Vyjděte na chvíli ven z domu. Nebo se zkrátka podívejte z okna. Rozhlédněte se všude kolem a všímejte si detailů, které vás zaujmou. Detailů, které jsou pozitivní i negativní. Zamyslete se nad vším, co vidíte a co na vás nějak působí. Už můžete jít zpátky do svého pokoje k tomuto článku. Odpovězte si na dvě otázky: Co vás tady štve? A co se vám tu líbí?
Možná vás štve počásí. Co je to za zimu, když nemáme sníh, prší, a všechno tu nasvědčuje brzkému jaru? Třeba teď nadáváte, že jste měli jet lyžovat do Jeseníků, ale ani tam moc sněhové nadílky není, tak jste o prázdninách museli zůstat zavření doma. A co je to za zimu bez sněhuláka?
Nebo vás štve lhostejnost lidí. Na chodníku denně potkáváte desítky, možná i stovky lidí. Možná jste potkali paní s krásným kabátem a už už jste měli nutkání ji říct o skvělém výběru. Pak jste nad tím ale mávli rukou, protože by ji to ani zřejmě nezajímalo. Mohli jste potěšit jednoho člověka! Možná jste z autobusu viděli vystupovat starou paní s hůlkou, která nese ještě velkou tašku, ale nepomohli jste jí, protože jste si prostě řekli, že to udělá někdo jiný. Ale co když si to takto řekne každý?
A co když vás štve naše politická situace? Třeba máte plné zuby zkorumpovaných politiků. A Zemana hovícího si na Hradě, který kafrá i do věcí, ke kterým nemá ani co říct. Možná se vám nelíbí, jaké to tu je. A chcete se kvůli tomu odstěhovat. Proč ne, ale není dobré se také pokusit něco změnit?
Toto nedává smysl.
Stěžujeme si na počasí, když se ve světě dějí horší věci. A to takřka za humny.
Chci říct, nezlehčuji něčí problémy. Někoho bolí noha, někoho bolí hlava, někdo má před operací, ale v jejich subjektivních pohledech na svět může být bolící noha stokrát horší než operace. Třeba pro sprintera je zlomená noha neskutečná. A pro pracovníka Akademie věd je zlomená noha triviálním problémem. Někdo má problémy s domácím úkolem, jiný má před sebou životní rozhodnutí o emigraci.
I přes to všechno si myslím, že jsme na tom dobře. Z globálního hlediska. Víte, my tu sice toho Zemana máme, ale není lepší Zeman než rozboje v Kyjevě? Umírají tam lidé, protože s něčím nesouhlasí. Jsou stíhaní za to, že s něčím nesouhlasí! A už to trvá dlouho. Myslím, že tam musí být i spousta psychické bolesti, nejenom fyzické. Děti, ženy, muž, kterému před očima umírá nejlepší kamarád! Ale kdo jim pomůže?
Uvědomujete si, že jsme tu taky měli kdysi revoluci, ačkoli stokrát něžnější? A že nám pomáhali západní státy. Teď jsme my ten západní stát, ale málo kdo to takto vidí. Mohli - měli bychom jim pomoct. Hrozně ráda bych tam jela. Dokonce jsem si hledala jízdenku a není zas až tak drahá (2000 Kč). Chtěla bych tam za nimi jet, sednout si u nich, utěšovat je a pomáhat jim. Kdo ví, jaké tam mají problémy. Kdo ví, jestli nám česká žurnalistika opravdu zprostředkovává opravdovou situaci. Co když je to mnohem horší?
A když už jsme u toho - co ještě mi nedává smysl? Že tam vlastně bojují o vstup do Evropské unie, respektive o pozápadoevropštění!
(Toto taky nijak nezlehčuji. Ačkoli s EU moc nesouhlasím, je to stokrát lepší volba než Ruská federace [podle mě, podle někoho jiného zase ne].)
Takže hodně štěstí, milí Ukrajinci!
Článek je přiřazen k tématu týdne "Co (ne)dává smysl".


















Super blog! Super design. A super článok. vrátim sa.. :)