Smysl smyslu ještě jednoho smyslu

21. března 2014 v 20:52 | Yim |  Yima
Zdá se mi, že je poslední dobou jistý trend přemýšlet o životě a zároveň si na něj stěžovat. Mimo jiné mí vrstevníci vášnivě diskutují, rádoby disputují o jeho smyslu. Proč tu žijeme? Pro co žijeme? Má vzdělání smysl? Nejsme určeni pro něco jiného? Nižšího? Vyššího? Všemožné diskuze se dostávají i do školských zařízení, takže není výjimkou, když ve společenských vědách o problému mluvíme a ne ani tak učíme. Jako například dneska, když jsme měli mluvit o eutanázii, ale nakonec se jen všichni přihlásili, že by to mělo být povolené. (Profesorka říkala, že se ještě nesetkala s tím, aby byl jednoznačný názor.)

Já se snažím debatám o smyslu života vyhýbat. Přijde mi, že život je až moc malá podmnožina podmnožiny podmnožiny (mnohem víc podmnožin) množiny na to, abych se jím měla blíže zabývat. Nestačí, že ho žiji? Ale proč ho žiji? Neodpovídám na tuto otázku. Spíš v posledních týdnech přemýšlím o tom, proč je tu lidstvo, proč jsou tu nejrůznější organismy, proč je tu Země, hvězdné soustavy, galaxie, vesmír(y), co je za vesmírem, kdo je za vesmírem, proč jsme ve vesmíru, proč jsme ve vesmíru jako celek. Je vlastně hrozně egocentrické (tak moc egocentrické, že má egocentrická duše se od toho distancuje) si myslet, že každý z nás je k něčemu důležitý a že právě on je ten, který změní svět, ale k čemu měnit svět, když i ten svět je maličký a jalový.

(Pořád tu mluvím o poslední době, ale je to tak.) Poslední dobou ztrácím motivaci ke vzdělání, které mi vždy připadalo důležité, dokonce i motivaci k tomu, abych se snažila dojít ke svým snům a cílům. Když usednu do školní lavice, najednou se ve mně neprobudí jen ten odpor k uměle vytvořené sociální skupině, protivným učitelům, debilně postavenému vzdělávacímu systému nebo k poslouchání stále toho stejného dokola, ale i jistá frustrace z toho, že jsem zbytečná. (Omlouvám se, pokud nedokážu správně vyjádřit to, oč se snažím. Tuto mou myšlenku se mi zatím nepodařilo nikomu vysvětlit tak, aby ji pochopil. Doufám, že budete první.) Zkusím to nastínit na příkladu:

Učitelé jsou tu proto, aby učili děti. Děti jsou tu proto, aby se něco do života naučily a dál pracovaly. Práce je tu proto, aby se lidé uživili a aby mohl fungovat stát (daně). Stát je tu proto, aby se staral o své obyvatelstvo. Obyvatelstvo je tu proto... proč je tu obyvatelstvo? Vždyť lidé se už i na tom začátku učí naprosto zbytečně, protože stejně nakonec zemřou. Někteří tvrdí, že umíráme právě kvůli tomu. Prostě umřeme, když tu něco uděláme a přispějeme lidstvu. Ale nač přispívat? K čemu je potřeba elektřina? K čemu je potřeba kultura a umění? K čemu je proboha to všechno?

Mám tendenci si představovat, že nad tím vším, nad všemi vesmíry, je jeden velký obr, který si s tím vším hraje jako s hračkou. Svou vůlí ovlivňuje naše další životy a hrozně se tím baví. Je to vlastně docela smutná představa, ale dává mi to aspoň naději, že se tu s námi něco děje, že jsme tu pro něco. Je to stejné, jako když si malé holčičky hrají s panenkami - ty panenky najednou také mají smysl. Nebo možná nemají. Jestliže holčička nemá smysl, pak ani její hračka, která zdánlivě dává smysl, smysl nedává. Z toho vyplývá, že nemůžeme hledat smysl života, pokud nenajdeme smysl světa, smysl vesmíru, smysl nekonečna, které klidně může někde končit.

Možná bych měla vytvořit nějaký filozofický směr. Já nevím, něco jako sensologie (sensum = smysl). A napsat velké, podrobné pojednání o tom, jak to s tím smyslem vlastně je. A třeba by se ke mně někdo přidal. A taky pochopil. A stejně nejlepší by bylo, kdyby ta sensologie už existovala. (Pokud o něčem takovém víte, sem s tím!)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Marrei Marrei | Web | 21. března 2014 v 21:04 | Reagovat

Četla jsi Stopařova průvodce po galaxii? Tam je řečeno odpověď na to všechno. 42. :D

Ale je pravda, že jsem taky nějaký čas ten smysl hledala, přemýšlela... A pak mě to pustila. Nepotřebuji to k tomu, abych byla šťastná (k tomu mi vlastně stačí jen jedna osoba, takže...).

Nicméně je pravda, že tato věta mě u tebe zaujala: "Práce je tu proto, aby se lidé uživili a aby mohl fungovat stát (daně)." Zrovna dnes jsme to řešili v dějepise - to, že by platit daně nemělo být chápáno jako trest, spíše morální odpovědnost, kterou budeme plnit dobrovolně. A s tím to je i s tím obyvatelstvem, státem - ono to mělo - a má - smysl. Proč se něco takového zformovalo a proč to přetrvává do dneška. Dějepis mě naučil hodně věcí - třeba i to, že i věci, které jsou pro nás dnes naprosto nepochopitelné, svůj smysl mají. Nacismus, komunismus... - ono to zní divně, ale je to tak. A pokud má smysl toto, tak to ostatní ho má také. A stejně jako se u takového nacismu to pochopení objevilo náhle, proč bych měla toto dělat u vesmíru, života? Ono se to vyjeví, časem. :)

2 Yima Yima | E-mail | Web | 21. března 2014 v 21:07 | Reagovat

[1]: Marrei, já neříkám, že daně jsou špatné. Kdyby nebyly daně, tak nebude stát, že ano. Jen nechápu, proč se tvoří nějaká uskupení, když vlastně ani nevím, k čemu to celé je, a proč by to lidstvo mělo žít a přežívat, prostě v tom nic nevidím, je mi z nějakého důvodu naprosto cizí, i když jsem toho součástí.
A ne, Stopařova průvodce jsem nečetla, ačkoli mi všichni říkají, ať si to přečtu, ale nějak jsem k tomu ještě neměla čas. :D

3 Adelaine Adelaine | Web | 21. března 2014 v 21:32 | Reagovat

Mě trochu přijde, že děláš přesně to, co jsi popisovala v článku, nebo... jak to vysvětlit. Tak prvně - přijde mi naprosto zbytečné přemýšlet, proč je tu vesmír a další věci. Z mého pohledu je to naprosto k ničemu. Nejsem vesmír. A na 100% nezjistím, proč je tu vesmír, i kdybych se nejvíc snažila. Tak proč se zabývat něčím, co nikdy nezjitím? Radši budu zjišťovat věci o tom, čemu rozumím. O sobě, o lidech, zvířatech. Já zase poslendí dobou skoro nepřemýšlím, a trochu bych ti to doporučila. Prostě... žiju. Ne třeba moc skvěle, ale žiju. Je to jako bych žila jen pravou hemisférou. Žádná logika, co proč jak funguje. Prostě to funguje, je to tady, ty to máš jen ozkoušet. Osobně nevidím na tom, že všichni bloumají o životě nic špatného. Ano, systém a vše je na hovno, ale jak to bylo dřív? Přijde mi, že to bylo horší. Lidi tolik nemysleli. Ani si nestěžovali. Prostě brali život, jak je. Lidi nemysleli co je proč, co můžou dělat, co jak může být. Ne. Protože měli svoje role. Ženy nepřemýšlely, jaké je být emancipovaná nebo nemít děti a cestovat. Ne. Neměly svoji roli a tou žily. Alespoň mi to tak přijde. Je dbře, že lidi až přehnaně myslí. Protože myslet i na blbosti je lepší, než nemyslet vůbec.

Taky mám nějak rpoblém utřídit myšlenky, aby to dávalo smysl, jako ty. I můj komentář bude mírně zmatený a nesourodý, jako tvůj článek. Ale opravdu v tobě nesouvisím s tím, že je nejdřív třeba zjistit smysl vesmíru. Musela jsem se u toho skoro zasmát. Znáš takové to "jestliže chceš změnit svět, musíš nejdřív změnit sebe"? To je přesně ono. Když enrozumíš sobě. Když nerozumíš ani tomu, proč tu jsi. Když jen myslíš logicky a nedokážeš ani "chápat" proč jsou nějaké věci krásné, proč se cítíš dobře při pohledu na hvězdy nebo do očí zvířete, tak jak bys mohla proboha chápat vesmír, galaxie, proč to tu je? (to proboha tam zní trochu rozčíleně, ale je to myšleno spíš jako taková vášnivě podaná věta, hah) Je to jakoby jsi měla v sobě nádhernou zahradu a přitom se snažila zjistit, proč jsou ty kolem tak divné a jiné. Chápeš? A úplně ignorovala krásu té svojí. Pro mě je to trochu nepochopitelné, proto se tak rozepisuju. Hledat odpovědi VENKU a ne uvnitř. Je to skoro fascinující, každá na to máme jiný názor.

No, děkuji za zamyšlení na večer. :D

4 Yima Yima | E-mail | Web | 21. března 2014 v 21:41 | Reagovat

[3]: Ano, asi jsem to nedokázala správně vysvětlit, protože jak si čtu tvůj komentář, vypadá to, že mluvíme o úplně něčem jiném.

5 Adelaine Adelaine | Web | 21. března 2014 v 21:47 | Reagovat

[4]: Hm, tak to asi bude moje chyba, o čem jsi teda mluvila? A to jsem se tak hezky rozepsala. Můžeš ho klidně smazat nebo tak, jestli tam píšu blbosti. Já měla z článku toto.

6 Yima Yima | E-mail | Web | 21. března 2014 v 21:51 | Reagovat

[5]: Nenene, nic mazat nebudu, tvůj komentář dává smysl, jen se zaměřil na jinou část, než jsem se snažila pojmout jako tu důležitou. :D (stejně tak tomu bylo u Marrei) Jde tu o to, že já se dokážu podívat třeba na rozkvetlou růži a říct, že je to pěkné. Vše, co jsi popisovala. Ale já chci říct, že nevidím důvod, proč tu vlastně celý ten svět existuje. Jestli je na konci nějaká "odměna"? Nebo je to nekonečné, jako Flappy Bird? Prostě nám řeknou: "Žijte tady," ale už neřeknou, proč to máme dělat, ale my to i přesto děláme. Nevím, jestli je to z toho lépe pochopitelné, nebo jsem to ještě víc zamotala. Toto je totiž jedna z myšlenek, které jsou tak komplikované, že je nejde moc vysvětlit, přitom jsou to také ty myšlenky, které mám potřebu sdílet. :D

7 Vali&Cami Vali&Cami | Web | 21. března 2014 v 21:54 | Reagovat

Tvuj blog se nam moc libi byli bychom moc radi kdybys navstivil/a i nas blog http://prettycute1.blogspot.cz/
a urcite zanech i komentiiik

Vali&Cami :-)

8 Adelaine Adelaine | Web | 21. března 2014 v 21:58 | Reagovat

[6]: Takže smysl života máš na mysli? No, to asi nikdo nezjistíme, dokud jsme naživu, co proč jak, ale já už to beru tak, že to je žití a dál se s tím nezaobírám. :D Dřív jsem si taky říkala, proč tu jsem, k čemu to je, jaký to bude mít na konci smysl, ale teď už mě to takhle konkrétně ani nezajímá. Ale chápu tě. Teda možná! :D Kdoví jestli zase nechápu něco jinak špatně, hah.

9 Yima Yima | E-mail | Web | 21. března 2014 v 22:11 | Reagovat

[8]: No, ne přímo smysl života, ale právě všech těch životů. Že nevidím důvod, proč jsou tady ti vědci. Jasně, aby třeba ulehčili život (dejme tomu taková lednička). Ale proč ulehčovat život? Achjo, to zní zase divně. :D (Pokusím se přes noc uspořádat správnou formulaci a zase ti napíšu. :D)

10 Fitli Fitli | Web | 21. března 2014 v 23:34 | Reagovat

Jediný smysl svého života vidím v tom, že jsem čas od času šťastná, prostě si říkám, že žít stojí za to. A k těmhle chvílím se snažím dostat, občas se mi to povede a potom mi zas vyklouznou.

Věřím tomu, že ostatní lidi to mají taky tak, ať si to uvědomují, nebo ne.

A to, že jsme tu všichni spolu bychom si měli ke štěstí vzájemně napomáhat (ať už tím, že se milujeme, nebo tím, že si vynalezneme zubní kartáček*, nebo se naučíme vynalézat zubní kartáčky, nebo vymyslíme nějaký docela chytrý způsob, jak vybírat daně a postavit za ně třeba silnici na přepravu zubních kartáčků pro všechny). A mít tak smysl.

*Přemýšlela jsem o nějakém vynálezu, který člověka vážně dělá šťastným. Asi existuje i lepší příklad než kartáček, ale je fakt, že zkažený zuby jsou dost hrozná věc na to, aby člověka dělaly docela nešťastným.

11 po6te po6te | Web | 22. března 2014 v 7:54 | Reagovat

Ten, kdo se smyslem života zabývá, jen ztrácí čas. Něco takového řekl Buddha.
Pakliže budeš se smysl života hledat, nikdy ho nenajdeš, říkám já.
Jsou malicherné, takové myšlenky a nikam nevedou. Když si připadáš malá ve světě, pak zkus spíš přemýšlet nad vlastním světem - jak velká jsi tam. To je asi důležitější :)

12 Edona Edona | Web | 22. března 2014 v 11:23 | Reagovat

Yim, mluvíš mi z duše. Pokládám si téměř stejné otázky. Co je a kde vlastně končí vesmír a na co jsme tady my? Pozoruje nás někdo, jsme cvičební králíci? Ono když se vrátíme nohama na zem, tak i tady si z nás - lidstav dělají prdel, jestli to tak mohu říct. Svět ovládají médie a osobně hodně sleduji antiilumináty, zkus se na ně podívat, mají docela pravdu. Co když to není, jak to vypadá? Nevím, jak to mám správě napsat, snad mě pochopíš. :-)

13 Yima Yima | E-mail | Web | 22. března 2014 v 11:38 | Reagovat

[10]: Kartáček je fajn příklad. :) Ale pořád nevím, jak to mám nějak vysvětlit... tady nejde ani tak o štěstí lidí. Já věřím, že lidé jsou šťastní. Tady jde o celé to lidstvo. Myslím, že jsem do toho článku neměla plést ještě i ten smysl života, protože se to stokrát víc zamotalo.

[11]: A o tom to je. Já nehledám smysl života, já hledám smysl něčeho nad námi, něčeho, proč to tu je, protože vesmír nemůže být přece v ničem, i ten někde musí být a to všechno. Možná, že kdybych byla věřící, tak bych se takovým myšlenkám vyhnula, ale zkrátka mě to pořád nutí přemýšlet. Smysl života jsem hodila za hlavu. :)

[12]: Doufám, že jsi mě pochopila, to by byl zázrak, že se chytil aspoň někdo! :D Na antiilumináty se hned podívám. :)

14 po6te po6te | Web | 22. března 2014 v 20:23 | Reagovat

[13]: Já myslím, že je to skoro podobné. Na co jsi přišla?

