Květen 2015

Růžena

30. května 2015 v 9:46 | Yima |  Yima
Až budu dospělá a budu mít řidičák a peníze na účtu, koupím si fau vé té jedničku. Je to můj sen už od dob, kdy jsem byla ještě víc malá, než jsem teď, ten sen stále přetrvává a dlouhé minuty toto super vozítko obdivuju mezi angličáky v hračkářstvích. Doma ho pořád nemám.

A nějak skvěle tu té jedničku pojmenuju, třeba Růžena, a budeme s Růženou jezdit celý prázdniny po vlasti i nevlasti a bude nám fajn, budeme jen my dvě, protože si nedokážu představit člověka z mého okolí, který by vydržel takovou dobu jezdit odnikud nikam jen se mnou a Růženou. Ale nám bude fajn a budeme se mít sluníčkově, ale žádná tráva a alkohol za volantem, aby bylo jasno.

Budeme využívat šengenskej prostor a jen s občankou projíždět skrz hranice. Když tam bude fronta, budu si malovat hlavy a hlavy a hlavy a Hitlera zkříženýho s mimozemšťanem. Každý večer někde zaparkuju, rozbalím si spacák a lehnu si dozadu, brzo ráno se nasnídám kedlubny a pojedu dál, kam mě čáry na silnici povedou. A až si jednoho dne, přesněji 31. srpna, uvědomím, že zítra začíná škola a že zítra jdu do čtvrťáku a já budu zrovna někde na Giblartaru, tak mě přepadne panická hrůza a pojedu rovnou domů, abych stihla začátek školy a matka třídní mě nezabila.

Později obšlehnu Kerouacovu On the Road a budu o tom všem vyprávět svým studentům, asi spíš v hodinách zeměpisu než češtiny. Ale to až o pár let později. Mezitím bude Růžena na dobu neurčitou odstavena někde v garáži, protože se budu pilně učit na maturitu. (Hahahahahahaha.)

Tak toto jsou mé vyhlídky na příští prázdniny. Děsivý je, že za rok mi bude osmnáct a to mi pořád ještě není ani sedmnáct. To až za pět dní.



Kterak Putin odmítl dar od České republiky

26. května 2015 v 15:25 | Yima |  Yima
a Češi jsou samozřejmě uražení a dotčení, protože Führer jejich východních bratrů odmítl něco tak diplomatického a přátelsky symbolického, až je to k pláči.

Už je to skoro měsíc od výročí konce druhé světové války, které se v Rusku slaví 9. května. Letos je to sedmdesát let od konce války (toto letí, ještě mám v živé paměti heydrichiádu!) a k tomuto velkému číslu chtěli čeští umělci darovat demokratickému prezidentu obří velmoce Vladimiru Vladmiroviči Putinovi dárek, který by ho jistě potěšil nejenom svým nevinným úsměvem na tváři.

Vymysleli to spisovatel Jaroslav Rudiš (Alois Nebel, Nebe pod Berlínem, Národní třída...) a básník a fotograf Ivan Malijevský. Pod dopis se podepsalo několik desítek lidí české kulturní scény, mezi nimi Kateřina Tučková, Jan Němec nebo Ester Kočičková. Tímto věnovali Putinovi našeho drahého, milovaného, inteligentního, slušného a spoustu dalších adjektiv prezidenta Miloše Zemana, který přijel do Moskvy na oslavy a kde udělal ostudu svojí ruštinou, když si popletl topení a oteplení. Nicméně! Zase se nám vrátil do vlasti a minimálně já cítím velké zklamání z rozhodnutí Putina nenechat si ho jako matraci.

Psací odpoledne IV.

22. května 2015 v 15:44 | Yima |  Yima
Protože květnové Psací odpoledne už je za námi, teď musíme netrpělivě čekat na to červnové. Zatímco na posledním jsme nic nenapsali, na to příští už mám aktivitu vymyšlenou a nebýt tady tohoto člověka, tak nad tím dumám ještě hodinu předem.

Příští Psací odpoledne bude v neděli 14. června v 15 hodin v kavárně Klášter na Josefské ulici v Brně. Předpokládejme, že bude venku pěkně a taky že venku budeme. Takže Brňáci! Žádné plány na tento termín, protože podívejte, jakou krásnou pozvánku jsem k tomu sesmolila!

UDÁLOST NA FACEBOOKU



Alma mater páternoster

21. května 2015 v 16:13 | Yima |  Yima
Od jednoho do čtyř let jsme bydleli v osmém patře na Ečerově 12. Naprosto přesně si pamatuji, kde byla jaká místnost a jak byly uspořádány. Měli jsme pianino a já na něj hrála Ovčáci, čtveráci. Komponovala jsem značně avantgardní hudbu. Hned vedle pianina jsme svého času vyráběly s mámou kostým čerta na maškarní bál. Měli jsme hnědý gauč, který odpovídal devadesátým létům, a obří televizi, které by se dnešní děti smály. Hned vedle našeho domu byl velký park, kde jsem jako malá sáňkovala a kam jsem chodila v létě na hřiště; vedle parku byla moje školka, tehdy růžová, teď ji opravili a namalovali naoranžovo.

Nechala jsem se unést vzpomínáním, že jsem si sem dokonce donesla alba a prohlížela si malinkou, hubenou, culíkatou, šklebící se holčičku, která byla táááák roztomilá. Tato malá holčička denně jezdila do osmého patra výtahem, tenkrát ještě neměl vnitřní dveře, zato měl obří černé čudlíky. Výtahy jsem zbožňovala. Až do okamžiku, kdy mi babička vyprávěla, jak nějaký kluk jel právě tímto výtahem bez vnitřních dveří (z VUT, kde babička pracovala, jsem znala ty obrovské výtahy pro desítky osob s vnitřními dveřmi a vůbec mnohem modernější) a šála se mu tam zasekla a on se uškrtil.

Psací odpoledne III.

17. května 2015 v 23:12 | Yima |  Yima
Tak a máme za sebou třetí Psací odpoledne! Bylo slunečno, teplo a pod věží Petrova ve Dvorku pod Petrovem (jak příhodný název) se skvěle povídalo. Proč ne psalo? Protože, abych řekla pravdu, tentokrát jsme se nějak zapovídaly, všechno jsme načaly a pak už to nestihly dokončit. A proč to tvrdé y na konci sloves? To protože tentokrát nás bylo jen sedm dívek, asi jsme dosáhly takové pověsti, že se nás kluci bojí. Tentokrát se sešly Temnářka, Dragita, Terka a Romana, které se stále ostýchají svěřit se nám se svými blogy, Mňoukla, která už má jiný blog, ale taky nám ho nechce říct, Em Age, která si předevčírem smazala blog a nechtěla nám říct proč, za což ji mírně nemám ráda, protože její blog jsem měla ráda.


Autorské čtení Anthropoid

16. května 2015 v 16:00 | Yima |  Yima
Bylo to už asi před pěti měsíci, co nás s Helčou napadlo udělat autorské čtení. Sehnaly jsme šest lidí, nakonec budeme číst jenom čtyři - a aby toho mluveného slova nebylo moc, hrát nám k tomu bude Arin the Holly Bean. Autorské čtení jsme pojmenovaly Anthropoid, protože je na třiasedmdesáté výročí atentátu na Reinharda Heydricha. Žádné drastické povídky a básničky na toto téma čekat nemusíte, ale ani tak nepředpokládejte, že to bude usměvavé a procházka růžovým sadem.

Autorské čtení proběhne ve středu 27. května 2015 od 18:00 v kavárně Šestá větev v Brně. Kavárna je přímo ve městě, kousek od zastávky Česká a Moravské náměstí. Číst budou Tereza Dobšovičová, Helena Gricová, Adéla Lokajová a Marie Mlatečková. Jste srdečně zváni!


David Rath je taky námořník

11. května 2015 v 21:55 | Yima |  Yima
Tak jsem se dočetla, že David Rath je na stejné lodi jako já. Píská mu v uších a má výpadky paměti. Což o to, výpadky paměti se u mě projevují zatím jen v malém rozsahu, když si nedokážu vzpomenout na slova, která běžně používám, však Kemata vám to dosvědčí, můžete být i mí nejblizší přátelé a já vás nebudu moct oslovit jménem, ale na druhou stranu vám řeknu, co se stalo v roce 1634 v Chebu. (Zavražděn Albrecht z Valdštejna.)

A tak zonlajnizuju aktuální stav mého "božího" tinnitu, díky němuž nemusím chodit na první dvě hodiny do školy. To je totiž úplně bezva. A super. A tak vůbec. Kdo by nechtěl nepřetržité pískání v uších, aby se mohl ulejvat z vyučování? Nehlaste se všichni.

Takže jo. Před nějakou dobou jsem se z toho zhroutila a odešla tak trochu z domu bez jediného slova a nikdo o mně nic nevěděl, až mě šli hledat, ale mě byla zima, tak jsem se vrátila zase domů. Musela jsem být sama. S tinnitem člověk musí být sám. O dva dny později jsem pak šla na ORL, odkud mě poslali do nemocnice, prý okamžitě, s tím, že mi do papíru napsali, aby mě tam hospitalizovali a udělali mi tunu vyšetření. Tam mi sice udělali vyšetření, ale ty, který jsem už ten den podstoupila, a pak mě laskavě poslali domů. Hospitalizace, nehospitalizace. Mně to samozřejmě vyhovovalo, protože jsem z toho měla hroznej strach a navíc to byl týden, kdy se nejvíc řešil Ježíšek.

Následovala návštěva neurologie a z tama mě poslali na rehabilitace krčí páteře. Už třetí týden chodím na oxygenoterapii, což mi v prosinci na pár dní pomohlo, ale tentokrát je to jen horší a horší a já to slyším i v hluku a když je to jó hrozný, tak neslyším sama sebe. Rádio nebo youtube mám puštěný pořád, jinak bych se zcvokla.

Blíží se konec pololetí a já si říkám, jestli je to rapidní zhoršení známek způsobené tím tinnitem, nebo jsem jen čím dál tím větší ignorant, nebo jako co. Z tří trojek se najednou staly dvě čtyřky a hups, to už jako není úplně ideální. Máma začíná zapomínat na své pravidlo "dokud to není pětka, tak dobrý" a je z toho "čtyřka není dobrá, měla bys mít nejhůř trojky". A mně je to u prdele. (Rozbila mi globus a teď nesvítí a já jsem na ni naštvaná.)

Dalším důsledkem tinnitu jsou rozšiřující deprese, o kterých nechci říkat. Nechci vůbec mluvit o tinnitu. Nechci tím někoho zatěžovat. Máma se tváří, jako bych ho snad měla naschvál, abych jí přidělávala práci se všema těma doktorama a tak vůbec. Jasně. Protože já jsem egocentrickej sobec, co si vymyslí tinnitus, aby kolem něj bylo pozdvižení. Proto se o tom zmiňuju co nejmíň. Když občas přijedu k tátovi, ptá se, jak se mám. A já říkám, až na ten tinnitus dobrý. A on se ptá, co to je. Tak mu po padesáté první zopakuju, že to je to pískání v uších. "To máš pořád?" Jo, tati, pořád.

Zatraceně moc potřebuju objetí, ale není, kdo by mě obejmul. Pokud se potkáme, obejmete mě?

(Při nejhorším se i námořníci můžou utopit. Tak co, Rathe? Jdeš do toho se mnou, nebo si ty prachy raději odsedíš?)

Jak to vlastně je s tím Peroutkou

5. května 2015 v 9:14 | Yima |  Yima
Myslím, že lidé naprosto nepochopili, kdo je tu u nás v České republice nambr van přes literaturu. Je jasný, že odborníků na hokej je tu jak nasráno, a politologové zakládají hospody, aby měli kde debatovat o aktuálním dění a říkat, že by to udělali líp, jenže chápejte, v politice je omezená kapacita míst a to nemluvě o takových pořadech jako Otázky Václava Moravce - prostě se na všechny nedostalo. Nicméně k literatuře se nikdo nehlásí, snad jen Putna, který se věnuje české katolické literatuře, pozdní antické a ruskému exilu a vůbec Rusku, jak jsme mohli vidět v jeho poslední knize o kultuře Ruska Obrazy z kulturních dějin ruské religiozity. A potom je tu spoustu profesorů na vysokých školách, ale snad nikdo z nich nedostal tolik publicity jako Martin C. Putna, protože ten je prostě teplej a to se našemu panu prezidentovi nelíbí. Nemohl tedy dopustit, aby někdo takový hlásal literaturu dál do světa a tak se toho ujal sám.

A s velkou vervou!

Náš pan prezident totiž tak rozumí literatuře, že všichni jen koukaj s otevřenou pusou. Náš pan prezident studoval literaturu tajně na několik univerzitách, dokonce na prestižních univerzitách v zahraničí, a tak ví mnohé, o čem se nám ani nesnilo. Chudák je teď nepochopen a umělci ho chtějí věnovat jako dar Vladimiru Vladimiroviči Putinovi, třeba by ho tam pochopili.

Představte si ten moment, když Zeman v jednom ze svých momentů, kdy pilně studoval literaturu, narazil na článek českého žurnalistického hrdiny Ferdinanda Peroutky, ve kterém oslavoval Hitlera jako gentlemana! Domnívám se, že se tak stalo někdy v první polovině května 2014 a on z toho měl takové deprese a cítil takový tlak, že se s tím nemůže nikomu svěřit, že se opil před návštěvou korunovačních klenotů, kde mu bylo ještě víc úzko, když si představil, jak tam před sedmdesáti lety stál Reinhard Heydrich a korunu si posadil na hlavu. Div se nerozplakal při takovém znehodnocení národního bohatství! Po tři čtvrtě roku to v sobě dusil, vrávoral se jako tělo bez duše, nemyslel na nic jinýho a tak říkal ty svoje sračky, až si s ním na Vánoce promluvila první dáma Ivana Zemanová.