Knihy, audioknihy a e-knihy

10. června 2014 v 11:10 | Yima |  Yima
Kolikrát se na blogu objevilo polemizování, jestli knihy nebo e-knihy? Četla jsem spoustu článků na toto téma s různými závěry. A ač byly různé, většinou stále ve prospěch pro ty klasické knihy v papírové vazbě. Už se zřejmě nerozčilujeme nad tím, jestli je kniha brožovaná, v pevné vazbě, nebo dokonce v látce, teď se rozčilujeme nad tím, jestli je kniha hmatatelná nebo jen neviditelné médium v čtečce. Nevzpomínám si ale, že bych narazila na nějaký článek zabývající se audioknihami. Proto, i když se článek nazývá Knihy, audioknihy a e-knihy, se budu zabývat především tím prostředním.

Já už jsem svůj názor ohledně čteček vyslovila. Jsem pro klasické knihy. Čtečku jsem měla, používala jsem ji asi půl roku, po roce jsem ji definitivně hodila po psovi (obrazně - věnovala jsem ji totiž mámě). Čtečka, její váha a její rozměry mají nezpochybnitelné výhody třeba na dovolenou, na tábor, na lyžák či jiné vícedenní akce, kdy nevíte, kolik toho přečtete. A byla by škoda zůstat hned první den "na suchu". Zkrátka si na čtečku natáhnete dvacet knih a buď je přečtete, nebo ne. S sebou si neberu čtečku, ale mobil s PDF knihami, což je v podstatě to stejné. Ale jakmile jsem zase doma, v Brně, a knihu s sebou vozím jen do školy a ze školy, maximálně jinou půlhodinovou štreku, zase do ruky beru papírovou vazbu a jsem ráda, že s knihou mám i fyzický kontakt, mohu k ní přičichnout, mohu jí rychle prolistovat, když mě něco zaujme, mohu si něco podtrhnout. (Možná je to barbarství, ale co byste bez tužky a podtrhávání dělali u čtení Citadely od Saint-Exupéryho?)

A teď k audioknihám. Nejsou to žádné novinky, vždyť už jako malé škvrně jsem při dlouhých cestách autem poslouchala na walkmanovi (ano, měla jsme fialového walkmana a spoustu kazet!) třeba Karafiátovy Broučky. Taky Honzíkovu cestu, tu jsem milovala. Avšak jen do doby, než jsem to četla. Byla to první a taky poslední povinná četba, kterou jsme na základní škole měli. Ve druhé třídě. Taky to bylo poprvé, co jsem podváděla, protože to se prostě číst nedalo. Bylo to najednou o ničem.

Myslím si, že tzv. neviditelný herec té knize dokáže dodat úplně jiný rozměr, o který bychom jako pouzí čtenáři přišli. Když Jan Werich čte své texty, dodává to tomu něco, díky čemu dílo nezapomenete. Uslyšíte ten hlas a hned se vám vybaví třeba Fimfárum. Nebo Arnošt Goldflam! Myslím, že pan Goldflam má jeden z nejsympatičtějích hlasů, jaké jsem kdy slyšela. Uklidňující, milý, jemný,... Vážně, jeho hlas je kouzelný. Má ale silné konkurenty. Co takový hlas Zdeňka Svěráka nebo Marka Ebena?


Teď máme číst do školy Quo vadis?, nezáživný zážitek (alespoň pro mě). Spoustu stran, malá písmenka, která se pletou do sebe, teňoučké stránky. Zkrátka nic zajímavého pro dyslektika. Ačkoli miluju čtení, toto bych četla aspoň rok! Jednoduše je jednodušší si stáhnout audioknihu. Tři hodiny života. To není tolik. A teď posloucháte, posloucháte, můžete u toho dělat něco jiného, k čemu nepotřebujete 100% pozornosti, pak najednou uslyšíte Radoslava Brzobohatého (ten měl taky báječný hlas), posloucháte Petronia a Vinicia dál, divíte se nad Lýgií,... a u toho všeho můžete třeba vařit. Stále mě to nebaví, ta kniha, je to z trochu jiného soudku, než co mám ráda. Ale když posloucháte, je vám minimálně fajn, nepřipadáte si v prázdném bytě samotní.

Já teda nevím, jak vy, ale já ráda poslouchám. Raději mám mužské hlasy než ty ženské. V rádiu se vždycky najde nějaký pořad, kde by se dalo něco zajímavého poslouchat. Jsem asi divný puberťák - písničky jsou pro mě většinou passé, nevidím důvod, proč je poslouchat, co mi to dává. Naproti tomu poslouchám rádia, a to především kulturního rázu. Mohu vám vřele doporučit aplikaci Českého rozhlasu, díky které můžete poslouchat pořady zpátečně. Já před spaním třeba poslouchám různé Knížky Plus nebo jsem také včera poslouchala Politické knihy. Kolikrát se tam můžete zaposlouchat do četby na pokračování či do rozhlasových her. Nebo je také příhodná stránka iRadio, kde můžete procházet všechny kanály Českého rozhlasu a dokonce si jednotlivé pořady stahovat.

Od rádia zpět k audioknihám. Nezpochybnitelnou výhodou je také to, že jsou mnohem levnější. Tedy jak které. A to nemluvím o tom, že při troše šikovnosti si můžete knihu ve formátu .mp3 vyhledat na internetu a stáhnout zadarmo. Když chcete být poctiví, stačí si najít e-shop a pokud nechcete zrovna nějaký současný hit, bestseller, můžete i ušetřit. Také když vejdete do Levných knih, najdete tam stojan s audioknihami. Nedávno jsem tam zahlédla spoustu cédéček s příběhy od Betty MacDonaldové, totiž Paní Láry Fáry, kterou jsem jako malá milovala. Toto vydání čte Libuše Šafránková. Už několikrát jsem tam stála desítky minut a přemýšlela, jestli to teda koupit, nebo ne. Audioknihy se dají vypůjčit i v knihovně. Minimálně u nás, v Knihovně Jiřího Mahena, ano. Stačí se pozeptat či hledat v online katalogu knihovny.

Pro mě mají audioknihy ještě jedno kouzlo navíc. Dokážu se při nich smát. Mám problém se smát, když něco čtu. Mám problém si vůbec zapamatovat, co čtu! Protože se musím moc soustředit, abych místo vyberu nepřečetla vyseru. (Ano, to se mi stalo, když jsem četla jeden billboard.) Najednou tam občas nějaké slovní hříčky uslyším. Emoce jsou tam mnohem znatelnější. Když je v knize napsáno, že někdo něco řekl naštvaně, stejně to přečteme v duchu úplně normálně. Ale když to slyšíme, opravdu je to naštvané.

Sice si při poslechu audioknihy nesáhnu na obal a na stránky, ale jsem pro. Neznamená to, že bych od dnešního dne začala poslouchat jen audioknihy a zanevřela na knihy normální, znamená to, že se jim nebráním. Co vy a audioknihy? Poslouchali jste někdy nějakou? A jaké máte zkušenosti?
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Arvari Arvari | E-mail | Web | 10. června 2014 v 11:47 | Reagovat

Uznávám, že pro dyslektika je asi audiokniha docela fajn možnost. Pro mě je to právě naopak, audioknihy nejsou nic pro mě, prostě nedokážu udržet pozornost na mluvený slovo, do pěti minut mi odletí myšlenky a já nemám nejmenší tušení, co se děje. Takže já i z povinný četby si musím všechno poctivě přečíst sama... =D

2 Storycollector Storycollector | 10. června 2014 v 11:54 | Reagovat

No já teda, když čtu, že někdo něco řekl naštvaně, tak si i lehce představím tu postavu naštvanou, ale chápu, že to má někdo jinak. Jako třeba zrovna ty. Jinak nic proti tobě ani článku nemám, uvedla jsi dobré důvody. Přednes některých herců skutečně dokáže některé knize skutečně dodat to, co jí na papíře chybí.
Je fajn, že i lidé s poruchami čtení si tímto způsobem mohou vychutnat hrátky s jazykem a vtipy, kterých si jinak nevšimnou.
Každý máme rád něco. Někdo papír, někdo eknihy atd. Důležité je mít možnost si vybrat. :)

3 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 10. června 2014 v 11:56 | Reagovat

Quo vadis jsem přečetla celkem rychle. Obrovskou náhodou se mi dostal do ruky prakticky den po složení státnic z římského práva, takže jsem to brala jako takovou hříčku osudu, ale přečetla jsem to rychle, i když tam byly velmi nudné pasáže a kvůli tenkým stránkám se to zdálo neubíhající. Audioknihu by mě ale nebavilo poslouchat, nikdy mě ani nebavilo, když mi někdo předčítal. Nevím, jsem radši, když to pronáší neexistující hlas v mé hlavě, který nemá žádné vlastnosti, jaký něčí hlas má, a když si to moduluju celé podle sebe. Navíc jsem si nějak zvykla, když sama čtu, výrazně odlišovat interpunkci nebo emoce, které v té chvíli jsou, a tak už i třeba obyčejný komentář s mnoha trojtečkami čtu hrozně dlouho, protože hlava mi při nich automaticky dělá pauzu do ztracena a tak podobně. Líbí se mi to tak víc, než poslouchat někoho cizího.

4 sarush ef sarush ef | Web | 10. června 2014 v 12:06 | Reagovat

Za mě jo, i když normální knížka je prostě nejlepší.

5 K. K. | E-mail | Web | 10. června 2014 v 14:16 | Reagovat

Pana Goldflama občas ráno potkávám na zastávce autobusu, je to milý pán už od pohledu. :)

Přiznám se, že knihy moc nečtu. Přes ty všechny moje zájmy a koníčky mi na ně nezbývá čas (vím, jsem ostudná).

S poslechem je to jiné - pořád si něco pouštím jako kulisu - ať už seriály nebo hudbu. Občas právě sahám pro mluvené slovo - a co nikdy nezklame, i když to znám skoro nazpaměť, jsou povídky Šimka a Grossmana.

Když jsem byla menší, měla jsem kazet mraky (doteď je mám, ale ve sklepě), třeba zrovna to Fimfárum. Ráda jsem je poslouchala hlavně před spaním. Teď už to nedělám, ale třeba bráchovi to vydrželo do dnes (je mu 18) - ten střídá Šimka s Grossmanem a Donutila každý večer. :D

6 Yima Yima | E-mail | Web | 10. června 2014 v 14:27 | Reagovat

[1]: Každý dokáže udržet pozornost jinak. :) Třeba v hodině ve škole, já jsem neschopná se soutředit na ty prezentace, ale když k tomu mluví, tak je to v pohodě. :D

[2]: Já si právě tu postavu nedokážu představit. Mně úplně chybí konstruktivní fantazie (ta při čtení), takže když se dejme tomu píše o Velké síni v Harrym Potterovi, představím si krabici. Jsem divná. :D
A ano, je dobré, že máme vůbec výběr. :)

[3]: Já měla zase ráda, když mi někdo předčítal. Tedy, rodiče spíš pohádky vymýšleli, ale to je skoro totéž. :) A je fajn, když máš takto svůj "styl", jak číst v hlavě.

[4]: Souhlas. :)

[5]: Šimek s Grossmanem jsou úžasní. Přes ně jsme se dokonce začali bavit s jedním spolužákem. On četl, já se ho zeptala co a on že to stejně nebudu znát. A já jo, helemese. :D A Donutil se taky super. Pozdravuj bratra. :D
A se zvukovou kulisou to máme stejně. Já si klidně pustím v televizi naprostý hovadiny, jen aby mi něco hrálo a já nebyla sama. :)

7 Neriah Neriah | E-mail | Web | 10. června 2014 v 14:58 | Reagovat

Jakožto nevidomá osoba jsem za existenci audioknih i e-knih nesmírně vděčná. Jinak bych neměla možnost seznámit se s hromadou zajímavých knih. Navíc to má již zmiňovanou výhodu - můžu při poslechu dělat i jiné věci. A tak se i nudné uklízení pokoje najednou nezdá jako taková hrůza, když se přitom můžu skvěle bavit u nějakého příběhu. Já obecně považuju skoro všechno za ztrátu času (někdy i jídlo), když mi u toho nekecá nějaký načitatel knihy, případně odečítač obrazovky. :-)

8 Edona Edona | Web | 10. června 2014 v 21:05 | Reagovat

Já jsem zastánce klasických knih, ale čtečkám se rozhodně nebráním. A teď to myslím ve smyslu například daleké cesty, kdy je opravdu jednodušší navalit si celou knihovnu do čtečky, ale otázkou je, zda stáhnuté nebo koupené. A protože vím, že bych si e-knihu nikdy nekoupila a tím pádem bych je stahovala, tak si čtečku ani nekoupím. Audioknihy a já? Když jsem tak četla článek, tak ano poslouchala jsem pohádky jako děcko. Dodnes si to vybavuji, je to fajn. :-) Ale že bych si třeba pustila 1984 od Orwella, tak to asi ne. To jsem si raději přečetla. Ale to je otázka názoru, každý to vidí a má rád jinak. :-)

9 •Pet!nka• •Pet!nka• | Web | 10. června 2014 v 21:13 | Reagovat

Já můžu všechny tři varianty. Klasické knihy jsou krásné a kouzelné, to šustění stránek a ta vůně. Čtečka je zase kouzelná v tom, že si můžu přečíst knihu a nemusím ji kupovat za velké peníze jen abych zjistila, že se mi vlastně nelíbí. Já tedy knihy jen stahuju free, aby se rozumělo. A už několikrát jsem děkovala, že jsem si ten "paskvil" nekoupila za čtyři stovky. Nehledě na to, že můžu jít do města jen s malinkou kabelkou a můžu s sebou mít klidně Annu Kareniny a celého Pána prstenů. A audioknihy miluju! Nejvíc asi Tajný deník Adriana Moley, který načetl Vojta Kotek. Teď, když si čtu knihu sama, kolikrát úplně slyším Vojtu, tu jeho intonaci :D :D

10 Lyra Lyra | E-mail | Web | 12. června 2014 v 11:48 | Reagovat

Z trojice knihy, audioknihy a e-knihy u mě vyhrávají klasické papírové knihy. Čtení beru jako formu oddechu od počítače, takže zírat na čtečku pro mě jaksi postrádá význam, i když uznávám, že e-knihy mají spoustu předností (jednou je, jak jsi sama zmínila, lehká přenosnost). A co se týče audioknih, ty vůbec nevyužívám, ještě méně než e-knihy. Jednak se na ně špatně soustředím (kdežto u normálních knih s tím problém nemám), takže mi spousta věcí uteče, ale také bych si je mohla pouštět leda na počítači, protože MP3 přehrávač nemám a tím bych se znovu vracela k tomu argumentu, že knihy pro mě představují vítanou příležitost, jak si od počítače odpočinout. Jako malá jsem možná audioknihy poslouchala, ale momentálně si to nevybavuji. Každopádně každý má jiný vkus a pokud někdo preferuje audioknihy či e-knihy, nevyvracím mu to. A líbí se mi, že ty ve svém článku vysvětluješ a obhajuješ svůj názor, ale nevnucuješ ho ostatním, což je docela cenná vlastnost. :-)

11 BettyLiss♥ BettyLiss♥ | Web | 12. června 2014 v 16:51 | Reagovat

Jako malá jsem také poslouchala pohádky. Nejraději jsem měla klasické , které četl pan Lábus. Když jsem byla větší, s rodiči jsme se smáli jeho projevu. Pamatuju se, jak jsem si rozbila koleno. Sestra mě donesla domů, položila do postele a pustila na kazetě pohádky. Bylo to uklidňující a na bolest jsem rychle zapomněla.

A rádio♥ Miluju♥ :D
Nebýt mých staromódních rodičů, jsem ochuzena o hodně. Kdybych každé ráno neposlouchala ČRo Olomouc, asi bych zapomněla jít do školy. V sobotu posloucháme Je jaká je a hlavně Tobogán (úžasný pořad). Po obědě rozhlasovou hru, v neděli Šlágry od srdce a spoustu dalších pořadů.
Sice si ráda zapnu Óčko nebo pustím písničky na YouTube, ale co bych byla bez rádia?

12 HellieG HellieG | Web | 13. června 2014 v 21:48 | Reagovat

Mám ráda, jak Lábus převyprávěl Harryho Pottera. Jinak s audio knihami zkušenosti nemám. Čtečku nějak moc neprožívám. Sice ji doma máme, ale já raději sáhnu po opravdické, jak říkáš hmatatelné knize :D

13 grey.t grey.t | E-mail | Web | 18. června 2014 v 13:56 | Reagovat

Já jsem dřív hodně poslouchal převyprávěného Hobita. Když jsem pak četl knihu, docela mě mrzelo, že tam některé pasáže (docela zajímavé) chybí, ale chápu, že už takhle to byly tři CD. Úžasné bylo, že když někdo začal mluvit o Hobitovi, byl jsem schopný odcitovat několik vět. (Což byl taky jeden z důvodů, proč jsem u filmového Hobita málem vyletěl z kůže.)
Jinak ale audioknihám moc neholduji. Hobita jsem si pouštěl před spaním, ale přes den bych nejspíš neudržel pozornost. Co mám ale rád, je recitovaná poezie - akorát mi sedne málokterá recitace.

14 Lisi Lisi | Web | 26. června 2014 v 17:07 | Reagovat

Osobně si radši čtu než poslouchám, sama jsem zastánce čtečky - protože kabelku nosím už dost těžkou a ještě si do ní dávat knížku, to bych se teda pronesla.

15 Pufflie Pufflie | E-mail | Web | 30. června 2014 v 18:28 | Reagovat

Nikdy jsem audio knihu neposlouchala, ale mluvenému slovu fandím. Sama totiž občas čtu nějaké básničky nahlas, nahrávám to a pak to zpětně poslouchám. Myslím, žes mne tímto článkem hodně navnadila na to, abych nějakou zkusila. A přinejmenším se podívám alespoň na tu stránku s rádiem :) Děkuji :)

16 Matthias Matthias | E-mail | Web | 12. července 2014 v 21:20 | Reagovat

mám to jako Arvari...

Čtečku používám zároveň s knihama :) Kombinuji to :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama