Katolíci, kam jste se poděli?
2. května 2014 v 18:52 | Yima | YimaKomentáře
No, ono třeba ty poláky by možná i ukamenovali. :/
Vzhledem k tomu, že se s polskou komunitou stýkám docela často, už mi to "nebytí věřícím" v Polsku nepřijde tak jednoduché.
Ono tady v ČR je to nebýt věřící vlastně normální. V Polsku je to tak neobvyklé, že by to znamenalo vyloučení ze společnosti nejen pro nevěřícího, ale celou jeho rodinu. Pravděpodobně by se už nesměl stýkat se svými spolužáky, zhoršili by se mu známky.
Oni ateismus skutečně vidí jako určitou "hrůzu". Protože, nevěřící přece končí v pekle, ne?
Já osobně jsem se setkala se dvěma případy kdy se teenager (v jednom případě holka, podruhé kluk) pokusil vzdát se náboženství (v Německu to znamená i vyměnit předmět - katolictví za etiku).
Dívka, která byla v Německu jenom na tři roky dostala "zaracha", domácí práce, příkazy, byla bez kapesného a stejně musí všude říkat že věří a na náboženství do školy chodit.
Kluk na tom byl lépe (v rámci možností). Tomu řekli rodiče že jim to nevadí, ovšem babička ho vydědila a už k nim nesmí přes práh.
Ono to totiž opravdu nenítak jednoduché jak to vypadá.
(Tohle neber jako kritiku ;) Je to spíš takové upřesnění. A je to vážně zajímavý článek :D)
[1]: Já mám z vesnice pořád takový špatný pocit, že je to tam jako v Polsku. Že člověk nemůže vyjít ze dveří, aniž by si pomyslel ono "co by si pomysleli lidé". Ale je to jen zvrácený pohled městského puberťáka, takže na to asi moc neber ohled. :D
[2]: Jůů, to děkuji za upřesnění. Je to zvláštní. Všechny ty jiné národnosti. Co se týče ateismu, je nám asi nejbližší Švédsko, řekla bych. :)
Jen mě tak ještě napadlo - když jsem četla to o té české víře, psali tam (psal to Polák), že někteří věřící Češi se to dokonce bojí říct, přiznat, co by na to řekla rodina a kamarádi a tak dále. (On s těmi lidmi autor mluvil.) Což mi přijde docela zajímavý. Já jsem křesťanství vždycky brala jako přirozenou součást společnosti a ani mě nenapadlo, že by se takto někdo bál... asi tak to mají ti Poláci, ale naopak. :)
Ja osobne som ateistka, ale pochádzam z dediny, kde sú skoro všetci katolíci (väčšinou rímsky, nájdu sa však evanielici). Chodím do školy do mesta, kde je veľa podľa môjho názoru a výsledkov pozorovanie je viac neveriacich ako veriacich. Katolícku cirkev, nerozdeľujem, protestantov, rímskych katolíkov a pod hádžem do jedného vreca (aj keby som nemala). Skôr to vnímam rozdiely náboženstiev ako napríklad Islam.
Ona rekatolizace dost poničila takovou tu "přirozenou víru" a nahradila ji vírou formální, pokornou, konformní.
Přirovnal bych to k situaci v Československu po srpnu 1969. Oficiálně byla zem na cestě ke komunismu, ale reálně už tomu nikdo nevěřil, a to byl počátek konce.
[3]: Dík! Nee, není to zvrácené, vyjdeš ven a záclonky v oknech sousedů se pohnou ;( :D :D Příště se nastěhuju na úplnou samotu :D Ať mně sledují místo sousedek radši srnky a veverky, to by bylo milejší ;D
Mě přijde trochu zvláštní, proč tohle vůbec řešíš, když nejsi věřící? :D Já se náboženství vyhýbám i tak, protože mě štve, a ty se o to ještě takhle dobrovolně zajímáš, nechápu. :D
[4]: Jsou i výjimky, že ano. :) A jak to vypadá v té vesnici? Jako... nemají nějak problém s tím, že ty jsi ateistka?
[5]: To je přesné. :)
[6]: Tak aspoň to není úplně subjektivní. :D
[7]: Protože mě to zajímá. Všechny ty rozdíly a jaké jsou rozdíly v chování mezi lidmi věřícími a nevěřícími. Navíc jsem od malička chodila do křesťanských kroužků a jezdila na křesťanské tábory. A když se podívám, jak svět a různé problémy vnímají věřící a nevěřící, je to velmi zajímavé to srovnávat. :)
My a Slováci jsme skutečně národy rozdílné, což je dáno historickým vývojem. Že se třeba Poláci tolik uchylují k Bohu je přirozené. Potkala je tak těžká historie, že po trojtém dělení a dalších útrapách země je to pochopitelné. Češi jsou jedním z neateističtějších národů na světě. Jsme takoví po staletí, husitská tažení jsou toho důkazem. Osobně si myslím, že jsme prostě od přírody nedůvěřiví a náš humor se zakládá na cynismu.
Nejsem odborník přes náboženství, ale... Myslím, že u nás za to mohlo hlavně to husitství, následně povinně katolické náboženství... A pak přišla první republika, kdy se sice do kostela chodilo apod., ale přeci jen, už to nebylo tak, že by tě obvinili za čarodějnictví, kdybys nepřišla. Pak druhá světová. Ani nacisti církev moc nemuseli, ale to ten hlavní důvod podle mě nebyl. Obecně nechápu, jak někdo i po něčem takovém zvládá stále prosazovat svou víru a cpát ji ostatním (nedělají to všichni, ale najdou se...
) Navíc, Yim, kde spáchali sebevraždu atentátnici na Heydricha? Nu a pak komunismus... Češi se mění, kvůli tomu, čím si ten náš národ prošel a tak... Zanikají tradice, protože není důvod, aby přeživaly, bohužel... Jsem z Děčína, tady nic není, do kostela chodí málokdo, každý tu má předky z jiného koutu země.
Ale je pravda, že mi to nevadí. Nemusím katolickou církev, už v jejich kostelech se cítím nepřijemně. Přijde mi, že svým chováním jdou proti svým zásadám, což skutečně nemusím...
[8]: No oni ma v dedine za to veľmi neodsudzujú. Neviem či oni tušia, že som ateistka, ale snáď im to došlo, keď nechodím do kostola. Ale bude to asi tým, že nikomu svoj názor nevnucujem a dokonca moja najlepšia kamarátka je silná katolíčka. A skôr sa o to náboženstvo zaujímam, na všeličo sa vypytujem.
Také mě tato skutečnost fascinuje. Podle mého názoru je to způsobeno jednak polohou - přece jen katolícká víra má těžiště především na západě (Španělsko, Itálie), střední Evropa byla silně ovlivněna reformací, i když si nedokáži vysvětlit Polsko, a později nám byl katolicismus přímo vnucen a stal se symbolem rakouské nadvlády. A za druhé, papežové nám nikdy (snad až na Jana Pavla II.) nebyli příliš nakloneni už od počátků. Viz Velká Morava a odmítavý postoj k vyslání kněží, neochota zřídit v Praze arcibiskupství, interdikt nad Prahou, upálení Husa a následné křížové výpravy proti husitům, inkvizice apod.
Všetci katolíci sú na našej škole. Ak ti chýbajú, poskytnem ti nejakých. Nám chýbať nebudú. Mne, teda. :-)
Já sama jsem členem AC (apoštolská církev). V katolickém kostele jsem byla jednou, ale není to pro mě. Vůbec a nijak bych nechtěla měnit své náboženství a za církve nám podobné jsem vděčná.
Ráda se ale účastním mezidenominačních setkání mládeže, kde můžete nahlédnout za takovou tu oponu například a třeba právě katolíků.
V naší církvi vyznáváme jak Otce, Syna a Ducha, tak i promluvy v cizích jazycích a dary Ducha Svatého.
Ale ne svaté. Upřímně to je věc, kterou u katolíků nikdy nepochopím. Proč své trable, strasti a problémy ještě dělí na všemožné patrony a nesdělí je našemu otci, Bohu?
To je taková věcička, která mi lítá hlavou.
Po vystudování gymnázia se chci přihlásit na biblickou školu (VOŠMT Kolín) a hlouběji studovat religionistiku.
Jeden z naivních názorů, kteří mají nekřesťané je ten, že ke křesťanství už nepřichází nikdo jiný, jenom ty 'pomatené' děti, které se už v takových rodinách narodí. Ale to není pravda!
Mí rodiče v Boha věřili a církev jsme navštěvovali, ale když mi bylo pět, celkem tvrdě mě z tohoto zvyku vytrhli a k Bohu už se ani jeden z nich nevrátil. Já sama jsem si cestu zpět našla až ve svých 11, díky kamarádce.
Je to všechno hrozně zamotané a já sama tomu nerozumím, ale doufám, že můj názor nějak přispěje do diskuze. :-)
Říká se o nás, že jsme národ ateistů. jenže ono samotné slovo "ateista" je dost zavádějící a dnes se pro každého člověka, kteří prostě v Boha nevěří, toto slovo užívá. Ovšem být ateistou znamená nejen nevěřit, ale taky jakoukoliv víru striktně odmítat.
Já bych samotné jádro problému viděla právě v tom, že jde o katolictví. Jako národ nemáme moc v lásce církev čili instituci - nejčastěji se jedná právě o církev římskokatolickou (čemuž se absolutně nedivím) a tím pádem se k ní nehlásíme. Znám dost lidí, kteří v Boha věří, ale nepovažují se za katolíky. Nepotřebují k tomu chodit v neděli do kostela a modlit se každý večer, na druhou stranu svou víru příliš neprožívají. S naší nenávistí k církvi jde ruku v ruce nešvar, že věříme-li v Boha, automatický souhlasíme s církví. Naučili jsem se dívat na náboženství a církev jako na touž věc, což je ovšem špatně. Pravou víru má mít člověk v srdci (a to ať už je křesťan katolík, evangelík, muslim, pohan, cokoliv) a žádné instituce k tomu není zapotřebí.
Nejsem žádný historik, ale onen důvod proč se ke katolictví stavíme odmítavě bych hledala právě u těch husitů. Už tehdy jsme si všimli, že s církví není něco v pořádku. O století a půl později nám oné katolictví vnutili zpátky a dost možná už máme to odmítání v krvi.
[14]: S těmi svatými jsi to naprosto vystihla. Na to, jak křesťanství odmítá polyteismus, tak když už opominu Svatou Trojici, což je vlastně taky poly-, tak je tu pořád habaděj svatých.


















No, u nás jsme měli Eduarda Tomáše a toho má rádo nejvíc lidí co znám :))))) Nejvíc lidí znám z náboženských směrů východních :))))) Ale jsem z vesnice a tam nemám pocit, že katolíci zmizeli, tam je to samý Ned Flanders ;D