Po měsíci dnes nastal listopad. Po roce zítra budou dušičky, ale protože jsem nachlazená, tak prý můžu jít na hřbitov až jindy. Když už tedy zítra nepůjdu dát svíčku, napíšu alespoň článek. Ale to nechme až na zítřek. Dnes tu mám miniaturní povídku. Nebo minimalistickou?
Lesní cesta, mlha, tma. Náhrobky všude okolo.
"Neměly jsme sem chodit po zavíračce."
Divné zvuky, šramot.
"Trefíš?"
"Ne."
Silueta v dáli.
Nárazy kovu o něco tvrdého.
Pravidelné oddychování.
Narovnala se. Opřela se o náhrobek.
Přikrčily jsme se.
Kroky. Oddychování. Dupot.
Funění.
Ticho.
Šustění listí.
Dupot. Funění.
Ticho.
Dupot.
Ticho.
Tlukot srdce.
Dupot.
Kroky.
Světlo.
Ticho.
- Výkřik.
"Pšššt, vyplašíte ježky."


















Já nevím proč, ale přijde mi to vtipné. A takové zvláštní, ještě nikdy jsem nic podobného nečetla! :)