31. března 2014 v 17:08 | Yim
|
Nyní čtu nejnovější knihu od mé nejoblíbenější české a zároveň celkově současné autorky nesoucí název Medvědí tanec od Ireny Douskové. Jsem zatím tak ve čtvrtině, ale vřele doporučuji všem. Tato kniha pojednává o posledních měsících života Jaroslava Haška, jak jsem četla v jednom rozhovoru, paní Dousková je panem Haškem jistým smyslem fascinována. A kdo by nebyl. Typický bohém jako je Hašek je jistě pozoruhodná osobnost a dokonce si vzpomínám, že když jsme se o něm v deváté třídě učili, bylo to pro mě neskutečně zajímavé a tudíž jsem výjimečně dávala pozor. Bohém. To je slovo, které mě zaujalo nejvíc. Znala jsem ho již před tím, ale vlastně jsem přesně nedokázala vysvětlit jeho význam, tak jsem se začala zajímat víc a právě dnešní čtení mi to všechno připomnělo.
Můj miláček Český etymologický slovník, na kterého nedám dopustit, o slově bohém říká toto:
A to je právě to, o čem pořád přemýšlím, víte. Že je to vlastně hrozně zvláštní, že si ti na západě mysleli, že v Čechách žijí cikáni (hah, já jsem z Moravy, prosím pěkně). A myslím si, že bohémství tak či onak k českým zemím patří. Dívali jste se někdy na heslo
bohemianism na anglické Wikipedii? Tak když se tam podíváte, tam dole je seznam bohémských komunit a hned jako první je Malá strana a Žižkov. To není náhoda, že ne? A když se nějaký anglicky mluvící člověk podívá na anglický název Čech, řekněte mi, že se mu neevokuje bohémství, pokud ví, co to je.
Jen by mě zajímalo, jak je to s bohémy teď. Existují? Jistě, v Brně máme hospodu s názvem Bohéma, ale nejsem si úplně jistá, jestli je Bohéma skutečně bohémou, spíš bych řekla (s docela velkou jistotu), že ne. Mám za to, že být bohém se v dnešní době už nenosí, že teď musí být všichni hipsteři, protože to je teď "kůůůůůůl" a kdo není hipster, tak jakoby nebyl. Smutné je, že nejsem. Ale já si vždycky říkám, že jednoho dne každá móda přejde a komu sejde na tom, jestli nosím sukně, rifle nebo barevné kalhoty. Je to snad rozhodující faktor mé osobnosti? Říká to o mně, jestli mi jde fyzika nebo dějepis a jestli jsem dobrým člověkem? Promiňte, že odbočuji, ještě bych ráda řekla jedno: Hrozně se mi líbí, jak se všichni ohání originalitou a nakonec jsou jako přes kopírák.
Tak tedy zpět k bohémům. Oni asi musejí vypadat hrozně šťastně. Ale nemyslím si, že by byli. Sice to zní jako krásná pohádka, nebýt závislý na nikom zeshora, ale na druhou stranu, mají oni nějakou jistotu? Kromě toho, že budou mít pořád své místo v podniku, který navštěvují. Možná jsou z těch lidí na konci života trosky. Ale já nevím, jen hádám, nikdy jsem nikoho takového nepotkala. Musím ale říct, že by to mohla být dobrá zkušenost, prostě jít, být, pít a třeba si na půl roku vyzkoušet, jaké to je být bohém. Někde jsem slyšela, že prý surrealisté občas psali opilí, ale to sem nepatří. Raději bych asi nechtěla vědět, co bych napsala, kdybych byla zhulená nebo plná alkoholu!
Každopádně tak či onak, bohémství by mohlo být super téma na závěrečnou práci.
Bohémství je fajn, vždycky jsem ty lidi obdivovala, ale popravdě ani nevím, jak PŘENĚ by měl pravý bohém vypadat. A jestli existují ještě, to je otázka, no. Chtěla bych být taky tak volná, všechno by mi bylo jedno a tak, ale nevím, jestli to v sobě mám. Bohémem se podle mě člověk prostě rodí. :)