Na světě je přeDanováno
16. března 2015 v 21:55 | Yima | YimaKomentáře
Jo, v tom s tebou souhlasím, taky znám nejednoho Daniela, ale kromě toho ještě víc Terez (když nepočítám sebe) :D ale to mi vlastně nevadí. :)
Já znala za celý svůj život Dana jen jednoho, zato je to kolem mě ale samý Michal/Michael a Michala/Michaela
Tak Danů znám jen pár a z dostatečně jiných míst, aby se to nepletlo. Zato už léta nadávám, že Martinů je příliš. Tuším, že na střední jsem je přestala číslovat, když počet přelezl čtyřicítku; na vysoké jsem zas aspoň loni byla v situaci, kdy Martinů bylo na našem oboru víc než holek :D
To s tím Martinem můžu potvrdit! Na základce nás bylo šest, v naší "partě" jsme byli čtyři. Teď si nechávám říkat Maniaku a jsem spokojený.
Přítel je Daniel a kromě něj znám jen ještě jednoho skoro-spolužáka a nevlastního bratra se stejným jménem. Asi máš ve svém okolí štěstí na rodiče se stejným nápadem na jména. :D Ale jméno je to krásné, není se čemu divit.
[1]: Elišek tedy moc neznám, asi jen dvě.
[2]: Terezy se přemnožily! I já jsem Tereza a tak jsem byla jednu dobu hrozně naštvaná na svoje rodiče, že nevymysleli nic originálního. To takhle jdu, někdo zařve "Terko!" a já už se raději ani neotáčím, protože vím, že to nebude na mě. Trochu trapné potom je, když je to opravdu na mě. :D A letos mi bude 17, momentálně je věkový průměr všech Terez v Česku 17 let... No neber to!
[3]: Michaely znám dvě, Michala asi jednoho - nebo možná víc, ale jen s tím jedním se nějak častěji vídám, máme společnou ruštinu ve škole. Takže v tomto okruhu jmen jsem zatím klidná. :)
[4]: Jo, Martinové jsou taky zlo! Jednu dobu jsem jich v okolí měla šíleně moc, potom se nějak začali vytrácet. V současné době jich kolem sebe mám asi čtyři, což taky není zrovna malé číslo, ale nějak intenzivněji se s nimi nebavím, takže mi to nedělá nepořádek v kartotéce. :)
[5]: Přezdívky mnohé řeší, to ano. Chodím jako dobrovolník pomáhat do jednoho střediska pro děti a mládež a v jeden den tam máme službu tři Terezy, bez přezdívek bychom se nerozpoznaly.
[6]: Mně se zpočátku jméno Daniel nelíbilo vůbec. Teď už jsem si zvykla a připadá mi normální. Ale jaké jméno se mi teda líbí, tak to je Daniël! Narazila jsem na to jméno dneska, když jsem hledala, jaký je věkový průměr Danielů. Tady těchto Daniëlů jsou v Česku tři. Vůbec netuším, jak se to čte, ale fakt se mi líbí! :D
Já teda nositelů tohoto jména moc neznám, asi jen tři. Ale jak tu bylo uvedeno, Martinů mám v okolí fakt přehršel, stejně jako Tomášů, Lukášů atd. Elišek je teď hodně, a to hlavně mezi malýma dětma. Když na ulici potkám nějaké dítě, většinou je to Eliška nebo Nela.
Proto mám ráda spíše neobvyklá jména a jsem zvědavá, jestli mi jednou moje děti poděkují nebo naopak budou mít vztek, že byli až moc výstřední... Snad se dočkám té první možnosti :-)
Momentálně si vzpomínám jen na jednoho Dana, častěji oslovovaného jako Daník, respektive oslovovaného takto křestním jménem pouze tajně, veřejně se mu říká "pane profesore". :-D
Přesto (právě proto?) se mi to jméno líbí... Takže bacha na mé potenciální děti! :-D
Tak k tomuhle mě napadá jedno: Ahoooj, mé pravé jméno je Dana! :D
Ale já mám zase kolem sebe tuny Jan. To jméno se mi přitom nijak zvlášť nelíbí, ale všude kolem jsou Jany. A jeden čas to taky byli Jirkové, třeba jen ve třídě na základce jsme měli čtyři. Ale Daniela neznám osobnš žádnýho.


















a brzy bude i přeeliškováno :)