Nebezpečí

30. dubna 2015 v 15:03 | Yima |  Yima
Život má tendence mě stále ujišťovat, že není samozřejmostí, že může kdykoli odejít a že se může stát kdykoli komukoli cokoli a to včetně mě. Jsem za to na něj naštvaná, protože z jeho důkazů mám potom akorát paranoidní myšlenky, deprese a nejsem schopná se s tím normálně vyrovnat jako normální člověk.

Dnes ráno jsem šla do školy, poměrně jsem spěchala, bylo už půl. Došla jsem na zastávku, chvíli čekám a pak vidím, jak se nějaká slečna rozhodla přejít silnici mimo přechod, ostatně jak to já právě na tomto místě dělám běžně. Nevnímám ji, však jen přechází silnici. A pak uvidím, jak jede auto a jak ona leží pod starou škodovkou, rychle se zvedá, kulhá zpátky na chodník, kde si sedá, ztěžka dýchá. Měla na kolenách roztržené vínově červené silonky. Chyběla jí bota, kterou ji donesl náhodný kolemjdoucí až z kolejí. Pod autem ležel krém.

Řidič okamžitě vyskočil z auta a běžel k ní. "Lehněte si na zem," říká a ona si lehá. Za autem se utvořila fronta, spoustu lidí vystupuje a běží k raněné. Je okolo ní houf. Všichni se o ni starají. Rozepínají jí sako. Krk má na levé straně celý od krve.

"Tak já zavolám sanitku," říká jedna žena hned, jak k ní přiběhne. Dostávají instrukce. Jedna žena vytáhla z kapsy složený látkový kapesník a přiložila ho na slečnin krk. Nejsem schopná pohybu, jen zírám, klepu se, je mi zle z toho, co se stalo, co jsem viděla.

Nasedla jsem do šaliny. Když jsem vystoupila na České, viděla jsem a slyšela sanitku, jak jede na místo. Jakmile jsem byla o kousek blíž ke škole, slyšela jsem, jak jede zpátky. Nemohla jsem se s tím vyrovnat. Tep jsem měla ještě větší než normálně a už to je až moc. Dávala jsem si pozor na každý svůj krok, při procházení skrz Miladu Horákovou jsem se bála, aby se mi ještě tam něco nestalo. A pak se na mě slétlo hejno maturantů a já celá vystresovaná se usmívala, ale pořád s tou vidinou rotržených silonek. Psala jsem test a místo toho, abych se snažila vymyslet, co to je hmotné právo, jsem viděla tu slečnu s krvavým krkem. Smála jsem se a mluvila s lidmi, pohybovala se po chodbách, seděla skoro tiše ve vyučování, kupovala si nejrůznější věci od maturantů, a přitom všem tam pořád byla a je tu pořád.

Nejsem si úplně jistá, jestli já to zvládnu, se přes to přenést. Ale o mě teď nejde. Doufám, že té slečně se nestalo nic vážného, že bude v pořádku a že bude zase chodit přes silnici, ale teď už na přechodu. Já už si netroufám přejít silnici jinde, než kde je přechod. Poctivě čekám, než bude zelená. Každému člověku se vyhýbám obloukem, aby mi něco neudělal. Díky dnešnímu ránu mi v mozku zase seplo to tlačíko a já nebudu moct po aspoň týden dojít ani v klidu pro pití do kuchyně.

Dávejte se na sebe pozor.
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jindra Jindra | 30. dubna 2015 v 17:33 | Reagovat

Ani na přechodu, chodníku, zastávce, ostrůvku a vlastně nikde nejsi v bezpečí. Jen holt přímo na silnici je to riziko vyšší.

2 stuprum stuprum | Web | 1. května 2015 v 3:40 | Reagovat

Hlavně, žes to ve zdraví vydýchala. :)

3 Steeve X Steeve X | E-mail | Web | 1. května 2015 v 8:37 | Reagovat

Jde navíc i o to, že kolikrát tam sice přechod je, ale chybí mu světla a v horším případě ani není pořádně vidět. A když je řidič prase, tak prostě projede i kdyby nevim co. Je to hrozný pomyšlení, když si vybavíš všechny ty lidi, jak porušují pravidla a ohrožují sebe i ostatní třeba kvůli pár minutám. To je, prosím, dnešní svět.

4 albafos albafos | Web | 15. května 2015 v 10:08 | Reagovat

Pěkný den! Rád bych se s vámi podělil o velmi důležité informace. Vše můžete najít zde: http://albafos.wbs.cz

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama