Přetvářka?

11. ledna 2014 v 21:41 | Yim |  Téma týdne
V neděli večer jsem se problikávala programy, až jsem zavítala na svou oblíbenou Dvojku a k mému potěšení tam nedávali žádný válečný dokument ani dokument o nanotechnologiích či něco jiného, co by mě vůbec nezajímalo. Česká televize mě překvapila filmem Hledá se prezident, který byl natáčen během kampaní a voleb první přímé volby prezidenta České republiky. Usadila jsem se pohodlněji a byla jsem připravena zhlédnout, jak to vlastně probíhalo, když to nám, obyčejným občanům, nebylo na očích.

Musím říct, že mě to udivilo víc než cokoli jiného od začátku roku. Prezidentští kanidáti se k sobě chovali s úctou, dokázali si normálně povídat, jejich týmy nebyly v žádných rozepřích. Tomu se, přátelé, říká Potěmkinova vesnice. Jakmile společné záběry skončily, situace se vyhrotila. A bylo to o to horší, když už se sledovali průběžné výsledky. Jedni uráželi druhé, první třetího, pátý zase někoho jiného. Byl to začarovaný kruh protkaný mnohem více než jutový pytel. Když jste si uvědomili, že mluví o někom, na koho se usmívali, povídali si s ním o výzdobě knihovny, jeli spolu v autě, kouřili před přímým přenosem... bylo to jisté zklamání. Zklamání z klamu.

Jak moc chtěli působit dobře, že mluvili bez zábran s někým, kým opovrhovali? Jak moc si chtěli uhájit čest, když udělali první poslední, jen aby vyhráli? Koho tedy na Hradě máme?

Potom jsem dlouze přemýšlela. Co se jim asi honilo hlavou, když toto všechno prožívali? Vzpomínala jsem, kdy jsem se já naposledy přetvařovala a říkala lichotky někomu, kdo mi byl odporný. Nikdy. Vzpomínala jsem, když jsem se já chovala, jakoby nic, a potom jsem odešla, byla sama a pěkně si na dotyčného zanadávala. To dělám často. Rozdíl mezi mnou a jimi je ale ten, že já za zadkem nemám kameru, či nějakou štěnici v tričku, která by zaznamenávala každý můj krok.

Zapůsobila psychologie davu.

Teď bych si dovolila malou vsuvku z let minulých, kdy se o přízeň voličů ještě aktivně hlásil i Jiří Paroubek. Vždycky mi přišlo hrozně srandovní, že když jsem se ptala svých spolužáků, koho volí jejich rodiče, nikdy to nebyl Paroubek. Když jsem se ptala rodinných známých, nikdy to nebyl Paroubek. Když jsem se ptala kamarádů v kroužcích, nikdy to nebyl Paroubek. Když jsem se ptala široké rodiny, nikdy to nebyl Paroubek. Potom bylo po volbách a já napjatě sledovala, kdo asi vyhraje. PODÍVEJME! ČSSD S PAROUBKEM! To se za to lidi opravdu styděli? Styděli se za to, koho volili, proto mi lhali? Nebo si to na poslední chvíli rozmysleli? Či jsem zkrátka narazila zrovna na lidi, kteří Paroubka opravdu nevolili?

Pokračujme.

Zapůsobila psychologie davu. Kolikrát asi kandidáti drželi v rukou Mein Kampf, že opravdu voliče přesvědčili, aby se stali právě jejich voliči (toto nemyslím zase tak vážně, jen čtu válečnou knihu z Německa a Mein Kampf se tam často vyskytuje)? A kolikrát četli Le Bona, že věděli, jak správě ovlivnit cílové skupiny a dokonce i ty necílové, řeknu-li to takto? Kolikrát se dívali na projevy diktátorů, aby se naučili správnou gestikulaci a správný tón hlasu a jeho dynamiku, jejichž používání dokáže pozitivně, avšak i negativně ovlivnit posluchače? Myslíte, že s námi prostě manipulovali, nebo si všichni, či alespoň většina, ponechala svůj názor? Nepočítám změny dle vlastního rozhodnutí neovlivněné jinou osobou.

Když se lidé chovají jinak, než je jejich vnitřní přesvědčení, většinou to jde poznat. Ptám se tedy, jak to, že dokud mi neukázali i druhou stránku, kde nadávají jeden na druhého, měl každý z kandidátů alespoň kousek mé sympatie? A jakto, že jeden okamžik, jeden špatný a neuvážený krok může změnit celý dojem na danou osobnost?

Lidská mysl, vůle, přetvářka, píle, podlézavost a kdovícojestě nezná mezí. Vídáme to v každodenním životě a stejně tak jednou za x let, když k nám do města přijedou kampaně (a to si na nás za celé své volební období ani nevzpomenou, aby nám uvařili kafé zdarma! -nee, že bych kafe pila).

Článek je přiřazen k tématu týdne "Psychologie".
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Radka Radka | E-mail | Web | 11. ledna 2014 v 23:37 | Reagovat

Přetvářku nesnáším a snažím se ani nepřetvařovat před druhými. Někdy raději nic neřeknu, abych se vyhla konfliktu, ty nemám ráda.
Ovšem politické kampaně je hnus fialový, cirkus vedený lidmi na to studovanými, aby oblbli každého. Vážně smutné, kolik lidí na to skočí :-(

2 alape alape | E-mail | Web | 12. ledna 2014 v 2:32 | Reagovat

Hezký článek a fakt pěkně napsaný. S chutí jsem ho celý přečetla, jakože politiku fakt nemusím.
Všechno je to jen o přetvářce a manipulaci - vždyť třeba jen bilboardy nás manipulují tím, že nám 'vtloukají do hlavy' díky sloganu napsanému pod fotkou, co si o tom dotyčném máme myslet! Ne jaký je, ale jaký chce být pro veřejnost ... Ne jeho názor, ale to, čemu mají lidé věřit, že si myslí ... No, hnus!

3 •Pet!nka• •Pet!nka• | Web | 12. ledna 2014 v 20:30 | Reagovat

Myslím, že všichni se svým způsobem přetvařujeme dnes a denně, ale nic se nemá přehánět. "Prezidentům" šlo o dost, takže se ani nedivím, že d toho šli tvrdě, neznamená to ale, že bych to schvalovala a myslela si, že je to dobře. Spíš naopak. Jeden by rád viděl, že alespoň "prezidenti" jsou slušní a milí lidé. Smůla.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama