Tak jsem se dočetla, že David Rath je na stejné lodi jako já. Píská mu v uších a má výpadky paměti. Což o to, výpadky paměti se u mě projevují zatím jen v malém rozsahu, když si nedokážu vzpomenout na slova, která běžně používám, však Kemata vám to dosvědčí, můžete být i mí nejblizší přátelé a já vás nebudu moct oslovit jménem, ale na druhou stranu vám řeknu, co se stalo v roce 1634 v Chebu. (Zavražděn Albrecht z Valdštejna.)
A tak zonlajnizuju aktuální stav mého "božího" tinnitu, díky němuž nemusím chodit na první dvě hodiny do školy. To je totiž úplně bezva. A super. A tak vůbec. Kdo by nechtěl nepřetržité pískání v uších, aby se mohl ulejvat z vyučování? Nehlaste se všichni.
Takže jo. Před nějakou dobou jsem se z toho zhroutila a odešla tak trochu z domu bez jediného slova a nikdo o mně nic nevěděl, až mě šli hledat, ale mě byla zima, tak jsem se vrátila zase domů. Musela jsem být sama. S tinnitem člověk musí být sám. O dva dny později jsem pak šla na ORL, odkud mě poslali do nemocnice, prý okamžitě, s tím, že mi do papíru napsali, aby mě tam hospitalizovali a udělali mi tunu vyšetření. Tam mi sice udělali vyšetření, ale ty, který jsem už ten den podstoupila, a pak mě laskavě poslali domů. Hospitalizace, nehospitalizace. Mně to samozřejmě vyhovovalo, protože jsem z toho měla hroznej strach a navíc to byl týden, kdy se nejvíc řešil Ježíšek.
Následovala návštěva neurologie a z tama mě poslali na rehabilitace krčí páteře. Už třetí týden chodím na oxygenoterapii, což mi v prosinci na pár dní pomohlo, ale tentokrát je to jen horší a horší a já to slyším i v hluku a když je to jó hrozný, tak neslyším sama sebe. Rádio nebo youtube mám puštěný pořád, jinak bych se zcvokla.
Blíží se konec pololetí a já si říkám, jestli je to rapidní zhoršení známek způsobené tím tinnitem, nebo jsem jen čím dál tím větší ignorant, nebo jako co. Z tří trojek se najednou staly dvě čtyřky a hups, to už jako není úplně ideální. Máma začíná zapomínat na své pravidlo "dokud to není pětka, tak dobrý" a je z toho "čtyřka není dobrá, měla bys mít nejhůř trojky". A mně je to u prdele. (Rozbila mi globus a teď nesvítí a já jsem na ni naštvaná.)
Dalším důsledkem tinnitu jsou rozšiřující deprese, o kterých nechci říkat. Nechci vůbec mluvit o tinnitu. Nechci tím někoho zatěžovat. Máma se tváří, jako bych ho snad měla naschvál, abych jí přidělávala práci se všema těma doktorama a tak vůbec. Jasně. Protože já jsem egocentrickej sobec, co si vymyslí tinnitus, aby kolem něj bylo pozdvižení. Proto se o tom zmiňuju co nejmíň. Když občas přijedu k tátovi, ptá se, jak se mám. A já říkám, až na ten tinnitus dobrý. A on se ptá, co to je. Tak mu po padesáté první zopakuju, že to je to pískání v uších. "To máš pořád?" Jo, tati, pořád.
Zatraceně moc potřebuju objetí, ale není, kdo by mě obejmul. Pokud se potkáme, obejmete mě?
(Při nejhorším se i námořníci můžou utopit. Tak co, Rathe? Jdeš do toho se mnou, nebo si ty prachy raději odsedíš?)


















Silence is sexy. Nur ich und ich und ich und tinitus.