Paradox a lá Russell
18. října 2013 v 15:18 | Yim | YimaKomentáře
Přihlaš se na ZČU na Humanistiku nebo přímo na Filosofii a ptej se po doktoru Murgašovi. Tři až čtyři hodiny ti bude povídat o duši, o tom, jak přechází z člověka do člověka a o tom, že teprve když se dostane do někoho chválihodného, jako je Havel, dojde věčného klidu.
A nebo, co když je život ta dobrá část a po smrti nastane teprve teror? I když já doufám v opak, který si popsala ty v prvním odstavci. :-) Takové myšlenky vedu většinou, když jsem opravdu ve stresu, třeba o náboženství a posmrtném životě. A je fakt, že nikdo to neví. Třeba po smrti nic není. Ale smrt vlastně ani nemusí nastat, pro fyzickou část ano, ale co ta psychická? A co je to vlastně vesmír, odkud se vzal, jak je velký? Existují tam i jiné planety, jako naše? Nekonečně mnoho otázek, na které nejde s jistotou odpovědět, ráda se jimi zabývám. :-) Ale člověk se do toho mnohdy zamotá, tak asi dopadne nějak můj komentář - bez hlavy a paty. :D
děkuji děkuji děkuji!:)
teď jsem na sebe fakt pyšná:D :) a fakt děkuji. fakt moc. fakt.
toho spisovatele neznám, ale píšu si, mrknu se v knihovně;)
a ještě jednou děkuji. fakt si toho moc vážím:)
"Třeba je nějaká velká místnost, horská dráha, kde může člověk nebo duše přebývat jen určitý počet let a aby tam mohl žít dál, musí zaplatit jistou oběť ve formě umírání tady na zemi. Musí se narodit, musí si projít úplně vším tím zlem, kterého je svět přeplněný. Potom si musí prožít všechny hádky, všechna zklamání.".. neskutečně chytrá myšlenka.
taky věřím, že po smrti prostě MUSÍ něco být, ale ty jsi to pojala z úplně jiného úhlu.. a to se mi moc líbí. líbí se mi ta myšlenka, moc.
Já jak nad tím přemýšlím,nevím jestli říct svůj názor.Nechci vám kazit náladu a optimismus,takže jestli nechcete,raději nečtěte dál.Já si myslím že po smrti nic nenásleduje. Nejdůležitější by na životě asi mělo být jeho užívání a dělání toho co chcete a co máte rádi a s těmi které máte rádi.A pokud nikoho takového nemáte tam ho co nejrychleji najít.
Sice to je hodně pesimistické a můžeme jen doufat že tam někde čeká něco nádherného,ale podívejte se kolem sebe:Vidíte nějaké zázraky?Něco co by tomu nasvědčovalo? Podle mě teda ne. Jen jsou mi kladeny pod nohy nástrahy a já pořád klopítám a upadám.
A podle toho co vy říkáte,že bychom se měli těšit na smrt,(tak jsem to teda pochopil), si život užívat vůbec neužijeme a raději budeme na smrt čekat.
A co když potom nic nepříjde?


















To je zajímavý názor, ještě jsem se s ním nesetkala. Ne že bych na posmrtný život nevěřila, věřím, že něco potom určitě je. Ale že vlastně, když to tak řekneme, jsme aktuálně mrtví a jen se hrabeme k tomu, abychom byli živí? To je takové... zvláštní. I když to svým způsobem dává smysl. :)