Svátek má Liběna

6. listopadu 2014 v 22:10 | Yima |  Yima
Cítím se jako několik metrů pod vodní hladinou. Všechno se na mě valí, dochází mi kyslík, ale už nemám čas se vynořit a nadechnout. V oceánu je špatné značení cest, ani podle map se nedokáži orientovat, ztrácím se, cestu jen tipuji, netuším, jestli už nejsem ztracená úplně.

Spolužačce se zdál sen, že chodím s robotickou dívkou. Nikdy bych nechodila s robotickou dívkou!

Včera jsem řekla, že se jdu učit biologii. Vypnula jsem notebook, ale dál setrvávala u televize. Můj temperament se pomalu přesouvá do jiného kvadrantu. Melancholie se mění ve flegmatismus. Začíná mě zase přepadat splín. A do toho je mi lhostejné mé studium, má budoucnost, mé vztahy, celý svět, úplně všechno. Jsem flegmatická vůči flegmatismu. Biologii jsem se neučila. Přečetla jsem si 93 otázek ze 100 až ráno před školou. Pokazila jsem blastuly.

Místo biologie jsem si četla. Dočetla jsem Proti umění. Velmi krásná kniha. Chystám se psát recenzi. Chtěla jsem ji napsat dneska, ale zase z toho sešlo. Domů jsem přišla v sedm, vařila, učila se češtinu. Učila se češtinu! Neučila. Prostě jsem si zodpověděla otázky na papíru a prostě to nějak dopadne. Není to nějaký přehnaný zájem o studium, vážně ne. Učitelka mi dala papír s rozšířeným seznamem četby k maturitě, abych zaškrtla, jaké bych u maturity uvítala. Dodala jsem i pár vlastních nápadů. Prý uvidí.

Literatura je fajn. Čeština je fajn. Jen nemám ráda, když po mně někdo něco chce. A to oni chtějí. A já nechci.

Písemka z francouzštiny na číslovky do sta dopadla na dvojku. Z ruštiny jsem prý dostala pětku za aktivitu. Nebaví mě škola a nemám motivaci. Neměla bych si aspoň povídat, měla bych být aspoň otočená dopředu a ne do boku. Směju se a ani nevím čemu. Směju se a přitom je mi do pláče. Směju se a nikdo to moc nechápe, ani já. Směju se a nebaví mě se smát.

Čtu Daniel Stein, překladatel od Ljudmily Ulické. Nevím, jaké to je. Jsem na úplném začátku. Je to o Židech. Vážně jsem to neplánovala! Tentokrát ne. Čtu ve škole, čtu ve vyučování. Dneska jsem ve společenských vědách poměrně poslouchala, brali jsme lidská práva. Jestliže máme právo na život, měli bychom mít i právo na smrt, to jsem řekla. Sebevražedné sklony nemám, jen si to prostě myslím.

Koupila jsem si velký blok s tvrdými deskami. Hledala jsem něco pěkného v antikvariátu - Hrabě, Baudlaire, Rimbaud, já nevím, teď jsem z podivného důvodu nějak na tu poezii. Neměli nic. Koupila jsem si Lermontova. Lermontov je fajn, i když je to Rusák. Rusáci nejsou všichni kreténi. Žádný národ není tvořen jenom z kreténů, jinak by jako národ nemohl existovat.

Odpoledne jsem strávila se spolužačkami. Mám je ráda. Řekla jsem jim to někdy? Asi ne. Mám vás ráda. Jsem za ně ráda. Jsem ráda, že mám konečně přátele. A s kým trávit čas. To je sice pěkné, že si s někým rozumím, ale když bydlí až kdesi u hranic s Německem, kdesi v Ústeckém kraji, tak je to pěkně na pytel. Své spolužačky mám ráda. Ty dvě. S ostatními nemám problém, ale nemám je tak ráda.

"Babičko, koupíš mi tohle?" - "Ale já nejsem babička, já jsem máma." Malá holčička, asi jí byly tak tři roky. Mladá paní, tak kolem třiceti. Stáli ve frontě v Bille za mnou. Babička. Smála jsem se, ale tentokrát jsem myslela na smích doopravdy.

Zítra jdu ze školy o dvě hodiny dřív. Jedu do Prahy. Zmiňovala jsem to? Vyhrála jsem druhé místo v literární soutěži Filozofické fakultě Univerzity Karlovy, na téma Palachův svetr vypráví. Zítra v pět to tam začíná, to vyhlášení. Než přijedeme z Brna... Jede tam celá rodina. Máma, táta i sestra. Nepamatuji si, kdy jsme takto naposledy trávili čas spolu. Naši se rozvedli, když mi bylo devět. Nedokážu si představit, jak by naše společná domácnost vypadala. Takto mi to vyhovuje.

Sedím u počítače, zase se dívám na televizi. Nic kloudného, co bych mohla dělat. Ztrácím se ve svých myšlenkách a děsím se jich. Ale tentokrát nejsem sama, tentokrát tomu člověku nebudu odpovídat. Tomu, co prej jakože neexistuje. Ale já vím, že ano.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Em Age Em Age | Web | 7. listopadu 2014 v 5:29 | Reagovat

Bože, toto je tak dokonalý článek.
Na svém blogu deníčky nepíšu, protože mi můj život nepřijde zas tak zajímavý, ale tady jde vidět, že i z nijak ohromujícího života jde vymáčknout opravdu hodně hezké literární dílko. :D
Máš neuvěřitelný dar slova.

2 Lucka Lucka | Web | 7. listopadu 2014 v 12:58 | Reagovat

Prostě skvostně napsané :)

3 Iris V. Iris V. | E-mail | Web | 7. listopadu 2014 v 21:27 | Reagovat

Ani já bych nikdy nechodila s robotickou dívkou! :-D
Ale ani v tom ostatním nejsi sama. I já mám poslední dobou nějakou krizi. Jsem teď v kvintě a mám pocit, že prostě nestíhám. Třeba dneska jsme psali tři testy a za necelých čtrnáct dní (?) mne čekají trimestrální testy, takže mám nabitý program. Jenže já nechci svůj volný čas trávit učením!
Taky se teď pořád něčemu směju. Poslední dva dny mám záchvat smíchu z každé hloupé věci (jsou to takové blbosti, že to radši s nikým nesdílím). Obvykle to tak nemám, takže si říkám, že se se mnou asi něco děje.
Moc, opravdu moc ti přeju ten úspěch v literární soutěži! Povídku, s níž jsi získala to druhé místo, jsem si přečetla a podle mě si to zaslouží.
V tvých článcích vždycky najdu tolik moudrostí 'všedního života'! Drž se, ve škole určitě bude líp :-)

4 Maggie Maggie | 7. listopadu 2014 v 23:09 | Reagovat

Tyhle pocity znám moc dobře, ale jistě moc dobře víš, že to potřebuje jenom čas.
Jinak moc krásně napsaný článek.

5 Jindra Jindra | 8. listopadu 2014 v 0:19 | Reagovat

A to já bych s robotickou dívkou klidně chodil:)
P. S.: ta pětka z Ruštiny byla česká nebo ruská?

6 Yima Yima | E-mail | Web | 9. listopadu 2014 v 10:52 | Reagovat

[1]: Oh, děkuji. :) Já tedy deníčky také nepíšu moc často, ale něco jsem původně chtěla změnit... a už si přesně nepamatuju co. :D

[2]: Děkuji. :)

[3]: Díky! Trimestrální testy? Trimestry jsou na PORGu, nemýlím-li se? Já jsem ve druháku - a vím moc dobře, že to zhoršení ve škole není kvůli těžší látce, ale prostě proto, že se mi nechce. :D

[4]: Díky. Časem to opravdu přejde. :)

[5]: Jen aby se potom robotická dívka nevzbouřila a s ostatními roboty neovládla svět. :D
Pětka z ruštiny byla bohužel česká, na ruskou bych si nestěžovala. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama