že se to počítá za literární, já ale myslím, že ano. Je to postava, která - podle mě - docela dost figuruje v českých, resp. československých dějinách. Jedná se o Feridnanda Vaňka z hry Václava Havla Audience (1975). Bohužel měl příběh být jen na 1800 znaků. Musela jsem to napsat kratší než bych chtěla, je to 1764 znaků.

Blížila jsem se k prostým papundeklovým dveřím. Chystala jsem se zaklepat, ale v tom se otevřely a vypadl z nich nějaký pán, který už měl něco popito. Rychle jsem uskočila a nechala ho projít. Pak jsem se naklonila a podívala se škvírou mezi dveřmi. Uviděla jsem ho.
"Ehm, dobrý den," řekla jsem nejistě. V místnosti byl stůl, na něm dvě sklenice a u něj dvě židle. Jedna z nich byla obsazena. Zrovna přeléval obsah z jedné sklenice do druhé. Ale vzhlédl ke mně.
"Dobrý den," pozdravil.
Vešla jsem dovnitř. Dveře trochu zavrzaly. Přišla jsem až ke stolu a ukázala na prázdnou židli, on jen přikývl. A tak jsem se posadila k němu.
"Vaněk, Ferdinand." Podával mi pravou ruku a já ji stiskla. Také jsem se představila.
"Dáte si pivo?" zeptal se.
"Děkuji, ale ne."
"Nepijete?"
Pokrčila jsem rameny. Prohlížela jsem si jeho obličej. Ferdinand Vaněk z Malého Hrádku. Úplně jako jeho autor. Naprosto totožný.
"Půjdete do skladu?" zeptala jsem se.
"Snad."
"Budete na sebe donášet?"
"Co prosím?" V jeho tváři se zračilo zděšení.
"Promiňte, předbíhám děj."
Přikývl.
Dveřmi najednou prošel sládek. Dopínal si poklopec. Rychle jsem si stoupla ze židle a stoupla si za pana Vaňka. On se posadil.
"Měl jsi s ní něco?" zeptal se.
"S kým?" nechápal.
"No přece s Bohdalkou."
"Já? Ne."
A hra pokračovala dál. Položila jsem Vaňkovi ruku na rameno a tím se s ním rozloučila. Inteligent. Pán. Spisovatel. Obešla jsem stůl. Podívala jsem se na všechny diváky, kteří seděli v publiku. Uklonila jsem se. Jako bych tam nikdy nebyla, odešla jsem dveřmi do zákulisí. Na tváři se mi objevil blažený úsměv a do očí se mi draly slzy.
"Fakt ne?" ozvalo se zevnitř.
"Ne."
"To jsi teda u mě srab!"
"Ale u mě ne," řekla jsem si sama pro sebe. "U mě jsi hrdina; ať už jsi překuloval nebo koulel."
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Kapuletová Kapuletová | E-mail | Web | 2. září 2013 v 19:19 | Reagovat

Pěkné. :)

2 Chachi Chachi | 5. září 2013 v 17:34 | Reagovat

Velmi krasne Yimo :D

3 Lokusta Lokusta | E-mail | Web | 12. září 2013 v 10:42 | Reagovat

Postava z divadelnej hry, postava z prózy, zo zbierky básní... všetko je to literatúra, verím, že nebude u Blogu  problém. Nemá byť z prečo. A podotýkam smerom k poviedke, že sa mi to páčilo.

4 Richťo Richťo | Web | 17. září 2013 v 18:36 | Reagovat

Veľmi pekné, máš naozaj talent na písanie :)

5 Yima Yima | E-mail | Web | 17. září 2013 v 18:37 | Reagovat

[1]: Děkuji. :)
[2]: Tobě taky děkuji, Chachi. :)
[3]: Ano, to jsem si taky říkala. A děkuji. :)
[4]: Děkuji, Richťo. :)

6 Kebi Kebi | Web | 18. září 2013 v 19:22 | Reagovat

Mě se to moc líbilo!!! Hezké :)

7 Charlie Charlie | Web | 27. září 2013 v 14:01 | Reagovat

S poslední větou naprosto souhlasím.

8 Meredith Meredith | 4. října 2013 v 10:13 | Reagovat

Jé.
Upřímně se mi to strašně líbí. Strašně moc. Je to takové poutavé a prostě, nemám slov.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama