Poprvé

1. dubna 2015 v 18:14 | Yima |  Yima
Lidi maj vůbec potřebu nějak víc prožívat jakýkoli poprvé, zaznamenávat je, snad protože právě před tím "poprvé" se jedná o věc neznámou, tudíž nebezpečnou a člověk je podvědomě plný obav. "V této kavárně jsem poprvé, doufám, že budou mít dobrý kafe." nebo "Touto cestou jsem nikdy nejela, myslíš, že se neztratíme?" nebo "Nikdy jsem s nikým nespala."

K nejrůznějším poprvé se vážou nejrůznější pověry. Kupříkladu první noc na novém místě. Co se vám zdá, to se vám vyplní. Pravidelně při takových událostech ráno dávám pozor, abych hned nezapomněla, co se mi zdálo. Ovšem protože si pamatuju několik desítek snů, ani za mák netuším, který byl ten sen "poprvé" a tudíž ani netuším, zda-li se mi dotyčný sen splnil.

Včera jsme se přestěhovali, začalo se za ranní chumelenice, pokračovalo přes další nešvary počasí a skončilo se asi o půl desáté večer. Nový byt je větší, ale i tak to tu vypadá jako sklad. Ulovila jsem si matraci, abych měla na čem spát, je uprostřed tašek. Už se to tu začíná rýsovat, ale než dosáhneme kýženého výsledku, potrvá to jedna, dva, tři, čtyři, pět...

První noc v novém bytě. Nejsou tu žaluzie, zatím tu nemáme záclony. Není tu tma. Je tu něco jako šero. Což je pro mě děsně nezvyklý. Dům je hned na křižovatce a byť bydlíme ve třetím patře, občas sem dolehne zvuk nějakého auta, trolejbusu a dalších podivných motorových vozidel. Nezvyk. To jsem za chvíli přestala vnímat, usnula jsem a spala až do sedmi ráno, kdy nám byl dovezen nový nábytek. A spalo se dál.

Pamatuji si naprosto přesně, co se mi zdálo. Samozřejmě v tom figurovaly známé jevy jako absurdno, kluk,... a dobře, zas tak přesně si to už nepamatuju, poněvadž jsem svoji paměť dopoledne přepsala husitstvím a dobou jagellonskou, ale tak tu hlavní zápletku vím a to je podstatný, ne?

Lidi maj vůbec potřebu nějak víc prožívat jakýkoli poprvé, zaznamenávat je, snad protože právě před tím "poprvé" se jedná o věc neznámou, tudíž nebezpečnou a člověk je podvědomě plný obav. To je důvod vzniku tohoto článku. Protože každá další noc sice bude stejná, ale nikdy ne taková, jako ta dnešní.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Limeo Limeo | E-mail | Web | 1. dubna 2015 v 18:55 | Reagovat

Já jsem zatím moc důležitých "poprvé" nezažila, ale myslím si, že většina z nás se bojí čehokoliv nového jen z principu. Jsme prostě stereotypní lidé, kteří jsou zvyklí jednat pořád stejně - tak je to.

2 Magdaléna Magdaléna | Web | 1. dubna 2015 v 20:38 | Reagovat

Poprvé je spoustu a většina je krásná. Já na všechno poprvé ráda vzpomínám - na první den ve škole, první rande, první taneční, první Vánoce, které si pamatuju... :) Je to hezký.
.
A s bytem se sžijete jedna dvě :) jen to pak už bude všední, no :)

3 Kiwi Zelená Kiwi Zelená | Web | 1. dubna 2015 v 20:49 | Reagovat

Pro mě bývají poprvé většinou hodně stresová. Myšlenka toho, že mám vykročit někam do neznáma, mě mírně řečeno dost zneklidňuje... Ale napsalas to krásně, některá poprvé vážně stojí za zaznamenání. :)

4 Kemata Kemata | E-mail | Web | 2. dubna 2015 v 10:05 | Reagovat

U mě je to z počátku taky stresové - když vím, že se něco stane poprvé, klidně i neurčitě, bez přesného času. Strašně jsem se bála toho okamžiku, kdy poprvé spadnu z koně. Pak to přišlo náhle a nečekaně, že si člověk v té dané situaci ani neuvědomí, že tohle je vážně ten jeho první pád.
Přeji ti, ať se bytem rychle sžiješ. :)

5 Eliza Eliza | Web | 7. dubna 2015 v 20:05 | Reagovat

Myslím, že to nepřípustné počasí bylo právě kvůli tomu stěhování. Bytu se po tobě prostě stýská, mně je to jasné!
Já nikdy právě toto poprvé nezažila. Ale musí to být zajímavé, stěhovat se. Nové prostředí, zřejmě i nové zvyky a také nová cesta do školy a ze školy.
Chtěla bych zkusit zažít toto poprvé, ale svůj dům opustit nechci. Je to těžké.

Mimochodem, hrozně vám doma závidím vanu. Až se u nás v domě dodělá druhé patro, vana u nás bude také, ale nepočítám, že to bude do té doby, než se třeba odstěhuji.

6 m3rlin m3rlin | E-mail | Web | 14. dubna 2015 v 21:36 | Reagovat

Na sny "poprvé" moc nevěřím :D. Ve skutečnosti se (když spím někde v cizím prostředí) celou noc převaluju a ne a ne usnout. To potom se mi hodí nějaké jídlo :D.
Pamatuju si, jak mě jednou ve tři ráno zachránila nedojezená bábovka ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama