Co bylo a už není

18. května 2014 v 12:51 | Yima |  Yima
V dějepisu musíme znát přesná data. V literatuře nám "profesorka" říká, že musíme znát aspoň přibližnou dobu. I já přiblížím dobu, ve které se bude odehrávat můj článek. Zrovna odstupoval z funkce prezidenta Václav Havel a nahradil ho Václav Klaus. Byl rok 2003, šest mi bylo v červnu 2004.
Chci zavzpomínat na to, co bylo a už není. To, co doba změnila nebo úplně vytěsnila. To, co dnešní děti neznají. Vzpomněla jsem si na dvanáct věcí, určitě toho bylo víc.

VHS kazety. Ještě teď je máme doma! Hromada Krtečků, pohádek všeho druhu, také máme na véháesce máminu a tátovu svatbu. Vzpomínám si na první dévédéčko, co jsme měli. Myslím, že jsem byla už ve škole, ale nejsem si tím úplně jistá. Byla jsem u babičky a ona přišla s tím velkým obalem na DVD, byl fialový a na něm byla Sněhurka, která kouše do jablka. Od té doby jsme měli DVD přehrávač a chudinky VHS šly do pozadí.

Půjčovny. Před dvěma a půl lety jsme se přestěhovaly jen kousek od toho, kde jsme bydleli, když mi byly čtyři roky. Je to jen protější ulice, mezi nimi je trávník asi 50 metrů široký. Na jeho kousku je Albert s dalšími prodejnami. Jedna z těch prodejen byla půjčovna VHS. Pamatuji si, že tam byly různé oddělení, já chodila do pohádek. Dneska je na tomto místě drogerie Teta. Nebo vinárna?

Kazety do kazeťáku. Měla jsem dětský magnetofon. Takový plastový, barevný, byl u toho i mikrofon, díky němuž se dalo nahrávat na prázdné kazety. Také jsme měli (samozřejmě) rádio na kazety v autě. Ta rádia se tenkrát hodně kradla, to si vzpomínám. Vždycky se schovávala do té desky nebo se brala domů. Jednou jsme ho tam zapomněli a někdo to ukradl. Jenže společně s tím ukradl i autosedačky a já řvala a řvala a řvala. Onehdy jsme na to vzpomínaly s babičkou, řekla: "Nojo, tys měla vždycky autistické znaky." (Autista nejsem, ale už dlouhou dobu se spekuluje o tom, že bych šla na testy, jestli nemám Aspergerův syndrom.)

Babička Libuška. Nedávno jsem se dívala na stránky Kouzelné školky a hele, oni jsou tam už jenom Majda a Michal. A Fanynka. Fanynku nemám ráda, Majdu taky moc nemusím. Za mého mlada tam bývala ještě babička Libuška a ještě nějaký dědeček. Jednou ukazovali i můj obrázek - muchomůrku.

Levný Pribináček. Minulý týden jsem si kupovala Pribináček, že si ho dám na snídani. Stál nějakých patnáct korun! Když jsem byla malá, stával i šest korun. Kupovali jsme celá plata. Ale ouha, když nebyly čokoládové Pribináčky, tak mi museli rodiče do vanilkových míchat Granko. A i tak jsem to poznala. Vždyť ten obal byl žlutý.

Drahé Capri-sonne. Capri-sonne je druh fruka, že ano. (Češi, kdybyste nerozuměli mé mluvě - prý tomu říkáte pitíčko, fuj, jak tomu tak můžete vůbec říkat?!) Není to v té papírové krabičce, ale v čemsi, co je nahoře zúžené. Jo. Měli různé druhy, zdá se mi, že dnes je jich míň, ale nejsem si jistá. Vždycky jsme to se sestrou chtěly (dřív jen já, v mých pěti letech jí byly dva roky), ale máma nám to nechtěla kupovat, protože to bylo moc drahé. Nějakých těch patnáct korun, mám dojem. Normální fruka stála míň. Dneska Capri-sonne stojí deset korun, tento měsíc jsem si ho u mámy vydupovala.

Obří televize. Vsadím se, že kdybychom přepočítali dnešní televize s velkými úhlopříčkami a tehdejší velké bedny z malými úhlopříčkami na centimetry krychlové, ty staré budou větší.

Toust u "Meka". To bylo jediné, co jsem u McDonald's jedla. A JEDNOHO DNE MI TO PŘESTALI VYRÁBĚT! Po nějaké době se to vrátilo do snídaňových menu, ale přes den mám prostě smůlu. Díky, fakt díky.

Pixelový had. Ten na starých mobilech. Máma měla takový červený velký mobil s anténou. Na tom jsem to hrávala, občas. Potom ho máma přestala používat a koupila si nový. Tento starý mobil zůstal v dětských hračkách a já tam objevila přidávání zvuku. Občas jsem klikla na něco, co to způsobilo. Dodnes nevím, co to bylo. Na displeji se objevily ty čárky a já myslela, že je to nějaká hra, tak jsem to pořád "hrála".

Pevná linka. Pevnou jsme měli funkční jen asi jeden dva roky mého života. Potom ne. Potom jsme se v mých čtyřech letech přestěhovali na Vysočinu a měli jsme tam zahradu a takový malý dětský domeček, ve které bylo a je spoustu harampádí - bábovky, dětská hrabítka... a také žlutá, pevná linka.

Taková ta hra, ve které byla voda. Nevím, jak se to jmenovalo. Klidně mi to napište. Byla to taková krabička, ve které byla voda nebo zkrátka nějaká tekutina a v ní plavaly barevné kroužky. A uprostřed té malé krabičky byly dva "meče", nějaké tyčky, na které se ty kroužky měly dostat pomocí mačkání dvou tlačítek - asi vytvářely tlak na tu vodu, nebo nevím, tenkrát jsem tomu nerozuměla.

Obří počítače. Teď po pololetí nám do školy daly nové počítače do informatiky. Jsou od Apple (naprosto zbytečný, fakt), mají jen ten displej a žádnou krabici. Hodně divný. Já jsem v pěti letech dostala na svátek počítač s obří obrazovkou a s obří počítačovou bednou, já ani nevím, jak se to jmenuje, protože to v práci vyřadili a já si ráda malovala v Malování. Mimochodem, stále mě to neopustilo. Vlastně ten počítač vydržel asi rok, pak se rozbil úplně. Další počítač jsem už nikdy nedostala, až v desíti letech se sestrou dohromady miniaturní netbook.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sarinka Sarinka | Web | 18. května 2014 v 13:05 | Reagovat

Capri-Sonne milujem doteraz :D

2 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 18. května 2014 v 13:05 | Reagovat

VHS jedeme pořád, nevidím nejmenší důvod, proč ne. Pevnou linku taky, kazet do kazeťáků máme, jeje! A nejlepší je stejně Hurvínek na gramofonu. A babičku Libušku jsem měla taky nejradši a nikdy jsem neměla ráda Michala, přišel mi mírně úchylný, ač od něj mám podpis v památníku :D

3 intreality intreality | Web | 18. května 2014 v 13:11 | Reagovat

Áno, taky jsme měli žlutou pevnou linku. Dodnes pamatuji naše číslo i to, že byla umístěná (nejdřív provizorně, pak tam zůstala) na stoličce pod zrcadlem. Pod všema zrcadlama, která jsme všechny s bráchou vysypali, takže asi máme smůlu až do konce života :D

4 Znovuzrozený Znovuzrozený | E-mail | Web | 18. května 2014 v 13:16 | Reagovat

VHSek a kazet do kazeťáků máme plno...dokonce i ty starý videohry s Mariem ^^ had je mý dětství a tetris :D u toho jsem taky dokázal trávit hodiny.

5 Magdaléna Magdaléna | Web | 18. května 2014 v 15:26 | Reagovat

Svůj dětský kazeťáček mám stále doma a nad pribináčky lamentuji už nějaký ten pátek :)

6 Radfordová Radfordová | Web | 18. května 2014 v 15:36 | Reagovat

Pevnou linku ještě doma máme a pamatuju si, jak ještě někdy před rokem jsme Capri-Sonne s bráchou pili, ale teď nějak nevím, jestli se to u nás v obchodě ještě prodává... Taky si pamatuju, jak měl můj děda v takovým tom úložným prostoru pod postelí asi padesát VHSek a nikdy nemohl najít zrovna tu, kterou jsem chtěla.

7 Eliza Eliza | Web | 18. května 2014 v 17:57 | Reagovat

Jóó, to vodu s těma kroužkama si pamatuji. Byla jsem strašně na nervy, abych ty kroužky na ty "meče" dostala :D

8 Anchor Anchor | E-mail | Web | 19. května 2014 v 11:06 | Reagovat

Jojo, taky jsem měla ten přehrávač s mikrofonem a hrozně mě štve, že se vyhodil i se všemi kazetami! Hodně jsme totiž s kámoškou nahrávaly a já bych si to teď ráda poslechla :D

[7]: Přesně :D

9 •Pet!nka• •Pet!nka• | Web | 20. května 2014 v 17:45 | Reagovat

Taky diskety :D nedávno jsem je našla na půdě, hned vedle svého volmena a diskmena :D jo, to byly časy. A vzpomínáš si třeba na Kostkáčka? Toho já měla raději než babičku Libušku.

10 Hubert Hubert | E-mail | Web | 21. května 2014 v 14:42 | Reagovat

Capri-sonne si jednou za čas s chutí koupím :D Nic se nevyrovná pomerančové příchuti!

A jak teď přišel novej trend kupování vinylů, tak krom jich jsem před pár dny neodolal a koupil si pár starých MC kazet.  Ten vzrušující pocit, když jsem kazetu přetáčel byl k nezaplacení :D

11 sarush ef sarush ef | Web | 24. května 2014 v 13:21 | Reagovat

Skvelěj článek. :)

12 Introverso Introverso | Web | 26. května 2014 v 16:26 | Reagovat

Takovou tu hru s kroužky mám shodou okolností ještě doma, teď se na tom patřičně vyblbne mladší sestra. :D VHS kazety máme ještě někde zahrabané, ale přehrávač už není... Jo, z přetáčení kazety jsem měla vždycky ohromný zážitek.

13 Aky Aky | Web | 1. června 2014 v 19:08 | Reagovat

Staré kazety, to je něco pro mne :) Nedávno jsem do bratránka tak dlouho hučela, že se opravdu zvedl a našel mi starou originální kazetu z roku, kdy jsem tu ještě dávno nebyla. A nedá mi to, musím se pochlubit, opravdu vyhrabal 1,039/Smoothed Out Slappy Hours od Green Day. A s kazetou přišla i historka od jeho bratra o cestě do Ostravy a té neskutečné radosti z toho, že na ni společně ušetřili a mohli si jí koupit, v té době stála nějakých 400 korun. Znovu jsem oprášila kazeťák a říkám vám, takovou atmosféru žádné CD nemá :)
A staré půjčovny VHS kazet jsem milovala už jako malá, dodnes si pamatuji tu chvíli, kdy jsem si hrdě nesla domů zapůjčenou Popelku.
Úžasný článek :)

14 HellieG HellieG | Web | 13. června 2014 v 21:40 | Reagovat

Na pevnou linku mám velmi ošklivé vzpomínky, ale VHS a videopůjčovny, to bylo moje <3 A samozřejmě kazety :D

15 HellieG HellieG | Web | 15. června 2014 v 20:47 | Reagovat

Ještě mě napadly Diskíta. Takový ty sušenky a tyčinky :) ty byly mňam :D

16 Yu-chan Yu-chan | Web | 23. července 2014 v 19:00 | Reagovat

QwQ
Co máš proti tomu, říkat Capri-sonne pitíčko?
Každopádně, ráda jsem si to přečetla a spoustu z těch věcí stále ještě mám. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama