4'33"
16. srpna 2014 v 0:46 | Yima | Téma týdneKomentáře
Nemám ráda ticho. Mám ráda klid. Ticho je znervózňující.
Zrovna teď prší, venku jezdí auta. Přesto je klid.
Ticho bych na světě nechtěla zažít. To absolutní ticho. To by bylo něco špatně. Hodně špatně.
K tvému článku:
"Znát dokonale ticho znamená znát hudbu." - Carl Sandburg
Zajímavé:) Nejsem fanouškem ticha. Naopak - mám ráda hudbu jako kulisu, zvuky přírody a města z otevřeného okna, hlasy lidí z okolních bytů. Ticho mě svým způsobem děsí.
Súhlasím s tebou. Ani ja hudbu k životu nepotrebujem, v respektíve nepotrebujem ju počúvať každý deň.
Inak, musím pripísať, že si ma absolútne dostala! :) Páči sa mi to, ako počúvaš rozhlas a ako by si sa tomu všetkému raz v budúcnosti chcela venovať. Robí ťa to veľmi výnimočnou, to by si mala vedieť :)
[1]: Jako malá jsem si myslela, že nervy jsou skutečnými nástroji, že se na ně drnká třeba jako na kytaru. :D Ano, souhlasím. Lidi se neumí zastavit a jen poslouchat - poslouchat nic, poslouchat sami sebe. Ne, oni jsou schopní se zastavit jen když slyší, že někde dávají něco zadarmo.
[2]: Jojo, ten citát znám. :) Víš, také jsem s tichem na štíru. Nenávidím takové to ticho při písemce, kdy jen občas klepne propiska a občas slyšíš zběsilé škrtání. To mě znervózňuje, nedokážu se při tom soustředit. Proto mám mnohem lepší výsledky, když písemku dopisuju nebo opravuju během vyučování, kde se normálně dál učí. Prostě si občas potřebuju odpočinout od přemýšlení a zaposlouchat se. :) Klid je k tomu ideální.
[3]: Zvukovou kulisu mám taky ráda. Hudbu ale ne. Musím mít na ni určitou náladu - buď musím být v hrozné euforii, to si potom zpívám velmi falešně, i když normálně zpívám normálně. Ale město miluju. Ty zvuky, jak jezdí šaliny a auta a to všechno! To je důvod, proč bych nemohla bydlit na vesnici. :) A víš co? Možná ticho lidi děsí, protože ticho znamená smrt.
[4]: Konečně někdo, kdo nepotřebuje hudbu! Všichni říkají, jak je hudba jejich život a... konečně! :D A děkuji. :)
Ahoj, jen jsem ti chtěla říct, že bych se klidně přidala k těm vašim výběrům na Téma týdne. :)
To je opravdu zajímavé, já osobně ale tichu moc nefandím, mám hudbu moc ráda.
Ale u toho videa jsem se zasmála, něco tak zvláštního už jsem dlouho neviděla a ani jsem o tom neslyšela. :)
Český rozhlas neposlouchám, ale po přečtení tohoto článku se nejspíš zamyslím nad tím, jestli si ho náhodou někdy nepustím. :)
To já zase fandím tomu tichu, v práci se mi všechna hudba tak hrozně znechutila, že začínám ticho považovat za svátost.
Abych řekla pravdu, tvůj blog vidím poprvé ale sakra, určitě se vrátím, styl tvého psaní mě naprosto okouzluje.
Když jsem se pokusila utišit, slyšela jsem hučení notebooku, sestřino oddychování ze spánku a chrápání naší psí madam, svůj sípavý dech a tikání hodin...
To zní....zajímavě. Souhlasím s [2]:, nemám ráda ticho, ale klid. Klid potřebuju nutně k životu. Baví mě poslouchat drobné zvuky, miluju poslouchání deště a tikot náramkových hodinek. Poslouchat vlastní dech. Ale bez hudby bych se neobešla. Pro mě znamená emoce srovnatelné s čímkoli jiným. Dodá mi odvahu a sílu, radost, donutí mě se zamyslet, vytvoří mi asociace a nápady, je to jako... cokoli si představíš. Takže asi patřím k té "většině".
P.S. Líbí se mi tvůj styl psaní. :)


















Slyšela jsem o tom experimentu. Je to zajímavé - člověk je zahlcen spoustou zvuků, ale vnímat chvíli sám sebe a uvědomovat si to je problém.
A s tím, že my sami jsme hudebními nástroji, s tím souhlasím. Hodně lidí umí hrát - aspoň na nervy určitě.:-)