Vztah k Václavu Havlovi v průběhu let

18. prosince 2013 v 19:09 | Yim |  Téma týdne
Lidé si myslí, že jsem se se svým kladným vztahem k Václavu Havlovi snad narodila. Bohužel, není tomu tak. Jakožto všechno existující, i tento vztah musel projít jistou evolucí, počínaje tím pánem z obrazovky a konče tím pánem, co je na plakátu u nás v předsíni. Proč v předsíni a ne v pokoji? Aby každý nově příchozí věděl, s jakými lidmi má tu čest, popřípadě se hned "lekl" a utekl rychle pryč a už se víckrát nevracel.

Vzpomínám si, když pro mě byl Václav Havel jen nějakým politikem. V roce, kdy jsem se narodila, byl potřetí zvolen prezidentem, podruhé prezidentem České republiky. Měla jsem tedy tu čest žít pět let v zemi, jejíž hlavou byl někdo takový. V listopadu sedmnáctého jsem se už jako malá dívala na dokumenty o sametové revoluci, kde jsem Vaška pochopitelně vídala. Také si vybavuji, že v nějaké pohádce hrála Dagmar (promiňte, ale nemám ji ráda) a máma nám řekla, že je to manželka našeho prezidenta. Vůbec jsem nechápala, proč si člověk v takto vysoké politice vzal jen nějakou hérečku. Taky jsem ho znala z novoročních projevů, kterým jsem popravdě skoro nerozuměla.

A potom nesmím zapomenout, když mi někdo ukázal knížku Antikódy. Musím podoknouti, že to není zase až tak dávno, bylo mi tak dvanáct, za což se celkem stydím. Nyní k jádru věci, tedy k tomu, proč se za to stydím. Víte, prolistovala jsem to jen tak letmě, aby se neřeklo. Jen jsem prostě nechápala, proč se nevěnoval jednoduše politice a na nějaké psaní se nevykašlal. Já vím, já vím! Počkejte si na pokračování.

Když 18. prosince 2011 zemřel a já se to dozvěděla, už jsem zažívala neskutečný smutek. Už jsem ho brala jako dramatika. Byl to třetí člověk, při jehož smrti jsem brečela. Po prababičce a Neilu Armstrongovi. Tenkrát bylo téma týdne Václav Havel, ale já jsem za boha nebyla schopná cokoli napsat. Bylo ve mně tolik emocí, že jsem je nedokázala popsat tak, aby z toho někdo něco vyčetl. Nutno dodat, že v ten okamžik jsem ztratila veškeré naděje pro lepší zítřky. Bylo to jen pár dní poté, co jsem se rozhodla mu napsat dopis. Nikdy jsem ho už neodeslala, ačkoli byl napsán. Ve skutečnosti jsem ho roztrhala na malinkaté kousky a vyhodila je po různých hromádkách do různých popelnic.

Netrvalo poté dlouho a Vaška jsem si oblíbila ještě víc. Poličku s knihami zdobí spoustu jeho esejí, životopisů a divadelních her, v předsíni visí plakát HAVEL NA HRAD, stejný obrázek mám i na tričku, které mám právě na sobě. V létě pojedu na Hrádeček, kde je sešlost různých takových intelektuálních lidí. Také jsem byla v Praze, abych mu dala na hrob svíčku. A stejně tak tam jedu i 23. prosince, protože v ten den měl pohřeb.

Jsou to dva roky. Dva roky ode dne, kdy umřel. Vážně, tak rychle to uteklo! Samozřejmě jsem si na jeho památku musela vyhrnout kalhoty a když jsem šla ze školy, stavila jsem se před kostelem svatého Tomáše, kde jako minulý rok byly svíčky na jeho počest. Dala jsem jich tam šest! Za celý den jsem potkala jen pár lidí, kteří měli krátké kalhoty. Viděla jsem jen jednoho céčáka, Aničku, Fitli, nějakou neznámou dámu v Bystrci a skupinku lidí vycházející z naší školy. Ale i tak. I když se těch lidí v mé blízkosti neobjevilo tolik, je to fajn. Celý dnešní den jsem se dívala jen na zem a sledovala jsem, kdo má normální kalhoty. Zítra to bude vskutku nezvyklé, to vám povídám, přátelé!

Takže tak. Jaký máte vy vztah k Václavu Havlovi? Berete ho spíše jako politika nebo dramatika? Tak povídejte.

Článek je přiřazen k tématu týdne "Vztahy".
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 sarush ef sarush ef | Web | 19. prosince 2013 v 12:19 | Reagovat

Taky k němu mám kladný vztah, jen zatím přesně nevím, jak moc.

2 Susane S. Susane S. | Web | 19. prosince 2013 v 13:29 | Reagovat

Já k němu až takovou lásku nechovala :-) měla jsem ho ráda a mám ho ráda, ale nikdy  jsem neviděla žádný film o něm a ani jsem nečetla žádnou knížku. Mám k němu respekt. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama