17. listopad, cesta do Prahy

17. listopadu 2013 v 20:08 | Yim |  Yima
Je to první rok, co jsem se v tento den nedívala ani na jeden dokument o Sametové revoluci. Minulý rok jsem šla odpoledne na demonstraci za přímou demokracii; tento rok jsem byla už od rána pryč. Se zbytkem mé rodinky jsme odjely do Prahy a tam byly až do odpoledne.

Byla mlha. Hrozně velká mlha, relativně zima. Předem jsem měla naplánovaný snad každý krok a každý směr. První zastávka byla na Vinohradském hřbitově. Už jen když jsme vešly, bylo to zajímavé, nýbrž hned za bránou stál automat od Coca Coly. Řekněte mi proč! Tento hřbitov byl docela ponurý. A těch deset hektarů vypadalo vážně o hodně větší, když jsme stály uvnitř a dívaly se skrze stromy, kde je ta kaple. U kaple bylo údajně čtrnáct hrobek, ale já je všechny neobcházela. Mým cílem byl hrob rodiny Havlovy. Prostě Václav a Olga! A taky tam byl Hugo Vavrečka! A Vácslav Havel! A spoustu dalších lidí z jejich rodiny. Zapálila jsem dvě svíčky a máma se sestrou mě musely téměř násilím odtáhnout pryč.

Lucerna. Palác Lucerna na Václavském náměstí. Ale pardón, to bych přeskočila ten bezesporu nejulítlejší zážitek, který musí mít snad každý Brňák, který byl kdy v Praze. Eskalátory na Náměstí Míru. Údajně to jsou nejdelší eskalátory v Praze a já na nich pokaždé jezdím nahoru a dolů. Však víte, vesničan ve velkoměstě. Dobře, teď se už můžeme přesunout do Lucerny. To taky není nějaká náhoda. Postavil ji dědeček a táta Václava Havla, ale hlavně tam v té pasáži byla výstava pořádaná Knihovnou Václava Havla nesoucí název Samizdat a Edice Expedice. To nebudu dále rozebírat. Snad řeknu jen to, že jsme tam stejně moc dlouho nepobyly, protože všechno, co tam psali, jsem už měla stejně načtené ze všech těch knížek. Takže když jsme zase vyšly na denní světlo, začaly se k našim uším linout neblahé hlasy z mikrofonů - nějakých pár cvoků, okolo kterých byl i houf příznivců, vykládalo o tom, že za exekuce může ČSSD. To víte, že jo. K pamětní desce jsem dala dvě svíčky pro Palacha a Zajíce, další dvě jsem dala pod svatého Václava. Vzhůru dolů do metra!

Jedna zastávka, ale tak víte co. Kolikrát mám možnost jet metrem? Šly jsme po Legerově a tak dál a dál. Prostě na Albertov k přírodovědné fakultě Univerzity Karlovy. Tam začínal průvod před čtyryadvaceti lety, ale to jistě víte. Měla jsem pěkně naplánované projít si trasu Sametové revoluce, ale bohužel má líná rodinka to zavrhla a šla si rovnou na Slavín, kam jsem také měla naplánováno jít, ale později. Prostě mi to rozhodilo úplně všechno a byla jsem docela naštvaná, dokud jsem nezačala na Slavíně nacházet spoustu báječných lidí, kterým jsem dala svíčku. Jan Neruda, Božena Němcová, Svatopluk Čech, Antonín Dvořák, Waldemar Matuška, Vlasta Burian, Karel Čapek, Karel Hynek Mácha, Radek Pilař, Jiří Trnka, Eduard Bass, Josef Kleiner, Vítězslav Hálek, Josef Myslbek, Vojtěch Hynais, Josef Václav Sládek, Alfons Mucha, František Křižík, Bedřich Smetana, Vítězslav Nezval, Jaroslav Heyrovský a Jan Purkyně. Poté jsme se šly podívat, odkud skočil Šemík, a po takových schodech (nenávidím schody!) jsme sešly dolů na nábřeží a téměř půl hodiny jsme strávily focením labutí, kachen a racků.

Další zastávkou mělo být Rašínovo nábřeží 2000. Počkejte si, co tam bude. Takže, jely jsme dvě zastávky tramvají (to slovo se mi hrozně příčí) a u Tančícího domu jsme vystoupily. Přešly pár přechodů a dostaly se sotva za ten odporný dům (ano, myslím ten Tančící). Rašínovo nábřeží 2000. "Tak jsme tady." - "Co?" - "No 2000." Začala jsem vytahovat z batohu svíčky a zapalovač (už jsem se zmínila, že jsem se ho dneska naučila používat?), máma se hrozně smála, že chci dát svíčku jen tak k nějakému domu. No a co? Vždyť tady vyrůstal Václav Havel!

Přes Masarykovo nábřeží, okolo Mánese a Národního divadla. Tam na tom ostrůvku bylo spoustu lidí. No a na Mostu legií zase spoustu policistů a taky jich bylo hodně vedle toho divadla. Dnes se měli v patnáct hodin na Václaváku střetnout anarchisté a nacisti, či co to je. Docela by mě zajímalo, jak to dopadlo, ale u tohoto jsem nebyla. Na Národní jsme zalezly do Slavie, kam Václav Havel chodíval a dokonce se tam seznámil s Olgou a je to prostě boží místo. Potkala jsem tam Adama Mišíka, což není nějaké báječné, ale zmínit se o tom můžu.

Ze Slavie jsme šly na Karlův most a přes něj a potom přes Kampu, zase k nábřeží za kachnami, konče Lennonovou zdí. Mám fotku se žlutou ponorkou! Tady jsem umístila dvě svíčky. Dvě poslední svíčky, nutno dodat. Sem jsem chtěla jet 8.12. minulého roku, ale bohužel to nějak padlo, tak jsem smrt Johna Lennona uctila alespoň dnes. Potom jsme šly na Malostranské náměstí, kde jsme asi deset minut čekaly na tramvaj číslo 12 směr Palmovka. Víte, čeho jsem si všimla už ráno? Že vepředu těch tramvají jsou vždy dvě české vlaječky. Otázka na Pražáky - to tak máte celoročně? Protože pokud ano, tak je to boží. Pokud jen v dnešní den, je to snad ještě božejší! No, takže touto tramvají jsme jely vzhůru na Letnou. To bylo úplně krutý, protože to jelo sertepínami (promiňte, doteď jsem se to slovo nenaučila dobře) a to v Brně takto nejezdí, aspoň myslím.

Když jsme vystoupily na Spartě, tak už byla snad větší mlha než ráno. Ale mám stromové fotky v mlze! Na takové terase, či co to bylo, byli nějací skejtaři. Jo a to kyvadlo se nekývalo. Smůla. Taky byla smůla, že přes tu mlhu nebylo vidět na město. Ale docela zajímavé byly ty boty pověšené na šňůře. Další otázka na Pražáky - nevíte, k čemu to tam je?

Stalinova socha se odtamaď nedívá už několik desetiletí.

Potom jsme jely už jen zpátky na Vinohrady k autu a domů. Už teď máme tak nějak zevrubně namyšlenou cestu, kudy půjdeme příště. V prosinci. Možná přímo 18.12., ale je to všední den, takže to není úplně jisté. To umřel Václav Havel, ale to byste si možná ještě mohli pamatovat. Kdyby nevyšlo to, tak by bylo fajn jet do Prahy aspoň na den jeho pohřbu, čili 23.12., ale to je den před Štědrým dnem, že ano, což by mohl být také problém. Kam se ale chci rozhodně podívat, tak do Nerudovy ulice k domu U dvou slunců. Tak schválně, co tam bylo tak zajímavého?
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Anička Anička | Web | 17. listopadu 2013 v 22:34 | Reagovat

Che, tak to jsme v té Praze byly dneska obě :)
A takovou mlhu už jsem neviděla hodně dlouho, jen co je pravda. Ale maminka mi pak doma tvrdila, že to byl smog... chmm...

Kolik jsi těch svíček vlastně zapálila? :)
Já? Dneska jednu, ... pro sebe.

A boty? Myslím, že jestli tam k něčem jsou, tak je to sranda králíků.

2 Yima Yima | Web | 18. listopadu 2013 v 15:54 | Reagovat

[1]: Jo, tu mlho-smog jsem svedla na to, že Zeman moc kouří... :D

3 Susane S. Susane S. | Web | 18. listopadu 2013 v 22:53 | Reagovat

U nás byla taky velká mlha, když jsem se koukla z okna v dáli jsem nic neviděla, což mě poměrně děsilo a když jsem šla ráno do školy tak byla taková zima že bys řekla voda a měla bys plnou pusu ledu. :D

4 ellie. ellie. | Web | 23. listopadu 2013 v 11:27 | Reagovat

jo no, asi mám moc složitej život..-_-
ale na blogu se to snažím srozumitelně formulovat!!:D
asi se musím snažit víc..:D

metro.. je to vždycky zážitek:D
chci do prahy na vysokou, abych mohla každej den jezdit do školy metrem a připadat si velkoměstsky:D

zeď johna lennona..^^
byla jsem tam dvakrát, naposledy tak dva a půl roku zpátky.. hned bych se tam chtěla jet podívat:)

serpentýny, ne? (těmi i/y si nejsem zrovna jistá:D).. jako serpentes, to je z latiny a znamená to myslím had nebo něco takovýho;)

já chci taky do prahyy.. jenže můj problémek je, že bydlím od prahy ještě o kousíček dál než brno. takže mi nezbývá nic jinýho, než čekat na příští rok exkurzi se školou a pak za dva roky nástup na vysokou:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama