Hledám nejlepší kamarádku

22. prosince 2013 v 21:18 | Yim |  Téma týdne
Co je samotný kůl? Nic. A když vedle něj přidáme pletivo, hned je to kůl v plotě. Víte, co tím myslím?

Dnes to bylo poprvé, co jsem si uvědomila, že ačkoli se snažím - a myslím, že zatím úspěšně - žít sama, stejně někoho potřebuji. Byla jsem ve městě. Vánoční atmosféra, která mě letos minula velkým obloukem, se na trzích zřejmě přenášela z člověka na člověka. Byly tam páry a byli tam přátelé. Smáli se. Smáli se spolu. A já jsem procházela mezi těmi lidičkami s foťákem v rukou a fotila světýlka. Musím se přiznat, že jsem všem okolo záviděla. Neříkám, že nemám kamarády. Bylo by ode mě sobecké toto tvrdit. Mám je. Mám takové ty spolužáky a spolužačky, se kterými vycházím, povídáme si spolu, ale není to vlastně žádné velké kamarádství. Mám kamarády z různých kroužků, ale nikoho, s kým bych mohla trávit více času. A konečně, mám kamarády - poměrně dobré, řekla bych - z nejrůznějších koutů České republiky, kterým mohu říct spoustu věcí, ale bohužel s nimi nemůžu jít odpoledne ven.

Vlastně nemám ráda společnost. Nemám ráda společnost lidí, se kterými si nemám co říct. Oni mluví a já bych také ráda mluvila, ale nač prodiskutovávat témata typu tyyy jo, ten kluk támhle je vážně boží! Vážně. To není téma, ke kterému bych měla co dodat. Raději si popovídám o knize, zajímavé události a proberu práva homosexuálů a homoparentalitu. Ráda bych měla někoho, s kým budu moct hovořit o vzniklých textech, fotografiích, nebo o všemožných skupinách, které nejsou typicky mainstreamové, ale jistým způsobem spíše undergroundové. Už jsem párkrát potkala člověka, se kterým jsem mluvila a mluvila a nikdy jsme nevyčerpali témata, ale všechno jednou přejde a odezní.

Je to vyčerpávající. To, jak sedávám doma, všechny přemlouvám, aby si se mnou zahráli Dobyvatele, sleduji dokumentární filmy s nadějí, že tam najdu nějakou radu, jak hledat kamarády a seznamovat se. Ne, vážně - nevíte o nějakém návodu? Na facebooku potom vídám fotky a vděčné popisky, že je daná blondýnka ráda, že má danou černovlásku. Přidávají fotky a vzpomínají, jak se znají od první třídy a pořád jsou kamarádky. Vím, toto už nezažiju. Ale ráda bych si jednou sedla nad fotky a řekla si: "Jo, známe se už od prváku!" Proč tu nikdo takový není? Špatně hledám? Mám moc divné zájmy? Myslím, že ani ne. Jsem moc náročná? Možná. Nebo si jednoduše od sebe všechny odháním svou negativitou?

Dneska mě napadlo, že by mohlo být dobře zajímavé, kdybych si napsala velký transparent a na něm text HLEDÁM NEJLEPŠÍ KAMARÁDKU. Pod to bych dala krátký popis samy sebe a vyšla do ulic a chodila sem a tam. Všichni by se na mě dívali jako na exota. A to tak trochu jsem. Možná by se právě tohoto činu chytil někdo, kdo si taky bez váhání nasadí na každou nohu jinou botu a vyjde mezi lidi. Možná, že by to vážně fungovalo. A možná bych dokázala najít někoho, s kým bych si doopravdy rozuměla. Ale kdo jsem vlastně já?

Lidičkové, jak vy jste našli spřízněnou duši? Jak jste našli nejlepší kamarádku či nejlepšího kamaráda? Jak jste dokázali jít a někoho oslovit, nebát se toho? A jak jste dosáhli toho, že jste oslovili tu správnou osobu?

Nevím, kde hledat. Nikam nechodím. A když někam jdu, mám strach už i tehdy, kdy se na mě někdo podívá. Všem připadám tichá. Nikoho nenapadne, že jsem nehorázně ukecaná, když někoho znám. Většinou se bojím mluvit, protože bych mohla o sobě říct něco, čeho bych potom litovala. Třeba na táborech mi je to fuk, protože vím, že se uvidíme jen daný týden v roce a jejich další smýšlení o mé maličkosti mi už může být celkem ukradený. Když jsem přišla do nové třídy, snažila jsem se nevyčnívat, ale bohužel je to proti mé přirozenosti a nedokázala jsem se dlouho chovat jako ostatní, chci říct - normálně.

Možná, že blog mám podvědomě kvůli tomuto. Myslím tím, že jsem už potkala spoustu lidí, kteří se poznali přes blogy a potom se z nich stali kamarádi a pak nejlepší kamarádi. Rozumí si, chodí spolu ven, píší si. Smějí se spolu! Možná, že prostě doufám. Třeba narazím někdy na nějaký blog Brňačky, zhruba v mém věku, která bude mít stejný problém s lidmi kolem sebe, které kolem sebe nemá. A třeba jí napíšu do komentáře a ona se podívá na můj blog, také něco okomentuje, a z oblíbených blogů se stanou oblíbení lidé.

Snad.
Možná.
Někdy.

Článek je přiřazen k tématu týdne "Vztahy".
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 machi96 machi96 | E-mail | Web | 22. prosince 2013 v 21:30 | Reagovat

Jak jsem poznala nejlepší kámošku?
dnes je to půlroku, na jedné akci u nás na vesnici, až večer pod vlivem alkoholu :D

Mimoto přes týden jsem brňačka :D a na tvůj blog občas zavítám :))

2 Agnes Agnes | Web | 22. prosince 2013 v 21:47 | Reagovat

Podle mě je důležité najít společnou půdu. Nevím, jestli najdeš někoho, kdo se bude zajímat o stejné věci, stejné kapely, hudební styl.. Asi ne. Nejspíš najdeš i někoho, kdo bude mít opačný názor v určitých věcech. Důležitý je najít něco, co vás spojuje, třeba jen jednu věc. A ty tomu kamarádovi pak představíš tvou oblíbenou kapelu. On tobě jeho oblíbený film. Prostě... Já taky nemám nikoho, s kým bych se bavila o úplně všem, o čem mluvit chci. Proto máme my nemluvníci blogy. Abychom se pořádně vykecali :).
Hodně štěstí do života, přeju. Nikdo si nezasloužíme být sám.

3 Arthur Arthur | E-mail | Web | 22. prosince 2013 v 22:05 | Reagovat

Vlastně jsem si myslela, že jsem na tom stejně. A asi jsem.
Ale dostalo se mi ujištění, že když zavolám, tak oni přijdou. A rozdílné boty si oblečeme všichni. A vezneme transparent s nápisem: M

4 Arthur Arthur | E-mail | Web | 22. prosince 2013 v 22:05 | Reagovat

Vlastně jsem si myslela, že jsem na tom stejně. A asi jsem.
Ale dostalo se mi ujištění, že když zavolám, tak oni přijdou. A rozdílné boty si oblečeme všichni. A vezneme transparent s nápisem: M

5 Arthur Arthur | E-mail | Web | 22. prosince 2013 v 22:06 | Reagovat

Vlastně jsem si myslela, že jsem na tom stejně. A asi jsem.
Ale dostalo se mi ujištění, že když zavolám, tak oni přijdou. A rozdílné boty si oblečeme všichni. A vezneme transparent s nápisem: MY JSME KAMARÁDI. I KDYŽ SE NEVÍDÁME POŘÁD.
Je možnost mít nejlepší přátele. Jen když člověk umí žít s tím, že jsou daleko a neuvidí se tak často.
Rozumím ti.

