
Památka zesnulých
2. listopadu 2013 v 12:13 | Yim | Yima
Komentáře
"Podívat se nahoru a zamávat..." holka, tohle je překrásně řečený. Nádhera, celý tenhle vzpomínkový článek nádhera. Díky za něj :)
Ahojky, tento článek je moc hezky napsaný. A to, jak by si chtěla zapálit svíčky všem vojákům .. to bylo fakt hezky řečený. Jako všechno to, co si napsala. Nedávno mi umřela prababička, když jsem šly položit kytky z hrobu.. taky jsem po cestě narazila na hrobečky vojáků padlých za války. Nikdy předtím jsem to neviděla.. hrobeček vedle dalšího malýho hrobečku. Celé jsem to prošla a počítala jsem kolik jim tak mohlo být..
Včera jsem byla s mamkou na hřbitově. Tento svátek dodržujeme.. a myslím, že každý normální člověk by to dodržovat měl.
Máš moc hezký blog. Nejen tento článek, ale i ostatní. Si z Brna?
Zajímavá záliba :) Já mám hřbitovy taky ráda, možná proto, že mám pocit, že jakmile do něj vejdu, veškerý hluk okolního světa prostě utichne. Jako by kolem hřbitova bylo nějaké zvukové pole :D
O focení pohřbu jsem nikdy neslyšela. Každopádně mý prarodiče zemřeli dříve než jsem je stihla poznat a jediná babička, kterou jsem znala zemřela, když mi byli asi čtyři roky. Vím, že jsem tehdy hodně brečela, ač jsem to možná až tolik nechápala. Smrtka mě připravila o dost příbuzných, ale většinou jsem je buď nepoznala, nebo jsem nebyla natolik blízko, aby to zasadilo až takovou ránu. Každopádně člověk by měl mít nějakou úctu.
Já ke hřbitovům mám taky zvláštní vztah. Spíš bych měla napsat, že můj táta. :) Naše obvyklá dovolená vypadá tak, že omylem nebo někdy i plánovaně se ocitneme na hřbitově. :) Kolikrát se už směju, že to máme jako druh turistiky. Každopádně souhlasím, že hřbitovy jsou neuvěřitelná místa plná něčeho zvláštního. Židovské hřbitovy a Olšanské hřbitovy na mě působí hodně ponuře, na člověka padne taková zvláštní nálada :)
Zrovna nedávno jsem měla nesmírnou touhu zajít do kostela a zapálit svíčku za lepší zítřky na tomhle světě a za všechny co tady s námi už nejsou, ale kostel byl z nějakého důvodu zavřený :/


















Tak to budem taký zvláštny človek s tebou. Prednedávnom mi zomrel otec. Veľmi ma to bolelo a trvá to až doteraz. Nedá sa z toho len tak dostať.. Pamiatku zosnulých beriem za deň, kedy si môžme zaspomínať na krásne chvíle, ktoré sme spolu prežili. Ale krásny článok :)