Jako malá jsem si pod vlivem všech těch filmů, knih a učiva ve škole představovala spisovatele jako toho dokonalého gentlemana v obleku, který vede počestný život, po nocích sedí doma a píše, ve dne chodí po městě a sbírá inspiraci a nakonec si sedne do nějaké nóbl kavárny, kde servírky ještě pořád nosí ty černé stejnokroje, otevře knihu, kterou si dopoledne ještě zakoupil v antikvariátu, a čte. Takto tráví týdny, měsíce a roky svého života. Občas zajde do nějaké ještě víc nóbl intelektuální společnosti soudobých spisovatelů, umělců a jiných individuí, která formují společnost a především kulturu v ní. Jenže postupem času se mi tato představa mění do opilých prasat, která ještě ke všemu občas požijí nějakou tu omamnou látku a chovají se jako hulváti.
Jo, básník by měl psát dlouhým brkem, po každém druhém slově namáčet jeho hrot do inkoustu a škrtat co nejméně, protože jeho super poetický mozek si to všechno připravil už dopředu. A prozaici, ti by zase měli posedávat u notebooku, aby ty dlouhé zápisky v deníčcích nemuseli znovu přepisovat do textového editoru - protože když se v dnešní době řekne rukopis, každý myslí ten rukopis vyťukaný na klávesnici a který je možné poskytnout online.
Takže tak. Toto asi moc neplatí, že? Bohumil Hrabal asi těžko chodil do společnosti, kde by se diskutovalo o Platonově filozofii. On raději na to pivo do hospody. Ale víte, jaké je to štěstí? Kdyby se pohyboval v takové společnosti, jakou jsem asi předstírala, zřejmě by všechny ty knihy nenapsal. Protože u piva se všichni rozpovídají. A on může tiše sedět a krást, jak to ostatně dělají všichni amatérští i profesionální pisálci. Včera jsem byla na Měsíci autorského čtení na J.H.Krchovském, pánové, toto není už vůbec takový ten maník v obleku! Spoustu spisovatelů má dlouhé vlasy. Nebo je to moje další vymyšlená představa. Třeba Brabenec! Nebo i ten Jirous. Jistě, jistě, oni byli především undergroundoví hudebníci. Ale i tak.
Jen mi do toho všeho nezapadá Karel Čapek. Buď mi nějaké informace z jeho života unikly, nebo toho zatím nevím dost, nebo to tak prostě je. On se bouřil proti těm habsburkům, proto ho taky vylili ze školy, že. Jinak ho mám v hlavě jako obrázek toho spisovatele, co chodí do vybraných společností, baví se s Masarykem a Charlottou. Vždyť on už musel zapomenout na obyčejný život - ale teď si ani neuvědomuji, jestli ho kdy vůbec poznal. Už nevím, kde jsem to četla, ale někde byla napsána myšlenka, že Karel Čapek byl asexuál, že vztah k ženám v jeho dílech je prostě takový, jaký je. A taky jsem četla, že "nežil". Jistě, navštěvoval vysoké kruhy, ale je toto život?
Současná literatura se prý ještě nemůže nějak škatulkovat, protože to není uzavřené období. A já po tom ani moc nepátrám. Jen mi přijde, že většina těch rebelských spisovatelů vymizelo. Nebo o nich neslyšíme. Egon Bondy, tomu to bylo vážně všechno u prdele. Ten si psal ty svoje básničky a bylo. Dneska tu máme tak Viewegha, který je už nějaký ten rok trochu mimo. A pak je tu třeba Kateřina Tučková, která mi podle všeho připadá jako spořádaná žena. Ivana Myšková je sice trochu šílená, i na jejím autorském čtení jsem byla, ale taky mi nepřipomíná nějakého člověka podobného někomu, kdo by trávil noci po hospodách a pil levné pivo, smál se s dalšími bohémskými kamarády a na ostatní život ve společnosti kašlal. Jan Němec, vždyť ten je redaktor Hostu, ten by nemohl být nějakým rebelem. Už jen kvůli jeho vzezření a vystupování. Ne, sice toho o něm moc nevím, ale rozhodně nevypadá jako Hrabal.
Hledat stereotypy není jistě ideální. Ale pokud politik nebude tupé, tlusté prase a uklízečka uřvaná ženská s šátkem na hlavě a s kytičkovanou zástěrou, nějak se v tom světě ztratím. Umělci jsou pro mě jakýmsi způsobem nepochopitelní. Vážně. Oni nechodí na výstavy a neprohlížejí si se zaujetím a pochopením ty obrazy? A nechodí na spořádané koncerty? A na všechny ty literární akce a slušně oblečení do divadel, aspoň dvakrát za měsíc? Vlastně je to asi dobře. Protože jestli bych si jednoho dne stala taky spisovatelem, asi by mě to nebavilo, pořád dokola. Raději bych si sedla do hospody a smála se levným vtipům. Tedy pokud by pořád existovala intelektuální stimulace.
Jaký je podle vás stereotyp spisovatele? Dá se to vůbec takto vulgarizovat v průsečníku různými dobami, nebo se to liší podle toho, v jakém století žijeme a v jaké části světa?



















