Fotka druhá je tedy také černobílá. Ptáte-li se, kdo to jde po chodníku, nevím. Je to náhodná stará paní, která jde po hřbitovním chodníku od hrobu. Víte, já ráda chodím na hřbitovy. Mám to tam mnohem raději než třeba v parcích, protože je tam ticho. Zpívají tam nejrůznější ptáci. A jsou tam milí lidé - zrovna dneska jsem zase potkala tamní zaměstnance, se kterými jsem prohodila pár slov. Některým to přijde morbidní, že je tam tolik mrtvých lidí... ale já právě za nimi chodím si povídat. Oni sice neodpovídají, ale na druhou stranu nic nenamítají, jako lidé živí. Prostě si člověk sedne před Viléma Mrštíka a mluví. Pak třeba za Leošem Janáčkem a zase mluví. Přechází od hrobu k hrobu, od známého člověka ke člověku neznámému, ale stále mluví a jim to nevadí, oni poslouchají a možná i přitakávají. Dneska jsem se bavila o hřbitovech s jedním klukem z ruštiny, ale na můj vztah ke hřbitovům řekl, že jsem divná. Jsem?Ironie absurdna
28. března 2014 v 19:02 | Yim | Fotím
Fotka druhá je tedy také černobílá. Ptáte-li se, kdo to jde po chodníku, nevím. Je to náhodná stará paní, která jde po hřbitovním chodníku od hrobu. Víte, já ráda chodím na hřbitovy. Mám to tam mnohem raději než třeba v parcích, protože je tam ticho. Zpívají tam nejrůznější ptáci. A jsou tam milí lidé - zrovna dneska jsem zase potkala tamní zaměstnance, se kterými jsem prohodila pár slov. Některým to přijde morbidní, že je tam tolik mrtvých lidí... ale já právě za nimi chodím si povídat. Oni sice neodpovídají, ale na druhou stranu nic nenamítají, jako lidé živí. Prostě si člověk sedne před Viléma Mrštíka a mluví. Pak třeba za Leošem Janáčkem a zase mluví. Přechází od hrobu k hrobu, od známého člověka ke člověku neznámému, ale stále mluví a jim to nevadí, oni poslouchají a možná i přitakávají. Dneska jsem se bavila o hřbitovech s jedním klukem z ruštiny, ale na můj vztah ke hřbitovům řekl, že jsem divná. Jsem?Komentáře
[1]: Ano, ano, je to Ústřední hřbitov, právě kousek od Kruhu slavných. :) A to s těmi Vyšehradskými zvony, to muselo být opravdu nádherné, to bych si přála zažít, je to takové pěkně vlastenecké... A co se týče Klause a Havla, vidím to úplně stejně. Vlastně o Havlovi a od Havla mám spoustu knih doma, Havel je vlastně můj největší vzor... Ale Klaus? Tsss, má u mě jen o kousek vyšší příčku než náš současný prezident.
To jsem si ani nevšimla, že máme v Brně nějakou uličku Václava Havla :D
Chápu tvůj názor na hřbitovy, taky tam ráda chodím, není nic divného na tom, mít rád ten klid a ticho, ne? :)
A jinak, fotky jsou moc krásné :)
[2]: Získat vyšší příčku než současný prezident asi není tak těžké, že? :D
Ale když jsem hledal na Ústředním Gregora Mendela, tak jsem ho nenašel :(
Vyšehradské zvony jsou vždycky krásné, Vyšehrad jsem dříve miloval asi nejvíc z celé Prahy, chodil jsem tak hrozně často a na ty zvony jsem si zvykl. Občas zvoní Smetanovu Vltavu a asi jednou jsem je slyšel hrát i Vyšehrad. Zvoní každou hodinu a s jistotou mohu říct, že každý čtvrtek ve tři hodiny odpoledne je to Ach synku, synku, takže pokud budeš některý čtvrtek kolem třetí v Praze, nenech si to ujít! :)
No, já od Havla moc věcí nečetl, pořád se chystám, ale ještě jsem se k němu nedostal. Spíš ho mám rád za to, co dokázal a především za to, co znamenal.
Tak to jsou opravdu moc hezké fotky :)
Popravdě řečeno mi pojmenování ulice přijde jako mnohem adekvátnější vzdání holdu než nějaké hloupé letiště (když ještě vezmu v potaz, že V. Havel létání neměl v lásce).
[3]: Máme, no. :D Já si pamatuji, že se asi před rokem, rokem a půl diskutovalo, jestli to udělat nebo ne, evidentně to nakonec schválili, tato ulice před tím neměla název. :D
[4]: Ne, to vskutku není těžké. :D Mendel je někde úplně dole, mám dojem, je tam cedulka, jakože šipka, která na něj upozorňuje. Ale nikdy jsem tam nebyla. :) A do té Prahy na Vyšehrad zajdu, určitě. Já tam byla vážně vždy jen tehdy, když nehrály. Nu což, třeba se tam vypravím už příští týden. :D
[5]: Děkuji pěkně. :) Ano, ano. Zvlášť je super, že je to hned vedle divadla, které hrálo jednu jeho hru (ač anonymně) i v době, kdy byl zakázaný. Co jsem tak četla, tak to divadlo měl rád. A letiště... já si myslím, že ani jemu samotnému by se nelíbilo, kdyby se po něm jmenovalo letiště. Na druhou stranu je to náš první prezident (jakože český, že ano), a například v USA máš po prvním prezidentu pojmenované hlavní město. :)
Já také ráda chodím na hřbitovy. :) Teoreticky na hřbitov - u nás máme jen jeden. :-) Sice je to úplně obyčejný hřbitov, ale mám to tam ráda. Skvěle se tam povídá. :-) A ty fotky jsou pěkné.
Já jsem s dalšíma třema lidma dělala na konci kvarty závěrečnej projekt o hřbitovech. A taky na nás všichni koukali jako na nějaký morbidní blázny.
Ale já se na hřbitově většinou cítím trochu jako vetřelec, když tam nejdu za nikým a jenom tam okouním, čtu si jména a délky životů lidí, do kterých mi přece nic není a mám strach, že tam to ticho ruším jen svojí přítomností.
Ten nápis mě prostě fascinuje.
Kdybychom od sebe nebydlely tak daleko, tak bych s tebou klidně někam zašla. Jenže bydlím u Olomouce a Brna moc nejezdím. Škoda i když jsem přemýšlela, že bych tam šla jednou na vysokou. Mám tam plno známých a navíc je v Brně jedna tanečnice, která dává lekce contemporary a jogy, což miluju.
Na tu fotku jsem dlouho hleděla, protože jsem nechápala, co tam ten podpis dělá. Jinak obě ty fotografie jsou nádherné. Co máš za foťák? Fotí naprosto božsky, ale z 90% je to určitě fotografkou. ;)



















Jé, není ta druhá fotka z Ústředního hřbitova? Tam jsem jednou byl pozdravit pana Skácela :) Brno je vůbec hrozně krásné... Musím se tam zase někdy podívat! :))
Ale jinak už hřbitovy nemám tak rád jako dříve. To ticho, které tam panuje, mi přijde krásné, na druhou stranu, mně pokaždé sedne jiné místo a nikdy nevím předem, které to bude. Jednou je mi neskutečně nádherně když sedím v lese, podruhé když se procházím třetí hodinu na hřbitově a uvažuji o smrti a nesmrtelnosti, potřetí zas když si v parku lehnu do trávy. Naposledy mi tak moc krásně bylo ve chvíli, kdy jsem seděl na Malých Albertovských schodech, čekal jsem mezi přednáškami a poslouchal, jaké tam je nádherné ticho. Byl to jeden z těch chladnějších dnů, možná to bylo ještě v únoru... a najednou do toho začaly zvonit Vyšehradské zvony Ach synku, synku. Bylo to úplně kouzelný.
Ta fotka z ulice Václava Havla mě trochu rozčilila. Mám pana Havla ve velké úctě, což rozhodně nemůžu říct o panu Klausovi... Ale co člověk, to názor... Každopádně atmosféra té fotky je zajímavá a vlastně ano, dost ironická :)