Jsme národ konzumních nacionalistů?
9. června 2014 v 13:19 | Yima | YimaKomentáře
Je to hezké pozastavení se, jen jsem čekala víc na to téma "vlasteneční konzumenti". :D Ale nevadí, moc hezky zparcované :)
Já o tom přemýšlela, když jsem měla psát úvahu o vlastenectví do školy. Úvaha dopadla tak, že po zhodnocení všeho i s růžovými brýlemi nemám být na co hrdá. Prostě ne. Ale kydat na zemi, kde jsem se narodila, hnůj - jako to dnes má mnoho lidí v oblibě? To snad ne.
Velebit cizí země anebo urážet jiné je podle mě pokrytecké. V souvislosti s tím mě napadá současná -ubohá- propaganda, že Amerika je nejúžasnější země na světě a Rusko ta nejhorší. Kravina nad všechny kraviny.
Musím ale uznat, že jsme jako Češi hodně podivnej národ. Až moc se necháme ovlivňovat a ztratili jsme vlastní názor a schopnost prosadit svou. Přitom jsme kdysi bývali celkem mocná zem s respektem v Evropě. Teď nevíme, co chceme, remcáme a nevíme proč. Vyřádilo se na nás až moc zemí a systémů, z čehož plynou paradoxy a zmatek.
No, ono je to asi přirozené. Máme to za ta léta nesamostatnosti a pseudosamostatnosti naučené, radši si hledět sebe. Vždyť k čemu nám ta vlast je, že jo?
Češi jsou obecně poněkud pesimističtí a v národnostní otázce je tomu nejinak.
Bohužel se mi zdá, že v dnešní globální a multikulturní společnosti je často nacionalismus ze strachu brán jako negativní jev. Všichni víme, jak snadno se dá zneužít... Ale to není důvod pro neúctu k vlasti.
Žijeme v představě falešného bezpečí, vzhledem k tomu, že už jsme nějakou dobu náš stát bránit nemuseli, pomalu zapomínáme, proč si ho vážit. My jsme za něj nekrváceli, že...
Zajímalo by mě, jestli by lidé v případě, že by se (nedej Bože) ukrajinský konflikt zvrhl v mezinárodní, svůj postoj přehodnotili, nebo v klidu sledovali, jak naše sousedy, potažmo nás, obsazují mocnosti (ať už z jakékoliv světové strany). Nebo jen na facebooku odstranili like ze stránky Jsem Čech.
[1]: Stokrát lepší než Coca Cola.
[2]: Já jsem taky čekala víc na téma vlastenečtí konzumenti, jen jsem se nějak zadrhla na celkovém vlastenectví, huups. Ale tak třeba někdy jindy. :D
[4]: Ano, Češi se často přizpůsobovali spoustě systémům a vládám a zemím. Co se týče Ameriky a Ruska, dle mého je to jedno a totéž. Jen na jiné straně. A Amerika se prosazuje jako ta dobrá a Rusko je zobrazované jako to špatné (možná to tu máme pořád tak nějak v podvědomí z osmaašedesátého a tak celkově, nebo je tak zobrazováno v celém světě). Na druhou stranu, kdyby jedno z toho nebylo, tak by si ta jediná mocnost mohla dělat cokoli. Jistě, máme tu ještě Čínu atd., ale i tak.
[5]: Já mám za to, že ještě do nedávné doby jsme byli vlasteneckým státem. Vždyť český národ v podstatě vzešel z vlastenců 19. století. Na tom jsou ty základy. A dle mého, co jsem tak četla a viděla, tak i za té první republiky jsme nebyli tak lhostejní k vlasti. Ale kdo ví. Kdo ví, jaké to bude za 10 let. A můžu jen říct (i když je to takto hnusný, ale co nadělám), že doufám, že ten konflikt zůstane na Ukrajině.
Mám velké štěstí, že se pohybuju více méně mezi intelektuály, kteří vědí, kdo Masaryk byl :) Absolutně sdílím tvé pocity. Mně osobně přijde hrozné, že spoustu lidí si málem nevzpomene ani na 10.6. A když si někdo vzpomene, tak mnohdy ani neví na co vlastně vzpomíná. Proč vůbec byly Lidice vyhlazeny? (to mě teď v úterý trochu naštvalo). Máme být na co hrdí. I když malý národ, něco jsme dokázali. Jenže 40 nesvobody se na nás poznamenalo :(
Moc pěkný článek :)


















Kofola je pěkně hnusný pití.