6 Arthur Arthur | E-mail | Web | 22. prosince 2013 v 22:07 | Reagovat

... Tyvole. Sory, že jsem ti to tady zaspamovala, ale fakt netuším, co se stalo. -.-

7 Katarína Katarína | Web | 22. prosince 2013 v 22:08 | Reagovat

Řeším stejný problém jako ty, kamarádů mám jako smetí, ale žádný, který by si se mnou dokázal podívat o knihách, blogu nebo paní povídek. Nikdo takový v mém okolí už není, proto je město Louny tak malé :D

8 Cassie Cassie | 22. prosince 2013 v 22:33 | Reagovat

Ráda bych ti pomohla, ráda bych s tebou chodila ven... Ale bydlíš přes půlku republiky.
Já mám kamarádů dost, ale mám s němi někdy problémy. Taky mi trvá než se s někym dám do řeči... A ty kamrády, kterým opravdu věřím, jsem potkala už ve školce.... :)
Skus hledat, jednou určitě někoho najdeš:)

9 lamentia lamentia | Web | 22. prosince 2013 v 22:37 | Reagovat

Naprosto ti rozumím. Sice mám nejlepší kamarádku, ale je to Španělka a vídáme se jen vzácně. Doufám, že se ti podaří někoho blogového najít, Brno je k tomu město zaslíbené. Z raných blogových let mám pár blogových slečen, se kterými se párkrát do roka vídáme a jsou to jedny z mých nejlepších kamarádek, co mám.

10 Tekoucí voda Tekoucí voda | Web | 22. prosince 2013 v 23:27 | Reagovat

Po určitých zkušenostech jsem došla k názoru, že nejlepší kamarádka neexistuje. Už dávno ji nehledám.
Na základce jsem něco jako nejlepší kamarádku měla, byl to takový parazit - nejprve mě šikanovala a pak se na mě pověsila a byla mi neustále v patách. Na střední jsem se jí naštěstí zbavila. To už je lepší radši žádnou nemít.
Stačí mi hrstka přátel, z nichž s každým se bavím o jiném tématu, které nás spojuje.
Jinak jsem se ale dřív tímhle taky hodně trápila. Chtěla jsem mít někoho, s kým bych mohla trávit odpoledne, sdílet společné zájmy, třeba se i společně učit (ve dvou to jde přece jenom líp)... Ale nic z toho. Nakonec už to ale fakt neřeším.
S tou mou hrstkou dobrých přátel toho mám hodně společného, a to i povahově - nikdy bych nevěřila, že by mi někdo mohl být tak podobný. Ale stalo se. Jenže často se nevídáme, prostě nebydlíme zrovna blízko sebe a časově se dost míjíme...
Jinak se taky lidi dost bojím oslovovat. Nejvíc těch skvělých jsem ale poznala právě na táboře. :-) Spolužáci za nic nestojí a žádných kroužků se neúčastním.
No, držím palce, ať někoho, s kým si budeš rozumět, najdeš. Na každého se jednou usměje štěstí...

11 Susane S. Susane S. | Web | 23. prosince 2013 v 2:49 | Reagovat

Yim, ty mi připomínáš jednu holčinu od nás ze třídy. Je taky taková tichá a jak říct jiná, ale ona taková není, takhle ji vidí ostatní. Když se baví s lidmi, s kterými se nestydí si pustit hubu na špacír. Ale věřím že najdeš kamarádku, která bude přesně pro tebe. Jenom musíš rozšířit obzory a chodit víc mezi lidi, třeba i na místa, která nejsou pro tebe ta nejlepší, protože se mi stává, že když se mi někam nechce, tak je mi tam většinou fajn. :-) Budu ti držet palce. :-)

12 Eliza Eliza | Web | 23. prosince 2013 v 12:02 | Reagovat

Já také nejlepší kamarádku, či kamaráda nemám :) Já mám pouze dobré přátele. Nerada totiž někoho označuji Nejlepší kamarád, jelikož se mi zdá, že je to až moc silné slovo. A pokud někdo o mně řekne, že jsem nejlepší kamarád, dokonce mě to i odradí být s někým kamarádka..

13 Kapuletová Kapuletová | E-mail | Web | 23. prosince 2013 v 13:37 | Reagovat

Stříbříčko moje, já s tebou budu klidně chodit po Brně a budeme dělat hlouposti. Jako když jsme naposledy šlohly ceduli "přemnožení sinic" a zpívaly Mišíka na parníku. Mám tě hrozně ráda a mám pro tebe dárek na Vánoce, takže šupky dupky do autobusu a přijeď za mnou. :D Napíšeme nějakou "hafo" povídku, budeme vzhůru do osmi ráno a řekneme nějakou hodně nechutnou hlášku, abychom odehnali otravnýho kluka. (OMG, pamatuješ si to?) Jo a víš co? Opět prodiskutujeme to s nejfakem a vrzající posteli. :D Protože ty jsi nejlepší kámoška. :3
Těším se na tebe. Ale asi tentokrát vynecháme Josefa II.

14 lapis lapis | Web | 23. prosince 2013 v 23:48 | Reagovat

Asi ta to prekvapí ale vieš že navod existuje ? ... niekto chytrý napísal vybornu knizku. http://www.kosmas.cz/knihy/124652/bdelost/ Niekde si ju zožeň a prečítaj. No ako vždy poznať cestu je nieco ine ako po tej ceste kracat. A neboj sa nie som podomový predavac biblií len tvoj clanok my strasne pripomenul mna pred mnohymi rokmi a vtedy my ta knizka velmi pomohla. Pokial budes mat po precitani chut mozes sa my potom ozvat. Maj sa.

15 Mandie Mandie | 25. prosince 2013 v 20:26 | Reagovat

Já jsem si až donedávna myslela, že nemám nejlepší kamarádku. S jednou svojí spolužačkou, se kterou si dobře rozumíme a známe se už od první třídy, jsme nedávno šly nakupovat a něco nás hrozně rozesmálo a ona v té souvislosti se smíchem řekla-"To bys neudělala, vždyť jsi moje nejlepší kamarádka už od první třídy!" Plácla to jen tak, jako by nic, do vzduchu, ale pro mě to hrozně moc znamenalo. Nikdy jsem si s nikým tolik nerozuměla a nikomu jsem neřekla tolik tajemství. Vždycky jsem si myslela, že je pro mě spíš víc jako sestra než jako kamarádka, ale myslela jem si, že ona to tak nevidí. Vážně mě to překvapilo. Myslím, že každý tady na světě má svoji nejlepší kamarádku, jen ji ještě třeba nenašel. A kdo nehledá, nenajde. A kdo říká, že to nutně musí být kamarádKA. Nejlepší může být i kamarád. ;-)

16 Edona Edona | Web | 26. prosince 2013 v 16:14 | Reagovat

Já nemám nejlepší kamarádku ani kamaráda. Nemám ráda to dělení, kdysi se mi totiž stalo a hned 2x, že jsem žila v přesvědčení, že jsem nejlepší kamarádka té holky a potom té. Obě ale měly jiné nejlepší kamarádky a v obou případech jsem se to dozvěděla opravdu hnusným způsobem, jako že já nejsem ta nejlepší. A od té doby mám přátelé, potom kamarády a nakonec známé. :-) Šrám z dětství... Ale ani nevím, kdo je přítel, takže jsme na tom stejně. Asi momentálně žádného nemám.
Prosím, kdy si zahrajeme dobyvatele? Kdy si popovídáme o homosexualitě a probereme něco z umění? Já bych ráda s někým nahodila téma například o Titaniku, ale ti mladí se zajímají jenom o blbosti - neříkám že všichni. Už ani o hudbě se nikdo nechce bavit a když už tak je to šílené - zpívá se jenom o sexu, drogách a alkoholu.. Ale, jak to říct? Nejsi sama svého druhu, znám hodně lidí, kteří jsou zkrátka potichu a i já se mezi ně řadím. :-) Však se neboj a hledej, s tím oslovováním se taky bojím, ale jen u kluků - stydím se no - ale holky klidně oslovím. :D Člověk může narazit na svého člověka kdekoliv, proto měj oči na šťopkách a poslouchej. :-) Hlavne neseď doma, vím že nesedíš, ale tak napíšu to. Jelikož mám kamarádku a ta pořád kleje, že nemá přátelé a kluka a přitom sedí doma na prdeli a nikdy mě nechce navštívit. Už jsem jí říkala, že jak bude odmítat přestanou ji lidi pozývat.

17 Aky Aky | 27. prosince 2013 v 20:44 | Reagovat

Já vlastně ani nevím, jak přesně na tom jsem. Mám kamarádku, která mě za nejlepší považuje, ale já mám pocit, že si vlastně tak úplně nerozumíme. Když jí ukážu fakt dobrou knihu, nelíbí se jí. Když mi vypráví o tom, jak moc má ráda hraní na flétnu, nedokážu to pochopit, protože hudbu sice poslouchám prakticky stále, ale  nezvládám se naučit na cokoli hrát. Hlavně ale máme jeden velký problém - těžko hledáme nějaké společné téma kromě školy. Ona není ten typ člověka, se kterým bych se normálně pustila do řeči. Přátelství s ní mi hodně dalo... Jenže já bych opravdu potřebovala někoho, s kým si mohu popovídat o tom novém triku s Green Day, které jsem dostala, o koncertu místní kapely, kterou zbožňuji, o tématech jako  jsou knihy, umění, životní prostředí nebo homosexualita.
Nevím, jak jí to šetrně říct. Vím, že to vidí stejně jako já, ale odmítá upustit od toho, že my dvě jsme pro sebe jako stvořené. Nikdy jsem nepotkala nikoho, s kým bych si úplně porozuměla. Ráda bych někoho takového našla.
Konečně se dostávám k tomu, proč píši tenhle komentář. Jsem na tom povahově dost podobně - alespoň to několik mých přátel tvrdí. Mlčím, protože nechci být nápadná. Dokážu říct svůj názor, ale pouze když mě někdo osloví. Bydlím na vesnici, 10 kilometrů od školy, doprava sem a tam stojí spoustu času. A tak nechodím skoro nikam mezi lidi. Většinu času trávím ve společnosti psa a želvy...
Tenhle komentář nemá asi žádný smysl, ale to většina všeho, co jsem kdy napsala.

18 NikaRoovy NikaRoovy | E-mail | Web | 30. prosince 2013 v 18:25 | Reagovat

Souhlasím... Taky jsem na tom s kamarády asi tak jako ty.  Ale mám Kaktuse, který je v podstatě můj nejlepší kamarád. Ale je to trochu smutné, když nejlepší kamarád je v podstatě můj kluk, protože on má jiné nejlepší kamarády...
Dobrý nápad! :-)

19 Katy chan ^^ Katy chan ^^ | Web | 1. ledna 2014 v 13:39 | Reagovat

Často uvažuji o tom, jestli existuje něco, jako nejlepší kamarád. Mnozí lidé je mají. Lidi, s kterými jsou všude. Jako siamská dvojčata.
Ale já nikoho takového nemám. Jsou lidé, kterým na mně záleží a mně na nich také.
Ale zrovna včera jsme tak o Silvestru depkařili a já zjistila, že jim nedokážu svá tajemství říct. Nikomu to nedokážu. Tedy, kromě jedné dívky, která je z druhého konce republiky a to je asi ten důvod. Že to nemůže nikde roznést.
Existují lidi, s kterými si dlouho dokážu povídat o všem a o ničem. Ale člověk, s kterým bych sdílela všechno? Na koho bych se mohla kdykoliv obrátit?
Ten neexistuje...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama