Podléhá proclení

1. září 2014 v 11:42 | Yima |  Téma týdne
Přemýšlím, co si sbalit. Učebnice nechávám ležet na stole, doufám a věřím, že těch nebude třeba. Naopak bych si měla vzít pláštěnku - člověk nikdy neví, jak tam bude. Ještě se jednou ujistím, že na internetu nemají nějakou předpověď počasí. Bohužel, stále nic. Mám si vzít i svetr? A co bunda? Teplá, nebo stačí tenká? Beru si obě. Rifle, tepláky. A co sukně a šaty? Není to zbytečné? Jedny, čistě pro jistotu... Holínky, do háje, já nemám holínky! Ještě knihu, tak hledám v knihovně, kterou si jen vybrat. A opravdu si nemám vzít dvě? Tři? Čtyři? Kuš, mám ještě nějaké na mobilu, kdyby něco, vždycky mohu sáhnout po PDF. Okej, už mám všechno? Ještě si to raději projdu znovu - vzala jsem si už blok? Balím si blok, pero a kupu bombiček. Zmizík. Kam jsem ho včera dala? Tady.

Pas mi platí ještě aspoň dekádu, minimálně půl. Pro jistotu to ještě zkontroluji. Ježiš, ta fotka je hrozná, vypadám tam jako vrah! "Dejte si ty vlasy z očí a tam ty vlasy za ucho, brýle trochu níž, tak, ještě skloňte trochu tu hlavu." A pak se mě ještě podle zeptala, jestli to tak vyhovuje, jestli to tak může být! Paní, a nespadla jste třeba z Venuše? Vypadám tam jako vrah. Tak co, s tím nic nenadělám. Pas i peníze dávám do vrchní kapsy batohu. Snad tam bude směnárna.

A teď mě napadá - není potřeba vízum? To snad ne, to bych už nikde nestihla vyřídit. Budu muset doufat. Kdyžtak přejdu hranice někde tajně, v lesích. Nebo si tam to razítko namaluju. Ne, že by to všichni nepoznali, že. Dokud jsem doma, ještě to raději zkontroluji na tom internetu. Sakra, kde je ta stránka? Kašlu na to. Ježiši, no tak vždycky to nějak ukecám, že jo. Slovník, kde mám slovník? Bez něho nedám ani krok! Mami, do háje, kam jsi mi ten slovník dala?! Á, tady je, dobrý, už ho mám, byl na nočním stolku.

"Opatruj se, hlavně ať se ti nic nestane." - "Neboj, mami." - "Kdyžtak volej." - "Pošlu pohled." - "Tak ahoj." - "Na shledanou."

Obouvám si pevné, pohodlné boty, na batoh si přidělávám spacák a karimatku, poté ho dávám na záda. Na krk si věším ještě fotoaparát. Odcházím na zastávku autobusu, který mě zaveze dál.

Čekala jsem, že tu bude větší fronta. Hranice jsou takřka prázdné - je tu pár školních výletů, osobní auta skoro žádná. Počítám, že řada by na nás měla přijít tak za čtvrt hodinky. Náš autobus je také z velké části prázdný, v Brně nastoupili se mnou ještě tři lidi, dva tam byli už předtím, po cestě na hranice jsme sice zastavovali ještě dvakrát, ale nikde nikdo. Za nějakou dobu do autobusu vešel příslušník celní správy. Kontroloval pasy - uf, víza opravdu nutná nebyla. Zapsal si ale všechny, kdo hranice přejížděli. Taky chtěl, abychom mu ukázali své věci. Knihy a filmy podléhaly proclení. Za 100 stránkovou knihu požadoval dva tisíce korun českých. Domluvila jsem se a nechala jsem si ji u něj v úschově. Říkal, že tam knihy potřebovat nebudeme. Že je máme raději nechat v realitě.

Vrátila jsem se za tři týdny, i když se mi vůbec nechtělo. Ve fantazii bylo pohádkově. Domů jsem poslala třicet různých pohledů. Jelikož jídlo rostlo jen tak na stromě, peníze na nic jiného nebyly potřeba. Kdyby na hranicích zpět nechtěli kvůli jednorožci 20 000 korun českých, teď bych na něm jezdila do školy. Bohužel, zbývalo mi posledních 32 korun na autobus.

Článek je přiřazen k tématu týdne "Za hranicí reality".
 

6 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 1. září 2014 v 14:03 | Reagovat

Taková je realita.Ale příjemně strávené tři týdny v paměti zůstanou celý život.

2 Kika Kika | E-mail | Web | 1. září 2014 v 14:33 | Reagovat

čekala jsem půl článku co se z toho vyklube :-) chci ty hranice najít taky!

3 Vanimaré Vanimaré | Web | 1. září 2014 v 14:43 | Reagovat

Parádní příběh. Moc se mi líbil, s napětím jsem očekávala, kam se chystáš.

[2]: Ty hranice bych taky chtěla najít. :)

4 Janča Janča | E-mail | Web | 1. září 2014 v 15:33 | Reagovat

Panečku, to je fakt parádní! :) Taky jsem čekala, kam to teda jedeš. :D :)

5 Adina Adina | Web | 1. září 2014 v 15:51 | Reagovat

Výborné... Taky jsem si do poslední chvíle říkala, kam že jsi to vyrazila, a závěr mě dost překvapil... S tím balením to mám takové i v realitě - rychle kontroluju co nemám, zjišťuju co mám navíc, ale radši si beru všeho ještě víc než je potřeba a je to celé takové chaotické, jako popisuješ :D

6 Bocian Bocian | E-mail | Web | 1. září 2014 v 19:56 | Reagovat

Pekný príbeh, vtipne poňatý s pohotovým spádom. Zamerala si sa na ten rituál balenia... náhoda. Ja som tiež niečo podobné skúšal a napadlo mi opísať proces prechodu skrz hranice medzi realitou a rajom :-D.
Tak, aké bolo vo fantázii počasie? :-D.

7 Yima Yima | E-mail | Web | 1. září 2014 v 20:04 | Reagovat

[1]: To rozhodně. :)

[2]: Pošlu ti mapu, jestli chceš! :D

[3]: Děkuji. :)

[4]: Také děkuji. :)

[5]: Já to mám také tak. Dokonce i to s tím pasem je z normálního života - opravdu na pasu vypadám jako vrah a opravdu po mě ta paní za přepážkou chtěla to s tou hlavou a vlasy a brýli atd. :D

[6]: Děkuji za optání, počasí vyšlo docela pěkně, podle toho v jaké části fantazie. :)

8 Kika Kika | E-mail | Web | 1. září 2014 v 20:47 | Reagovat

[7]: tu mapu si teda rozhodně prosím, klidně do mejlu :)(jsem fakt zvědavá co vymyslíš :D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama