Prvorepublikový den

22. února 2014 v 16:44 | Yim |  Yima
Včera byl krásný a báječný den. Vlastně si ani nepamatuji, jaké bylo počasí, jestli byla zima nebo teplo, ale mě bylo tak neskutečně moc fajn, jak mi už dlouho nebylo. Nějak jsem se dokázala odpoutat od všech těch světových katastrof, od faktu, že mě bolí noha, i od toho, že v pondělí budu muset zase do školy a měla bych se učit a nedělám to.

Po poledni jsem se nasoukala do čtverečkovaného saka a s penězmi, které zbyly z lyžáku, šla do města. Měla jsem jasný plán: pohlednice a známky, dárek pro babičku a dědu, bílá trička na malování. V tašce se schovával i notebook, protože co kdyby bylo trochu času navíc a já si mohla jít sednout do kavárny a psát?

Vždycky, když vystoupím na České (čti Joštova), miluji procházení po ulici Česká směrem na náměstí Svobody. Tam, kde je vidět i Veselá, se před vámi tyčí budova mezi dvěma ulicemi. Nevím, co je to zač, či jak se to jmenuje. Vím ale, že na ní jsou nápisy různých žurnalistických plátků, a hlavně že mi to tam připomíná Times Square. Všimla jsem si toho teprve nedávno, když jsme tam šla s kamarádkami. Řekla jsem to jako nějakou samozřejmost, že je to prostě Times Square, ale nikdo to v tom neviděl. Brňáci, souhlasíte se mnou? Je to tam vážně kouzelné - stánek s květinami, kašna nebo vodotrysk (ze které ale neteče voda) a nad tím vším se tyčí ta budova. Když jsem tam šla, nevnímala jsem ta auta a reklamy na Subway. Byla jsem tam jen já, kolemjdoucí, hluk z toho, jak si povídají, ale co je nejdůležitější, někde tam hrála harmonika. Když jsem šla potom kolem tohoto pána, dala jsem mu deset korun a on se na mě usmál. Najednou mi nevadilo (jak se vždycky čertím), že pánové už nenosí obleky a dámy nejsou dámy. To všechno bylo kouzlo, které mi snad opožděně nadělil Ježíšek.

Z Barviče a Novotného jsem si odnesla celkem čtrnáct pohlednic. Deset s motivy Brna a čtyři s motivy Alfonse Muchy. Ze známek nakonec nebylo nic. Ještě budu muset nějakou dobu sbírat odvahu, než vkročím do filatelistického obchodu sama.

Spoustu času jsem strávila chozením tam a sem. V Kooh-i-noru jsem si koupila žlutý, červený, fialový, modrý a zelený inkoust, abych čím měla psát ve škole. V H&M jsem si koupila bílá trička, abych je ozdobila nějakým uměleckým dílem (a třeba se tu objeví). A taky jsem byla v Baťovi, abych se pokochala dámskými polobotkami.

Času bylo dost. Proto jsem kolem čtvrté hodiny zasedla ke stolečku v kavárně Spolek na Orlí ulici (všem vřele doporučuji), vytáhla si notebook a napsala asi dvě strany povídky do literární soutěže. Už je skoro hotová, jen musím udělat pár nepatrných, kosmetických úprav. O tom, jaké tam mají kafé, vás informovat nebudu, protože kafé nepiju. Horkou čokoládu ale měli excelentní! A bylo tam spoustu zajímavých lidí. A nejvíc mě překvapilo, že se ti zákazníci mezi sebou navzájem znají! Třeba hned stoleček ode mě seděla slečna, pán a ještě jeden pán a řešili tisk knihy. Na druhé straně seděla slečna, tak maximálně pětadvacet, která byla tak moc zajímavá! A tito se znali. A za tou slečnou přišel nějaký pár, který seděl u jiného stolu dole. Taky se znali. Jen škoda, že servírky neměly ty oblečky jako za první republiky.

Strávila jsem tam dvě hodiny. Potom jsem odešla, steskně se podívala na mrakodrap Centrum a čekala na mámu, až mě vyzvedne.

Do města jsem se ale za hodinu znovu vrátila, tentokráte do Janáčkova divadla. Konečně jsem se dočkala pánů v oblecích a dam v šatech. Kazil to jen fakt, že Janáčkovo divadlo je postaveno ve stylu reálného socialismu a nepatří mezi ty nejhezčí. Výpravu představení ale mají brilantní, to bezpochyb. Před Vánocemi jsem tam byla na opeře Sen noci svatojánské a ty kostýmy byly úžasné. Včera jsem tam byla na Aidě a bylo to dokonalé!

Vrátila jsem se domů po desáté. Musím říct, že toto byl krásně strávený den. Připadala jsem si jako tenkrát, když jsem ještě nežila.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 AURIL AURIL | Web | 22. února 2014 v 19:41 | Reagovat

Mně by stačilo, kdyby páni byli gentlemani... ten oblek, bych pak už ani nevyžadovala :))

2 Lumine Lumine | Web | 24. února 2014 v 10:57 | Reagovat

Tá časť s harmonikou mi pripomenula môj zážitok z Londýnu pred dvoma rokmi, keď sme mali rozchod a neďaleko Starbucks-u stál tak krásny harmonikár (alebo ako ho nazvať), že som v tej chvíli myslela že sa mi sníva xD Inak krásne napísaný článok, ani neviem čo, no niečo ma donútilo prečítať ho úplne celý, aj keď Czech Republic je pre mňa veľká neznáma xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama