HellieG: Těším se na nauku o věcech posledních

22. ledna 2015 v 16:00 | Yima |  Rozhovory
Po dlouhé prodlevě tu je rozhovor s další blogerkou. Užijte si čtvrteční odpoledne s myšlenkami HellieG, kterou můžete znát z blogu the-hellie-g.blogspot.cz, dřív se pohybovala na blog.cz.
Hellie je šestnáctiletá blogerka, pisálek, herečka, "zkrátka umělec na volné noze". Popisuje se jako sebestředná, excentrická a namyšlená, nicméně posuďte sami, co se z jejích odpovědí vyklube. Nechám okolo ní malé tajemství, abyste o ní všechno nevěděli už takto v úvodu.


Současný blog nemáš dlouho. Co tě přimělo přestěhovat se z blog.cz na blogspot? V čem jsou hlavní výhody a nevýhody?
Celkově možnosti využití. Na blogspotu se mi líbí, že když si nastavíš úplně jednoduchý vzhled, tak působí poměrně profesionálně. No a samozřejmě mnoho dalších funkcí, které blog.cz buď nenabízí nebo ne v takové podobě jako blogspot. Dále mi vyhovuje mobilní aplikace na chytré telefony. Na druhou stranu mi trošku chybí komunita, kterou blog.cz vytváří, ale tu zčásti nahradí blogerské facebookové skupiny.

Nyní bych se zachytila tvého popisu. Pisálek, herečka. Kdy a proč jsi začala psát, kdy a proč jsi začala hrát?
První "pisálkovské" dílko byla povídka Moje brýle, kterou jsem napsala asi ve druhé třídě a dočkala se celkem třech dílů. Ale předpokládám, že tě spíš zajímají počátky psaní na blog. To bylo někdy ve 13 letech, když jsem měla tak trošku psychické trable, které jsem potřebovala ventilovat, tak jsem si založila blog (doufám, že dnes už neexistuje), kde jsem si tvořila vlastní fantazijní svět. A herectví? Ani nevím. Nějak jsem se náhodou dostala do divadelního kroužku, kde se mi zalíbilo, neboť jsem tam potkala osoby stejně vyšinuté jako já. Vždycky při hraní přijdu na jiné myšlenky, každá hodina mě někam posune, neboť je s námi pracováno zajímavým způsobem.

Co plánuješ po střední škole? Chtěla by ses ubírat nějakým takovým směrem?
Uvažovala jsem o dramaturgii nebo režii, ale na takové obory je poměrně složité se dostat, takže to považuji spíš za sny. Takový můj reálný cíl je žurnalistika. Obzvlášť po posledních několika týdnech si myslím, že je to něco, co má smysl (samozřejmě ne pokud píšete pro bulvár).



Využiju situace v dnešní Evropě. Jak jako křesťanka nahlížíš na celou tu věc kolem teroristů a Charlie Hebdo, vzhledem k tomu, že se poté spustila vlna nenávisti k islámu?
Jak řekl francouzský prezident: "Oběťmi islamistického fanatismu, fundamentalismu a netolerance ve světě jsou v prvé řadě muslimové." Nelze s ním nesouhlasit. Já stále věřím, že v Evropě žije spoustu dobrých muslimů. Uprímně, daleko větší problém mám s komunisty. Nemyslím si, že v tomto případě záleží na mém náboženském vyznání. Myslím, že jako ateistka bych na situaci nejspíše nahlížela obdobně. Muslimové mi nevadí, ovšem v Evropě žijí dobrovolně, tak by se jí měli přizpůsobit. Neříkám, že by hned měli sundávat Hidžáb, ale měli by chápat některé evropské tradice, evropskou mentalitu a přizpůsobit se oni jí. Ne Evropa jim.

V jednom článku jsi psala, že jsi nebyla vychována ke křesťanství, ale časem sis k němu našla cestu. Chodíš také na katolickou školu, ale psala jsi, že toto tě k tomu nepřivedlo. Jak to tedy bylo?
Tak se budeme opět vracet v čase. Jak jsem již psala, když mi bylo třináct, začala jsem mít jisté psychické potíže. Asi to mělo co dělat i s pubertou, ale spíš jsem toho názoru, že se v mém životě nahromadilo hodně neradostných událostí, které společně s mými vrozenými sebevražednými sklony vyústily v menší problém, který tu ovšem asi nebudu rozebírat. V té době jsem hodně hledala smysl života, nebyla jsem si zcela jistá, kam dál se má ubírat má existence, zda má vůbec cenu žít? Pro co? Hodně jsem koketovala s pohanstvím, čarodějnictvím a dokonce i satanismem. Ale pak jsem se jednou prostě probudila s tím, že bych se mohla blíže zajímat o to, co mám přímo pod nosem a potkávám se s tím každý den. Křesťanství mi vždycky přišlo tak nějak omezující a zvláštní. Kardinálové určí dogmata a věřící je jen slepě opakují. Tak jsem to vnímala. Pak jsem ovšem zjistila, že když nejste jako naše tehdejší učitelka náboženství (=neskutečná fanatička), může pro vás víra nabývat úplně jiných rozměrů.

Vždycky, když se někoho zeptám, lidi na mě jen tupě hledí a smějí se, co jsem to za člověka, ale myslím, že ty bys mi mohla odpovědět. Máš oblíbeného kněze?
Pavel Konzbul. Dřív učil u nás na škole, teď je na Petrově, ale pořád má u nás na škole několik předmětů. S ním je mše zábavou i pro ateistu. Dokáže geniálně propojit víru s černým humorem. Takže moje jednoznačná volba.

Jaké předměty máte navíc oproti normálním (nekatolickým) školám?
Povinné máme jen náboženství (1 nebo 2 hodiny týdně). Jako starší však máme na výběr ještě semináře, ze kterých bych zmínila eschatologii, což je nauka o věcech posledních (tedy o smrti). A mimochodem, přednášejícím je můj oblíbený kněz Pavel Konzbul.


Eschatologie, to zní vážně zajímavě! Ač na BiGy znám pár lidí, o takových super věcech se mi ještě nikdo nezmínil. Co se tam konkrétně učí? Pod pojmem "nauka o věcech posledních (tedy o smrti)" se mi vybaví hrobaři, což asi nebude to pravé...
Já ji bohužel ještě nemám (ale plánuji na ni chodit). Ale na našich stránkách píší, že se studenti seznámí nejen s křesťanským pojetím smrti. Taky se asi jedná i o psychologické pojetí smrti. Prý bývají i besedy s nemocničním kaplanem o doprovázení nemocných. Také se probírá vliv smrti na umění.

Máš ve třídě nějaké ateisty? Nebo znáš nějaké u vás na škole? Jak to zvládají? Mše každé pondělí, náboženství...
Řekla bych, že je to tak 50 na 50. Být věřící skutečně není na BiGy nic stěžejního. Například moje spolužačka je z židovské rodiny a nikdy to nebyl problém. Mše nejsou povinné, takže kdo nechodí, ten má hodinku spánku navíc. Náboženství není též žádný problém. Tedy záleží na učiteli. Jak jsem zmiňovala, jsou jisté fanatické typy, které vás dokážou otrávit, ale také typy, které nadchnou. Například jedna naše profesorka je řádová sestra, jedna z nejzajímavějších lidí, co jsem kdy poznala. Neměla problém se s námi otevřeně bavit o sexu, potratech, ale přitom se nám nesnažila vtlouci do hlavy, co říká Bible, spíš nás donutila se zamyslet, co je správné.

Učí vás tam pár zajímavých osobností - Zdeněk Papoušek (senátor), Vít Slíva (básník) nebo Marek Orko Vácha (biolog, kněz). Vlastně jsem vždycky bigystům záviděla, protože u nás je akorát nějaká super bioložka, ale jinak nic zajímavého. Setkáváš se s těmi lidmi? Učili tě?
S Papouškem si tykám, pan profesor Slíva mě osobně bohužel nikdy neučil. On je skutečně neobyčejný člověk, strašně sympatický. A Orko na BiGy už jen občas přednáší. No a oddával moje rodiče. K zajímavým osobnostem bych tedy ještě přidala Noru Janečkovou, moderátorku (i když teď spíše dramaturgyni) České televize. Je pravda, že na naší škole je hodně osobností a jsem za to doopravdy vděčná, neboť tito lidé nás mohou hodně naučit. Ale nejen oni. I další vyučující, kteří se třeba nijak neproslavili, jsou neskutečně příjemní a inspirativní lidé.

Už pryč od školy. Byla jsi v New Yorku, to nemůže moc Čechů říct. Jaký byl úplně nejlepší zážitek ze všech?
To nejde říct tak snadno. Vybavují se mi krásné chvíle v Central Parku nebo umělecké zážitky z místních divadel. Ovšem asi nejlepší byl hned první večer. Zhruba hodinu po tom, co jsme přiletěli, jsme se šli projít po Manhattanu. Ten pocit si budu pamatovat navždy. Nedokážu ho přesně popsat, ale nikdy před tím, ani nikdy po tom už jsem nic podobného necítila.

Co brněnská divadla, jaké představení se ti nejvíc líbí a jaké divadlo máš nejraději?
Z představení mě hodně zaujal Amadeus v Huse na Provázku a Pan Polštář v Buranteatru. A tyto divadla mám také asi nejraději. Moc nemusím ty velké scény. Například Městské divadlo mi přijde příliš komerční a za cenu jednoho lístku na nějaký jejich muzikál si jich mohu koupit třeba tři na představení, která mě obohatí, donutí mě k přemýšlení a někam mě posunou. Neříkám, že je Městské divadlo špatné, jen to není můj styl.

A na konec se tě zeptám, jakou knihu teď čteš, jakou knihu bys doporučila?
Teď čtu Chatrč od Williama Paula Younga, což je kniha pojednávající o muži, jež musí vyrovnat se zavražděním své malé dcerky. A co se týče doporučení... Doporučuji si přečíst antickou literaturu. Sofokla, Aristofana, Aristotela, Ovidia a další, neboť z nich vše vychází. A v jejich hrách si každý něco najde.

Děkuji za rozhovor. :)
Není za co. :)
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama