Původně byla delší, asi na pět slok, ale postupně jsem ji redukovala, ačkoli některé slovní hříčky se mi opravdu líbily. Řekla bych ale, že teď je to mnohem lepší. Součástí většího celku byly jen první čtyři verše, to také musím podotknout. A to celé vzniklo z mé kdysi dávno rozepsané povídky, kterou jsem prostě uložila pod názvem GHJ a už se k ní nikdy nevrátila. Když jsem to ale dnes procházela, líbil se mi popis, zkopírovala jsem pár vět, zredukovala přebytečná slova, udělala jistou malou inverzi a Plamínek byl na světě.
Je mlha. Nad ní se tyčí
jen vysoký, skalnatý vrch.
A v něm je jeskyně,
a v ní jsem teď já.
Hledaje přátelství,
zůstal jsem sám.
I lucerna zhasíná.


















Krásné, líbí se mi to, jak básnička vznikla, z té povídky. To je úžasné.