Věřit

1. června 2015 v 16:42 | Yima |  Yima
Slovo věřit je infinitivem nedokonavého českého slovesa, které vzniklo z podstatného jména víra, jedná se o slovo všeslovanské, polsky wiara, rusky véra, chorvatsky vjera, srbsky vera, staroslověnsky věra. Praslovanské věra odpovídá starohornoněmeckému wara, čili věrnost, smlouva, záštita, příbuzné je i německé wahr, tedy pravdivý, pravý, staroirské fír, latinské verus, a tak dále, a tak dále; původní význam našeho slova tedy byl asi pravdivá věc, věrnost. (viz Český etymologický slovník z roku 2012)

Jakožto rodilí mluvčí význam slovesa věřit tak nějak podvědomě tušíme, ovšem může se pojit s dativem (komu? čemu?) a akuzativem (koho? co?), kde v češtině rozlišujeme ještě předložky v a na, v čemž spatřuji drobné významové rozdíly, které ovšem většina českých mluvčích potírá. To mi vadí a tak provedu na blogu jakousi osvětu. A poněvadž věřit se většinou používá ve spojení s Bohem, budu Boha využívat (všimněte si významového rozdílu mezi slovesy využívat a používat) u všech příkladů, abych vyjádřila tak nějak názorněji, co chci vlastně říct.

1) Dativ (komu? čemu?) neboli třetí pád
Věřím ti, věřím rodičům, věřím kamarádce, věřím Bohu, věřím (obecně) tomu.

2) Akuzativ (v koho? v co?) neboli čtvrtý pád
Věřím v tebe, věřím v rodiče, věřím v sebe, věřím v Boha.

3) Akuzativ (na koho? na co?) neboli čtvrtý pád
Věřím na draky, věřím na víly, věřím na Narnii, věřím na Boha.


BOD PRVNÍ

neboli věřit někomu, něčemu. Toto věřit používáme v případě, že rozlišujeme pravdu a lež. Nebo prostě věříme. Být předvědčen o pravdivosti něčeho.
Věřím ti, že mi nelžeš, když říkáš, že jsi byla celý víkend pryč a tak jsi nemohla pracovat na našem společném projektu do školy. Věřím kamarádce, že nikomu neřekne moje tajemství. Věřím svým rodičům, když tvrdí, že už si nerozumějí. Věřím Bohu, že to s námi myslí dobře. Věřím tomu, co píšou v novinách.

BOD DRUHÝ

neboli věřit v koho, v co. Toto věřit používáme v případě, že do někoho nebo něčeho vkládáme naděje, důvěru. Jinak také důvěřovat. (Pozor! Důvěřovat se pojí s dativem, čili se třetím pádem.)
Věřím v tebe, protože si myslím, že máš na to, abys vyhrála běžecký závod. Věřím v rodiče, že se zvládnou ještě nějak udobřit. Věřím v sebe, že zvládnu zlepšit známku z fyziky na trojku. Věřím v Boha, tedy věřím, že je, že existuje, že nad námi je, že nám pomáhá, že nějak zasahuje.

BOD TŘETÍ

neboli věřit na koho, na co. Toto věřit používáme v případě, že věříme na existenci nějaké nadpřirozené bytosti, místa, věříme, že existuje, ale nevkládáme do něj nějaké své naděje, neprosíme ho o něco, je to celé takové pasivní. Být přesvědčen o existenci něčeho.
Věřím na draky, jsem si jistá, že v některých jeskyních opravdu jsou. Věřím na víly, vždycky, když jdu lesem, mám dojem, že tam jsou se mnou. Věřím na Narnii, od malička Letopisy Narnie miluju a beru ji jako existující paralelní vesmír. Věřím na Boha, věřím, že tam nad námi někde je, ale nevěřím, že by mohl něco ovlivnit, že by mělo smysl se k němu modlit, nevěřím, že mi může s čímkoli pomoci, věřím, že je, ale do ničeho nezasahuje.


Tím to ale všechno zdaleka nekončí! Rozdíl je i mezi obyčejným věřit, věřit v, věřit na a spojením být věřící. Zeptá-li se mě někdo, jestli jsem věřící, nemyslí tím, jestli věřím v sebe, věřím na draky, věřím kamarádce, že nikomu neřekne svěřené tajemství, ale prostě a jednoduše jestli věřím v Boha. Jakékoli věření na Boha je tu vyloučeno.

Být věřící potom také není to stejné jako být křesťan, byť to mnohdy splývá do jednoho. Abych mohla být křesťan, musím být křtěná. K tomu, abych mohla věřit v Boha, nemusím být křtěná. A i tehdy, kdy jsem křtěná, nemusím věřit v Boha.

Tímto končím své lingvistické, bohemistické okénko! Doufám, že jsem vám přinesla nějaké nové poznatky o slovesu věřit a že to již nebudete bagatelizovat.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Anketa

Spatřuješ rozdíl mezi 'věřit na Boha' a 'věřit v Boha'?

Ano
Ne
Nikdy jsem o tom nepřemýšlel(a)

Komentáře

1 Vojta Vašák Vojta Vašák | E-mail | 1. června 2015 v 16:53 | Reagovat

Zeptá-li se mě někdo, jestli jsem věřící, tak podle mě nemusí nutně myslet, že věřím v Boha, ale třeba i v boha nebo v něco, co nás převyšuje...

2 A. M. Angelis A. M. Angelis | 1. června 2015 v 19:10 | Reagovat

Děláš si ze mě prdel? :D Proč to děláš holka. Běž se radši hýbat ven. To jsem fakt ještě  neviděla něco takovýho, jako tenhle blog..:D

3 A. M. Angelis A. M. Angelis | 1. června 2015 v 19:27 | Reagovat

A bydlím v Brně na Svánovského, tak se klidně můžeš stavit, abych tady jen anonymně nepičovala. Dám ti nějaký peníze na oblečení a na fitko. :-) Přispívám i na charitu, útulky a na děti ze zemí třetího světa. Založím i pro tebe sbírku..:-)

4 Adrijo Adrijo | E-mail | Web | 1. června 2015 v 20:30 | Reagovat

Strašně moc se mi líbí tvůj blog! :D hezký článek...

5 Taychi Taychi | E-mail | Web | 1. června 2015 v 20:35 | Reagovat

[3]: Proč? Yima se obléká krásně, tak aby každý na pohled poznal její osobnost. Dělá to, protože ji to baví, protože má ráda český jazyk.

Yimi, to krásné, už jsi přemýšlela nad používáním:,,Jsem vděčný za(jsem tomu vděčen), jsem ráda za/jsem tomu rád?" do nás to neustále cpe náš latinář, že právě druhé tvary jsou jazykově korektní. :-)

6 Yima Yima | E-mail | Web | 1. června 2015 v 21:13 | Reagovat

[1]: V podstatě se to nabízí, ale já si to nemyslím. Mám dojem, že v našem prostředí je to stále spojeno s Bohem. Pokud se někdo chce zeptat na boha, bohy, něco, co nás převyšuje, zeptá se přímo. To jsou moje zkušenosti...

[2]: Beru to jako poctu, že jsi neviděla nic jako tento blog!

[3]: Dobře, dej mi přesnou adresu, jméno, na který zvonek mám zazvonit, a já přijdu.

[4]: Tak teda díky.

[5]: Ne, o vděčnosti, být vděčný a tak dále jsem nepřemýšlela. Ale v jedné Szczygiełově knize bylo porovnání soucitu v různých jazycích, už si přesně nepamatuju ve které knize... ale o tom jsem potom ještě dlouho přemýšlela, že my to máme opravdu v tom, jak to je: sou-cítit. :)

7 baruschkasf baruschkasf | E-mail | Web | 1. června 2015 v 22:00 | Reagovat

Krásný článek a jsem vážně ráda, že je na světě víc lidí, kteří ten svůj jazyk opravdu milují :-)
Díky :-)

8 A. M. Angelis A. M. Angelis | 1. června 2015 v 22:09 | Reagovat

Agoj, Svánovského 3, Angelis je mé pravé příjmení a je na zvonku. :-) Můžeš se stavit od 20:00- 23:00, v pondělí celý den. O víkendech naopak ráno a v poledne.
Chtěla bych se i stavit na kurzy psaní s tvýma kamarádkama, ale bojím se že bych nezapadla. :-( Už totiž nejsem panna, přišla jsem o to ve čtrnácti..achjo. By jste mě šikanovaly. Tak nic. :-(

9 A. M. Angelis A. M. Angelis | 1. června 2015 v 22:13 | Reagovat

Nebo je na tom kurzu ještě někdo kdo taky není panna? To by bylo docela super!:-)

10 Yima Yima | E-mail | Web | 1. června 2015 v 22:17 | Reagovat

[8]: Tak jo, tak fajn, až bude čas, určitě se stavím, víš co, charitu potřebuju. A jo, pak jsou tam ještě panicové, to je mi líto, že by ses tam necítila nějak dobře, protože je to tam vždycky hrozně fajn, víš, ale holt, musíš do jiné sorty lidí, my bychom tě šikanovali, jak jsi sama říkala, že áno.

11 Taychi Taychi | E-mail | Web | 2. června 2015 v 16:24 | Reagovat

[8]: Gratuluji. Kdybych místo toho neležela v knihách, chodila bych na kurzy psaní taky. Jo a podle tvé logiky: Už totiž nejsem taky panna, přišla jsem o to v patnácti. Počkej, k čemu se ti tu doznávám? Ach, vlastně abych vyvrátila tvoji směšnou domněnku, že na kurzy psaní chodí jen lidi, kteří nemají sexuální život? Aha... :-D

12 Štěpán Balážik Štěpán Balážik | Web | 2. června 2015 v 17:59 | Reagovat

Důvěřovat s druhým pádem (koho-čeho)? Důvěřuji komu-čemu, ne?
[8]:: Chci přijít na Psací odpoledne a nejsem panna, můžu? Není tam nějaká podmínka?
A čekej mě u dveří. :) Zeptám se tě, proč je svět včetně Tebe tolik a takhle hloupě posedlý sexualitu.

13 Yima Yima | E-mail | Web | 2. června 2015 v 19:17 | Reagovat

[11]: Taychi, já se domnívám, že dotyčná si to plete s nějakým zvláštním druhem kurzu psaní. Něco jako že se tam s někým vyspíš a následně píšeš své prožitky. O tom jsem teda ještě neslyšela. :D

[12]: Ach bože, jsem hrozná! Děkuji za upozornění.
Potom mi řekni, co zjištíš.

14 Pufflie Pufflie | E-mail | Web | 5. července 2015 v 21:08 | Reagovat

Naprosto úžasný článek, Yim! Takto jsem nad tím nikdy nepřemýšlela a musím říci, že jsi mě obohatila o nové vědomosti :)

15 Meredith. Meredith. | 8. července 2015 v 15:46 | Reagovat

Tohle je mega super. Kdysi jsem na to psala úvahu do školy. Téma bylo 'Věřím?' a já, ačkoli chodím na církevní školu, jsem nechtěla psát jen o Bohu. A tak jsem to rozčlenila na to komu věřím, v koho věřím a na co věřím.
Jsem ráda, že to tak neberu sama :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama