Pražská matrjoška

10. října 2013 v 17:33 | Yim |  Téma týdne
Teprve až dnes jsem zjistila, že to není matrioška, ale matrjoška. Celý život jsem této malé, dřevěné, soustruhové panence říkala slovenským názvem. Pokaždé, kdy jsem ji rozkládala a zase skládala. A taky tehdy, kdy jsem ji hledala a bohužel už nenašla.

Ve svém životě jsem měla jen jednu takovou věcičku rádoby ruskou, ale dovezenou z Prahy. Vlastně se pojí s mým prvním zážitkem z našeho hlavního města. Byly mi čtyři roky. Jeli jsme s mámou, tátou a mou tehdy roční sestřičkou do Prahy, protože jsme od malička jezdili po celé republice a něco takového rozhodně nejde vynechat. Pamatuji si, jak jsme jeli okolo jednoho motorestu před Prahou. Nevím, proč mi ten pohled uvízl v paměti, když jsme se tam vůbec nezastavovali, ale vybavuji si to, jakoby to bylo včera, kdy jsem se znuděná dívala z okna auta.

Mé vzpomínky na tento výlet jsou jen takové letmé útržky, které by se daly poskládat do jedné velké mozaiky a ani tak by to nevyplnilo celou naši trasu. Třeba vůbec si nepamatuji koně na Václaváku, ani orloj, ani Karlův most, natož Pražský hrad. Zato si pamatuji, jak jsme jeli lanovkou na Petřín. Nevím, jestli je tam i teď, ale tenkrát tam byla. Také si vzpomínám, jak jsme šli k samotné rozhledně. Byla jsem ještě malá, ale když jsem šla vedle mámy, připadala jsem si velká. Vůbec nevím, jak se mi něco takového vůbec dostalo do toho malého mozečku. Sestra tehdy nechtěla jet v kočárku a tak jsem ze srandy řekla, že si tam tedy sednu místo ní. Začala se vztekat (to je pro ni typické), vyvádět a potom se rozeběhla ke kočárku a vezla se dál. Ostatně výšlap nahoru a výhled na Prahu si nepamatuji.

Další memoár z mých mladých let je z nějaké zahrady, řekla bych. Vůbec si to nedokážu zařadit na určité místo. Takto to mám ale i se vzpomínkami z Brna, jenže jelikož tu bydlím, tak postupně zjisťuji, že onen slavný most, který se mi pořád vybavuje, je vlastně viadukt u Hlavního nádraží. A protože do Prahy nejezdím tak často a nepohybuji se tam tolik, lokalitu vám neuvedu. Vím jen, že kousek bylo v nějaké nízké budově metro a na té zahradě byly chodníky a mezi nimi na trávníku takové ty zastříhané keře do různých ornamentů a já jsem v nich probíhala.

Úplně poslední věc, kterou mohu zařadit do Prahy, je procházení jakýmisi uličkami, kde bylo hrozně moc lidí. Nebyla to ale taková ta úzká ulička italského typu, ale klidně bych ji přirovnala k brněnské Masaryčce. Byly tam stánky a různé obchůdky a my jsme se ségrou hrozně chtěly suvenýr (tehdy jsem se to slovo naučila a tak jsem ho pak často říkala), ale nemohly jsme si nic vybrat. Hrozně mě uchvátily právě ty matrjošky. Není to vůbec typické pro Prahu, ale to já jsem tenkrát nemohla vědět. Líbilo se mi, jak se jedna schovává do další a ta zase do další a na konci, myslím, že po sedmi, je úplně malinkatá postavička. Dokonce si pamatuji i barvu. Byla matná, bílá a na tom byly modré kytičky. Sestra měla tu klasickou červenou malovanou.

Tehdy jsem Prahu vnímala jen jako město. Od malička jsem bydlela v Brně a bylo to jen pár měsíců, co jsme se přestěhovali na Vysočinu do malé vesničky. Na ruch jsem byla zvyklá. Ačkoli ne na tak velký. Vlastně, myslím si, že to, co se mi na Praze líbilo ze všeho nejvíc, byli ti lidé a turisti. Možná právě tam jsem poprvé v životě viděla Asiaty a nedokázala jsem pochopit, proč vypadají jinak než my. A hrozně moc se mi líbilo, jak tam všichni něco fotí. Musím ale říct, že teď mě Praha fasnicuje rozhodně víc. Ty nejslavnější středověké stavby a ty ulice, kterými se můžete donekonečna proplétat. Ale nikdy nenechám dopustit na mé milované funkcionalistické Brno, protože právě tady bude vždy můj pravý domov.

Článek je přiřazen k tématu týdne "Praha".
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Mavis Eveline Strix Mavis Eveline Strix | E-mail | Web | 13. října 2013 v 18:33 | Reagovat

Veľmi pekný článok.
Pobavili ma pasáže o tom, ako si si zapamätala úplne absurdné veci. To sa stáva aj mne - často si vybavujem napríklad to, čo som mala v tej chvíli na sebe, alebo čo brat vedľa mňa vtedy povedal, pritom si absolútne nespomeniem na nejaký hrad nad nami.

Ja som v Prahe bola zatiaľ len raz a musím súhlasiť s tým, že je to nádherné mesto! Ruch moc rada nemám, no na pár dní to človeku dokonca spraví dobre, aspoň sa utvrdí v tom, že žije a žije aj všetko okolo neho.

Na záver ti musím pochváliť design, ktorý je nádherný a taktiež aj celý tvoj blog či štýl písania článkov. Zaujala si ma - ty aj tvoj blog :)

2 Yima Yima | Web | 13. října 2013 v 20:11 | Reagovat

[1]: Děkuji, moc mě tento komentář potěšil. :) A jsem ráda, že to s těmi "zbytečnými" detaily ve vzpomínkách nemám jediná. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama