Milá Země

19. ledna 2014 v 16:17 | Yim |  Yima
Milá Země,
chci ti vyjádřit svůj soucit; a zároveň podporu v každém tvém protestu proti lidské rase a jejímu počínání si. Myslím si, že ty máš nejvyšší právo seslat na nás lavinu, potopu, zemětřesení, výbuch sopky, tsunami či jinou přírodní pohromu. Myslím si, že by ses měla bránit našemu vlivu, který většinou je více než nepříznivý.

Včera jsem se ptala v jednom skupinovém chatu, jaký mají vztah k Zemi. Jediná odpověď se mi vrátila od Fayre, která mi napsala, že se snaží třídit odpad. Když se nad tím zamyslím, připadá mi to jako odpověď oklikou. Chci říct - když se vás zeptám, jaký máte vztah ke svému klukovi, odpovíte mi, že mu občas píšete slohovky? Je to výraz jakési solidarity a pomoci, ale nevyjadřuje to fakt, jestli ho milujete, je vám lhostejný nebo ho nenávidíte. A stejně tak je to i se Zemí. Když mi řeknete, že se snažíte třídit odpad, je to jistě pozitivní odpověď, ale už z ní nepoznám, jestli třídíte z jisté povinnosti či výchovy rodičů nebo opravdu z důvodu, že vám na osudu naší planety záleží.

Lidé se na Zemi už stihli zabydlit. Australopithecus, jeden z předchůdců člověka, byl údajně na Zemi už 4 miliony před naším letopočtem. Homo sapiens sapiens je tu poté kratší dobu - "jen" 200 000 let. Než takového člověka vůbec napadlo, že by si mohl udělat nějakou kulturu a začít žít podobný život tomu našemu soudobému, trvalo to tisíce let. Ač tak či onak, naši předkové žili řady let v souladu s přírodou a vycházelo jim to. Potom ale nějakého inteligenta napadlo, že by nebylo špatné vykácet nějaké ty lesy, postavit si tam vesnice a města, na kopcích hrady. Doba pokračovala a začali narovnávat řeky. Potom byl vynalezen vlak a auta a továrny a začala se těžit ropa a jiné nerostné suroviny a do ovzduší se pouštěly nechutné sračky (pardon) a potom jsme si vymysleli lednice a dávali do nich freony a říkali si, jaká je to sranda, když si ztenčujeme ozonosféru. Jo, protože ona je to náramná legrace, když ničíme něco, jehož stáří se datuje na biliony let! Víte, co Země přežila? A potom se tady přemnoží lidé, jako králíci v Austrálii, a chudák Země jde do kytek. Jen si ale počkejte. Ona se nám jednou vzepře na odpor a úplně normálně nás zničí tak, jako jsme my pár stovek let ničili ji.

Nemyslete si ale, že jsem vůči naším předkům nějak nevděčná. Nebýt toho všeho, teď bych vám tu nepsala článek a mrzla bych venku v jeskyni. Jde ale o to, že to přeháníme. Jsou jiné způsoby, jak se přepravovat. Dají se vyrobit auta, která by jezdila i na něco jiného než ropu - a dřív nebo později k hromadné výměně pohonu stejně dojde. To je jako s rakovinou - léky jsou, to ano, ale doktoři nechtějí přiznat, že by nějaké přírodní léky fungovaly (ačkoli znám několik lidí, kteří díky alternativní medicíně přežili několikrát rakovinu), a také za to mohou farmaceutické firmy, kteří na tom vydělávají. A nevadí jim, že umírají lidé. A nevadí jim, že výrobou těchto nesmyslných věcí znovu ničí planetu Zemi.

Vraťme se ale k ropě.

Postřehli jste arktickou třicítku? Třicet lidí z celého světa, kteří byli zadrženi na mezinárodním prostoru Ruskou federací, protože jim prostě byli nepohodlní. Jednalo se o dobrovolníky z Greenpeace, kteří se snažili zabránit těžbě ropy na Arktidě. Možná jsem sem dávala i petici. Trvalo čtvrt roku, než je pustili.

Teď je zase akce ohledně žraloků. Pokud jsem to dobře pochopila, zase se sešly chytré hlavy a řekly si, že když vyhubí žraloky, nebudou umírat lidé v mořích a oceánech. Jistě, je mi líto těch lidí, kteří takto přišli o život. Soucítím s jejich rodinami. Jestliže se ale zabijí žraloci, největší predátoři našich oceánů, celý oceánský ekosystém bude zničen. A rozhodně nechci, aby se další generace učily o žralocích jako o dinosaurech. 400 milionů let tu jsou!

Mohla bych psát výčet spousty věcí. Kácení deštných pralesů mezi ně taky patří. Byla bych tu do nekonečna a vy byste už polevili ve čtení. Teď bych jen chtěla krátce popsat můj finální vztah k Zemi.

Země je můj domov. Zemi miluji tak, jak miluji i Česko. Je to něco, čemu vděčím za svůj život. Věřím, že si zasloužím být na Zemi, jinak bych se mohla narodit na úplně jiné planetě, na jiném místě ve vesmíru. Země je něco, čeho bychom si měli vážit a brát to jako privilegium, ne jako samozřejmost. Myslím, že je potřeba najít víc lidí než jen ty, které sjednocuje Greenpeace, kterým osud naší planety opravdu leží na srdci a kteří jsou ochotni něco udělat pro její záchranu. Jsem na straně Země. Kdykoli uvidím či uslyším, že lidé se zase o něco pokouší, bolí mě to stejně jako ji.

Lidé si snad myslí, že jejich úkolem je prozkoumat Zemi a prozkoumat vesmír. Ale to není jejich cílem. Ještě jsem nestihla přijít na to, proč tu jsme, když stejně zemřeme, takže veškeré jídlo a pití a technologie a čtení a kamarádství a láska a práce a peníze a vlastně celý život je úplně zmařen. Nedokážu si to racionálně vysvětlit. Mohu ale říct, že tu máme být a ne ničit.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Fay Fay | 19. ledna 2014 v 18:33 | Reagovat

Nikdy by som do teba nepovedala, že si takou zástankyňou... Zeme. Vážne, netuším ako to povedať, asi mi došla správna slovná zásoba pri písaní ťaháku. A určite som to nemyslela zle, postrehla som u teba, akúsi petíciu proti... eh... to je jedno. Len som o tebe nikdy nepremýšľala v takomto ohľade. Pardon.
K článku. Som tam spomenutá. Som slávna.  A cítim sa trápne. Na moju obranu, otázka bola položená fakt pozde v noci a pri pozeraní Schindlerovho zoznamu. Nemyslelo mi to. Snažím sa triediť odpad z vlastnej vôle, naučila som to i otca, ktorý teraz fľašky pekne separuje od odpadu, dokonca ani nefrfle (frfle) keď kvôli tomu musí prejsť o čosi viac krokov.
Nechcem sa vyjadrovať k celému článku. Prosto s tebou súhlasím. "Arktickou třicítku" som nepostrehla, ani petíciu proti zabíjaniu žralokov... no nechápem, prečo ich ľudia zabíjajú. Rovnako ako s ničením pralesov. Prosto toto všetko.
Občas si myslím, že ľudia na tejto planéte myslia viac na peniaze, ktoré dostanú dnes, než na život, ktorý budú žiť zajtra.

2 Lola Lola | 22. ledna 2014 v 11:32 | Reagovat

Zajímavé, skutečně. Takováhle úvaha vede k zamyšlení. Já osobně odpad netřídím úplně "zodpovědně", například třeba zeleninu, kterou doma nespotřebujeme, neházím do popelnice na kompost (vlastně, ani ji před barákem nemáme). Ovšem snažím se třídit sklo a petky. Ale nemyslím si, že by zrovna tohle mělo naši planetu zachránit. A nemyslím si ani, že by ji to mělo zničit.
Ano, sice s tebou souhlasím v tom, že vyhubování různých živočišných druhů, kteří jsou tu mnohem déle než my, je strašně nelidské a měli bychom se stydět, začít s tím něco dělat. Taky souhlasím s tím, že když vykácíme deštné pralesy, nejen že zabijeme ty nebohá zvířátka, co tam žijí, ale ještě v podstatě podepíšeme rozsudek smrti sami sobě. Ne nadarmo se deštným pralesům říká "plíce Země", že jo? Na druhou stranu, zmínilas v článku dinosaury. Myslíš si, že když tu byli oni, tak Země neměla žádné ekologické problémy? Měla! Protože každej cyklus má jistý klady a zápory. Tím teda neospravedlňuju činy nějakých páprdů, co se zničehonic rozhodli těžit ropu v Arktidě. To vůbec! Ale snažím se říct, že Země toho má za sebou hodně a se vším se prozatím vypořádala. Náraz asteroidu, který vyhubil dinousary, přežila. Všechny ty atomové bomby, co lidstvo během 2. světové války shodilo, taky přežila. Tak proč by nepřežila samotné lidstvo? Pokud někoho zabíjíme, tak rozhodně sebe. Země to přežije. Je to jen evoluce. Jedna éra skončí, aby ta druhá - ještě lepší, či horší - mohla nastat. Vyhubíme žraloky a role největšího predátora se ujme někdo jinej. Bohužel, ano, přináší to oběti. Někdy dosti zásadní. Ale to je prostě život.
Navíc, četlas někdy ekologické články? Víš, co nejvíc zamořuje vzduch, ničí ochranný obal Země? Zkus si tipnout. Továrny? Chemičky? Ne. Já jsem se na hodině ekologie taky dost divila, že my to projednou nejsme. Víš teda kdo? Krávy, tím jak hovorově řečeno 'prdí', vypouštějí do vzduchu mnohem víc oxidu uhličitého, než všechny tyhle továrny. (Pokud si teď říkáš, že je to nesmysl, nemůžu se ti divit. Já naší učitelce taky nevěřila. Je to však pravda. Je to prý způsobeno tím, že má kráva čtyři žaludky a jak potrava postupně proplouvá celým zažívacím traktem, vzniká přemíra oxidu. A ten pak musí jednoduše ven). Takže takhle nějak. Nechci se lidstva zastávat, to fakt ne. Nevážíme si toho, co pro nás Matka příroda nachystala. Nevážíme si vlastních životů. A dle mého, začneme s tím něco dělat, až když už nic samozřejmé nebude. Ale to je ještě dost dlouhá doba, než se tohle stane. Pochybuju, že by ses toho dožila. Pochybuju, že se toho dožijí děti tvých dětí. Ale jednou to tak bude, to je fakt. Avšak, jak jsem řekla, zabijeme sebe, ne planetu. A upřímně, já taky miluju Zemi. Skutečně. Miluju ji asi tak, jako miluju svojí rodinu. Protože ona je vlastně taky moje matka, když se na to podíváš z hlediska vědy. Jenomže, ruku na srdce, muselo se ti stát, žes byla prostě líná vyhodit obal od bonbónu do koše, protože byl daleko, tak jsi ho jednoduše upustila. Co když bude právě tenhle papírek poslední kapkou a pohár přeteče?
Je to velká myšlenka, to budiž. Sama jsem prostřednictvím internetu "Arktickou třicítku" podepsala a teď mi chodí pořád maily. Stejně tak jsem podepsala nějakou petici na záchranu goril. Snažit se ale něco změnit jako jednotlivec, je utopická představa. Jako jeden člověk jsme v přemíře různých druhů na Zemi v nevýhodě. Já nebo ty neznamenáme pro Zemi nic, nemáme žádnej hlubší význam.
Ale lidstvo ano. Jen to bude chvilku trvat, než na to přijdeme.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama