15x fotograficky

15x fotograficky popáté

17. listopadu 2013 v 16:34 | Yim
První tři otázky jsou TADY.
Druhé tři otázky zase TADY.
Třetí tři otázky TADY.
No a včerejší jsou TADY.

13) Oblíbený fotograf (český nebo zahraniční) a co na něm nejvíce oceňujete?
Možná bych měla říct Evžen Sobek, protože moje máma s ním chodila na vysokou a jedna z jejích nejlepší kamarádek s ním chodila. Ale ne, mně se jeho fotky vážně nelíbí. Však se podívejte sami.
Můj nejoblíbenější fotograf je z Ukrajiny, ale vyrůstal a žije v České republice. Jedná se o kamaráda Václava Havla, proslavil se focením divadel a disentu. Jde o Bohdana Holomíčka a úplně nejlepší je, že ho asi zřejmě příští léto potkám! Líbí se mi, že fotí lidi, lidské sešlosti a je v tom hodně pocitů. Když se smějí, je v tom radost. Když jsou kamenní jako skála, opravdu je tam ten smutek.

14) Vztahy mezi fotografy - přátelé nebo konkurenti? Jak by to mělo být podle vás? Jak myslíte, že je to v ČR?
Myslím, že by měli být přátelé. K čemu v umění konkurence? To se potom dostáváme do komerčního světa, ze kterého pochází téměř všichni současní zpěváci. Je toho tolik, co se dá fotit, že snad ani konkurence být nemusí. Pokud se tedy někdo nezačne Saudkovi pléct do jeho aktů. Stejně nechápu, co je na tom tak úžasnýho.
A jak je to v ČR? To bohužel netuším.

15) Podle jakého kritéria budete spíše hodnotit fotku - nápad nebo technické provedení?
Spíše technické provedení. Nápad může být naprosto tuctový a triviální, ale technické provedení tomu dá takovou odlišnost, že i jen stromy v lese na F.25 můžou být originální. Příkladem je Evžen Sobek, jehož projekt Blue by mohl být zajímavý - fotil různé lidi u moře, ale ne ty turisty, nýbrž rybáře, domorodce atd. Ale to provedení je takové, že se mi to nemůže líbit ani za stovku let.

15x fotograficky počtvrté

16. listopadu 2013 v 12:05 | Yim
První tři otázky jsou TADY.
Druhé tři otázky zase TADY.
No a minulé tři otázky TADY.

10) Vysněný fotoaparát a objektiv - a proč zrovna toto vybavení?
Co se týče objektivu, už asi rok a půl bych hrozně hrozně hrozně hrozně hrozně moc chtěla jakékoli rybí oko. Je mi nějak jedno, jaké přesně, ale prostě rybí oko.
A fotoaparát? Posledně jsem chtěla Flexaret, ale to jsem dostala na narozeniny. Momentálně bych vážně chtěla Pentax, takový ten starý Olympus, Praktiku, Sprocket rocket, a prostě úplně všechny ty staré analogové foťáky.

11) Pět fotografií za poslední měsíce, které považujete za nejpovedenější + okolnosti jejich vzniku.
Procházela jsem výběr těch nejpovedenějších z jednotlivých focení od začátku prázdnin.
Tato fotka je z Bratislavy a líbí se mi, že tam jde vidět Bratislavský hrad, ten kostel a hlavně ty střechy. Víte, možná to bude znít divně, ale střechy miluju ještě víc než chodníky. Je to foceno z věže bratislavské radnice a opravdu jsem se musela přemáhat, abych tam vylezla. Po těch točitých schodech, ve stísněném prostoru a hlavně tak vysoko! Byla jsem tam s mámou, na začátku července a bylo neskutečné vedro!
Toto je také z Bratislavy, také z té věže. Hrozně se mi líbilo, jak je skrz to kované cosi vidět ten kostel. A taky mi přijde docela zvláštní, že ta obloha je dole do fialova a nahoře je normálně modrá, když byla asi první hodina odpolední. A okolnosti zvyku jsou prakticky stejné jako u předchozí fotky až na to, že tady jsem se ještě k tomu dívala všude okolo, držela se jak šílená zábradlí, a když jsem za sebou uviděla toto, tak jsem si plna strachu čupla a vyfotila to.
Sluníčko! A kudlibabky! Tenkrát jsem se dozvěděla, že vy Češi tomu říkáte jinak, což je dost divný, protože pro mě je to od malička prostě kudlibabka. Morava, víte co. Toto jsem fotila někdy v září, když jsem potřebovala vyfotit film, tak jsem vzala analog a samozřejmě i Alexeje a jela jsem ty tři minuty za město, kde zrovna už zapadalo slunko. Vlastně na tom místě není nic moc k vidění. Pole, pár stromů, cesta ke stájím. No a les na druhé straně, do kterého jsem se neodvážila, protože se už stmívalo.
Toto je ze stejného dne, ze stejného místa. Ne, dobře, ne zas tak úplně. Tuto fotku jsem vyfotila víc uprostřed toho pole, nebo louky, nebo co to je. Ta předchozí byla u cesty. A já prostě miluju ty fotky, kde jsou ty paprsky a ještě k tomu nějaký kvítka a zvlášť, když je to proti tomu slunku.
Tyršův sad, to je skoro ve středu města. Fotila jsem to na konci srpna, když jsem si šla koupit nový svitkový film do Flexarety. Tady se, prosím pěkně, projevila má ujetost na chodníky. Jo, mám ve složce fotek hooodně moc fotek chodníků, ale to je jedno, prostě jsem šílená. No, takže toto, toto jsem fotila, když jsem šla z příměstského Mensa tábora. Jé, kdo tento blog čtete déle, tak si možná pamatujete na článek o tom táboře, ale to teď nebudu zmiňovat. No nic, k další otázce.

12) Kde berete inspiraci k fotografování?
Hm, inspirace. Já nevím. Prostě když se mi chce, tak jdu fotit. Co uvidím a líbí se mi, to vyfotím. Nějakou zvláštní inspiraci bych v tom nehledala.

15x fotograficky potřetí

15. listopadu 2013 v 12:41 | Yim
První tři otázky jsou TADY.
Předešelé tři otázky zase TADY.

7) Váš typický rukopis - něco, co vaše fotografie odliší od ostatních. Máte ho?
Tak tím si nejsem úplně jistá. Nějaká podobnost mezi mými fotografiemi je, to nepochybně. Ale jaká? Na to jsem ještě nestačila přijít.
Edit_25.3.2014: Když fotím lidi, porušuji zákony kompozice a lidi se dívají ven z fotek.

8) Jak vidíte svoji budoucnost ve fotografování - koníček nebo profesionál? Dokážete si představit, že byste se fotografováním živili?
Víte, toto jsem řešila minulý rok na podzim. Byla jsem v kvartě, prostě v deváté třídě, a měla jsem takové období, kdy jsem si nevěřila a prostě jsem si usmyslela, že na gymnázium nemám. Chtěla jsem jít na řemeslný obor - řezbář, cukrářka, pekařka, nebo něco takového. A potom mě napadlo jít na uměleckého fotografa. Začala jsem se připravovat na příjimačky a všechno, ale potom mi došlo, že těch hodin kreslení je vážně moc... a to mě prostě nebaví. Tímto skončila má dráha profesionálního fotografa. Ano, dokážu si to představit. Bylo by to úžasné. Dělala bych něco, co mě baví. Těžko se uživím psaním, ať už novin, časopisu nebo čehokoli jiného.

9) Ateliér, interiér nebo exteriér? Proč?
O tom jsem už někde psala. O tom, že nemám ráda focení v ateliérech. A ani interiéry mi nejsou moc blízké, protože je to omezený, stísněný prostor, kde toho prostě moc nenafotíte. Takže jednoznačně exteriér. Miluju, když přijdu ze školy domů a vezmu si foťáky kolem krku, jedu si autobusem dvě zastávky na Kamechy a potom na tom poli a v tom lese a vlastně všude v té přírodě fotím. Úplně cokoli. Je mi jedno, že většina fotek bude stejně nepoužitelných, nějaké se určitě vydaří. Jde o to, že se tím odreaguju od stresu a depresí, které mě pronásledují na každém kroku.

15x fotograficky podruhé

14. listopadu 2013 v 14:23 | Yim
Předešlé tři otázky najdete ZDE.

4) Digitál nebo film? Co vlastníte a používáte? Co se vám líbí víc?
Mám jak analogové, tak i digitální foťáky. Flexaret 7, Canon EOS 60D, Nikon F65, Canon EOS 300 a Panasonic LUMIX DMC-TZ10. Mnoho z nich má zajímavou historii, ale to teď vynechme.
Analogových foťáků mám víc (první, třetí a čtvrtý). Zbožňuju vyvolávání fotek, protože to je něco úžasného. Kdo to nezažil, tak neví, o co přichází. Myslím tedy, že mám raději analogy. Ačkoli je to dražší. Pořád to má ale své nezaměnitelné kouzlo, které digitální fotografie ztrácejí.
Digitální foťáky zase používám tehdy, kdy prostě vím, že vyplýtvám několik stovek nebo tisíců fotek. Třeba když jdu fotit na MotoGP nebo na jiné závody. To bych se opravdu nedoplatila. Těch fotek mám potom... moc.

5) Upravovat nebo neupravovat?
Myslím, že v dnešní době je většina fotografického umění jen a jen o photoshopu. Nebo o photolifteru, GIMPu, Picase. Já nevím, co všechno používáte, je těch programů vážně hodně. Jsou přirozeně i fotky, které nepotřebují žádnou úpravu a jsou naprosto boží, ale také jsou fotky, které by byly boží, kdyby byly tmavší, světlejší nebo kdyby byly převedeny do černobílé/sepie nebo se tam nastavily teplejší barvy.
Co nemám ráda, tak je automatické upravování fotek, což nabízí například Picasa. Nic nemám proti tomu, když si někdo s fotkou vyhraje v křivkách, aby toto bylo takové a toto zase takové. Jsou ale věci, které naprosto zavrhuji. Nač měnit barvy? Proč něco měnit úplně? Některé fotky potom nemusíte ani fotit a prostě si je namalovat v nějakém programu, protože potom už nejsou pomalu ani vidět rozdíly.

6) Barevné nebo černobílé fotografie?
Něco vypadá lépe tak a něco zase tak. Nedokážu si představit, že by takový západ nebo východ Slunce byl vyfocen černobíle. Mohlo by to být zajímavé, ale všechny ty barvy, o kterých to je, by vymizely. Ale různé svatby nebo pohřby mohou zase na černobílých fotkách vypadat lépe než na barevných, když si taková pratetička vezme neskutečně křiklavé šaty, které všechny fotky jen kazí.
Když fotím na analogové foťáky, používám černobílé filmy, protože se i s fotkami lépe vyvolávají. Stačí papír nasvítit jen jednou, kdežto barevné... no škoda mluvit. U jedné fotky bych taky mohla skončit navěky.
V zoo je to kontroverzní. Třeba barevné papoušky bych rozhodně nefotila na černobílý film, ale takoví sloni nebo polární vlci by mohli být zajímaví. Nebo žirafy. To taky nevím, to by mohlo jít na oba způsoby.
A to nemluvím o mých oblíbených kytkách. Fotím je barevně i černobíle, ale málokdy ty černobílé vypadají dobře. Je tam opravdu potřeba dávat pozor na clonu, čas a všechno ostatní, protože když si nastavíte jen jednu funkci jinak, už to může vypadat otřesně nebo třeba není nic vidět.

15x fotograficky

13. listopadu 2013 v 10:01 | Yim
Přes blog Taychi jsem se dostala na blog Alči, kde jsem našla jakýsi fotografický řetězák. Nejsou to ty fotografické výzvy, kdy máte každý den vyfotit určitou věc. Ne. Toto je patnáct otázek ohledně focení a já se ráda zapojím. Vlastně budu muset nad spoustou otázek hodně přemýšlet. Třeba teď jsem hledala na netu, jak se jmenoval můj vůbec první foťák! Snad jsem to trefila.
Otázky budou přibývat zřejmě každý den ode dneška až po neděli s tím, že v každém článku budou vždy tři otázky. Pokusím se to pokaždé nějak rozepsat a neodpovídat jen jednou větou, ale ne vždy to asi půjde, uvidíme. Takže, teď vzhůru na věc!

1) Kdy jste začali fotografovat a co vás k tomu přivedlo?
Než začnu odpovídat, ještě vás odkážu na článek, který jsem tomuto věnovala.
Začala jsem fotit, když mi byly čtyři roky. Zrovna jsme se přestěhovali z Brna na Vysočinu, do takové malé vesničky snad o třiceti obyvetlích (doteď tam máme chalupu). Dům byl stále v rekonstrukci, přestavovaly se stěny a něco se taky dělalo na zahradě. Já nevím, moc si to nepamatuji. Jen vím, že tam pomáhali i mí bratranci a strejda (z toho mám legendární fotku, kdy tam nemají hlavy, ale raději ji přidávat nebudu). Právě v této situaci jsem dostala svůj první foťák (o kterém budu psát níže) a tak jsem fotila, co se jen dalo. Musím podotknout, že to bylo jaro/léto 2002, ale i přesto jsem stále měla kinofilm, takže se to muselo mámě docela prodražit, když jsem plácala jednu fotku za druhou. Plot. Auto. Země. Plot. Plot. Plot. Země. Kytka. Jo, nějak takto to vypadalo.
A co mě k tomu přivedlo? Asi nuda. Nebo máma a nuda dohromady.

2) Váš první fotoaparát a pět snímků, které z něj považujete za nejpodařenější.
Ten jsem právě hledala všude možně. Ve skříni, kde jsem ho nenašla, a na netu, kde jsem ho asi našla. Pokud je to doopravdy on a pokud si ho pamatuji dobře, tak se jedná o OLYMPUS IZM 220 PARANOMA ZOOM a jak se tak dívám na oficiální stránky Olympusu, tak byl uveden na trh dobrých sedm let předtím, než jsem se vůbec narodila.
A těch pět snímků. Procházím stará alba (je jich šest, která jsem nafotila) a vybírám, jaké fotky asi tak oskenovat. Jednu samozřejmě už mám, svou závodničku pětku, ale co zbylé čtyři? Každá je z jiného roku, takže ne všechny jsou ze čtyř let. Jsou to i fotky z pěti nebo šesti.





3) Oblíbený fotografický styl (portrét, krajina atd...) a proč?
Nojo, když se mnou je to složité. Úplně nenávidím focení lidí v ateliéru, ale co mi zbývá, když chodím do fotokroužku? Hrozně moc mě baví fotit momentky, ale úplně ze všechno nejvíc mám ráda kytky. Hodně často chodím jen tak s foťákem do botanické zahrady a fotím ty rostliny, které mám stejnak vyfocené už nekonečněkrát. To zase ne, to není číslo, ale jen symbol, jak pořád zdůrazňuje náš matematikář, ale to nevadí. A taky tu krajinu mám ráda. Nebo psy! Ačkoli se psů bojím a nemám je zrovna v lásce, tak s Vlaďkou občas chodím na výstavy psů do BVV.
 
 

Reklama