15 Edona Edona | Web | 23. března 2014 v 10:36 | Reagovat

[13]:Myslím, že jo a jsem ráda, že jsem našla někoho dalšího kdo chápe mě. Když se o tom chci bavit, většinou se mi dostane jen odpovědi, že takovými věcmi se zabývat prostě nemá. Aha?! PS: sensum je druhý stupeň smyslu - 1. stupeň je sensus. :-)

16 Lady≈Claire Lady≈Claire | Web | 23. března 2014 v 15:36 | Reagovat

Tolik smyslu, až jsem se v tom skoro ztratila :D
Ale moc hezky napsané! :) Perfektní článek

17 Lady≈Claire Lady≈Claire | Web | 23. března 2014 v 18:19 | Reagovat

Díky :D Nápodobně :)

18 Karryanna Karryanna | E-mail | Web | 24. března 2014 v 17:34 | Reagovat

Hu… zajímavá úvaha. Nebo článek. Nebo jaké označení je nejpříhodnější.

Mám pocit, že chápu, aspoň zhruba, co máš na mysli, ale přijde mi strašně troufalé to opravdu prohlásit. Pro mě jsou takové myšlenky svým způsobem strašně cizí, snažím se jakýmkoli úvahám v tomhle duchu vyhýbat, protože nemít odpověď je pro mě strašně beznadějné a ubíjející. Ovšem když už mě občas ovládnou, neumím řešit smysl života jednotlivce bez úvahy o tom, jaký smysl má lidstvo jako celek. Jen jsem nikdy nedošla až o tolik úrovní výš.

Vzpomněla jsem si u Tvého článku na pár vět prohozených s jedním kamarádem, bylo to trochu jiné téma, právě smysl života, ale. Zmiňoval se tehdy o nějaké knížce, kde autor popisuje, že různé filosofické otázky už jsme vlastně odpověděli. Víme, odkud jsme -- máme dobrou představu o vývoji lidí a ještě lepší představu o zrození jedince. Víme, proč žijeme -- umíme popsat různé děje v lidském těle. Ale pořád hledáme nějaké „vznešenější“ vysvětlení toho všeho, toho věčného kolotoče. Kdo ví, jestli i s těmi všemi úrovněmi nad listvem nedojdeme k něčemu podobnému. Budeme přesně umět odpovídat na otázky o tom, co a jak, v zásadě i proč, ale pořád budeme hledat něco lepšího, něco, s čím se půjde smířit.

Mimochodem ale ještě k panenkám. Hodně mě zaujal pohled, že když si s panenkami začne hrát holčička, najednou mají smysl (tedy pokud ho má ta holčička). Na druhou stranu, nemůže být jejich smyslem už předtím právě být tu pro nějakou holčičku, kdyby přišla a chtěla si hrát? Být jakousi nadějí, příslibem? Ale to asi neměla být pointa.

Vlastně mám pocit, že celkově reaguju na něco jiného, než co byla hlavní myšlenka článku. Ale třeba v mém komentáři i tak něco najdeš.

19 Yima Yima | E-mail | Web | 24. března 2014 v 19:07 | Reagovat

[18]: Já myslím, že ty jsi docela dobře pochopila, co jsem myslela. :) A není to z cesty, nereaguješ na něco jiného. Ta knížka - nevíš, jak se jmenuje? Ráda bych se na ni podívala. :)

20 Karryanna Karryanna | E-mail | Web | 24. března 2014 v 20:57 | Reagovat

[19]:: Bohužel vůbec netuším, možná jsem si to už tehdy nezapamatovala. Můžu se zkusit zeptat toho kamaráda, jestli by si to náhodou ještě nevybavil, ale nic neslibuji.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama