Muži

28. dubna 2015 v 15:14 | Yima |  Postřehy
Josef Pospíšil zemřel ve svých třiaosmdesáti nedožitých letech 22. dubna po krátké nemoci, říká parte, co je vyvěšené za výlohou trafiky, jestli se tak tomu ještě v dnešní době říká, na ulici Úvoz a každý den kolem toho procházím. Nevím, jestli si tam každý den chodil kupovat cigarety, noviny nebo denně sázel. Možná se jen rodina chtěla pochlubit, že bude dědit. Ale co? Zničený játra?

Čekala jsem na přechodě, až se na semaforu objeví zelená, protože na červenou se přece nechodí. Ve stejnou dobu stála i auta a hned jako první byl postarší muž v tmavě zelené Felicii, co se šťoural prstem v nose a druhou rukou mě pořád pobízel, abych šla, a já pořád ukazovala na semafor, že to doopravdy nejde! Přešla jsem na refýž, když byla zelená, a pán tam ještě aspoň tři minuty stál (a šťoural se v nose).

Po cestě do střediska jsem míjela muže ve středním věku, byl plešatý, podivný tvar obličeje, značně hruškovitý, někoho mi připomínal. Budu muset zrušit svůj starý dobrý zvyk, že se na lidi na ulici usmívám. On se usmíval o to víc, až jeho tlusté tváře přesahovaly mez elastičnosti, prohlížel si mě od hlavy až k patě a k tomu ten úsměv, tváře, zuby nemotorný pohyb - kdyby nebyl bílý den, vzala bych nohy na ramena.

Na přechodě u křižovatky Úvozu a Údolní jsou lavičky a na jedné z těch laviček žije muž. Je už docela starý, nebo ten starý vzhled dělá jenom ta ulice. Dnes tam ležel a opodál stáli dva kluci, tak dvanáctiletí, a fotili si ho a smáli se mu a on nic netušící spal dál a celej svět mu byl (je a asi i bude) u prdele. Šťastný to muž.

Dneska ráno, Obilní trh 4. "Slečno, nemáte náhodou propisku? Potřeboval bych si opsat tady číslo..." Jedno z těch čísel, která jsou napsaná na tabulích vedle vchodu, jedno z těch čísel na doktora. Tak jsem mu propisku půjčila, začal psát na papírek a potom začal utíkat i s tou propiskou pryč. A tak mi byla odcizena nějaká reklamní propiska a já stále věřím lidem a v lidstvo.

"V tom Bjně nic není. Bjno nemá žádnej histojickej stžed. Jediný, co tady tak je, je ta Tugendhatka, ale na tu není žádný značení. Když se zeptáš jakýhokoli Bjňáka na ulici, tak ani nebude vědět, co to je. O víkendu se celý Bjno nahjne do Olympie a stžed je jako město duchů." - "Ale stezky u Svratky jsou vždycky plné..." - "Jo, u Olympie." - "Já myslela jako sport..." - "Ne, Bjňáci chodí nakupovat do Olympie." (Šéf mluvil se zaměstnankyní pod třicítku v šalině za mnou, škaredě jsem se na něj dívala, když jsem vystupovala, a celou dobu jsem málem nevydržela se nesmát. Brno je krásné a je tu toho spousta.)

Aneb muži v Brně. Uznávám, že ten mrtvý za nic nemůže.
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 rozdilny rozdilny | E-mail | Web | 29. dubna 2015 v 23:03 | Reagovat

Báječné :)))

2 Yima Yima | E-mail | Web | 30. dubna 2015 v 14:43 | Reagovat

[1]: Ve tvém článku Chvění ti někdo komentoval článek slovem "dobré" a ty ses zeptal proč. Dotyčná neodpověděla. Já se tě nyní zeptám stejně. Proč?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama