Rozhovory

Steeve X: Pokaždé to myslím ironicky!

18. června 2015 v 16:00 | Yima
Steeve X je jedním z těch ojedinělých druhů - je to bloger. Je mu sedmnáct let, žije v Pardubickém kraji, píše a má profilovku do žluta. Poznali jsme se přes téma týdne, kde je stále aktivním výběrčím a stará se o přijímání nových členů, takže pokud se chcete přidat, kontaktujte ho, a mimo to ještě stojí za článkem měsíce. Právě z TT se začalo šířit, že spolu spíme - a jestli ano, nebo ne, to je tajemství. A co víc o něm říct? On řekne sám v rozhovoru.

Tvůj blog v květnu oslavil jeden rok, máš přes jedenáct tisíc návštěv a 201 vydaných článků. Jak se liší tvá blogová idea tenkrát a teď?
Diametrálně! Když jsem blog zakládal, věděl jsem jen to, že bych do světa rád vyřval spoustu názorů - období založení bylo vlastně tak trochu plné hejtu z reálného života, který prostě potřeboval ven. Asi jsem si tak trochu myslel, že mám správný a k tomu originální názor na všechno. To byla pochopitelně blbost jak lívanec, jíž jsem se časem (snad) zbavil. Celkově se poslední dobou snažím být více "user-friendly", jinými slovy čitelnější pro návštěvníky, pro něž sledovat můj blog není žádná hračka.

Kdy a jak vznikla tvoje přezdívka?
Nikdy bych neřekl, že se to stane tak často dotazovaným tématem, když jde vlastně o chvilkový výplod mojí mysli. Jméno Steve se mi vždycky líbilo a dokonce jsem jej použil v jednom ze svých úplně prvních literárních pokusů - to bude asi ta kýžená symbolika, jež v ní jiní můžou hledat. Ale u "X" asi zklamu, je to naprosto random znak.

Proč používáš uprostřed českého textu anglické výrazy?
Myslím, že k vyjádření svých myšlenek pomocí textu mi nestačí jen jedna konkrétní forma jednoho konkrétního jazyka.

A byl bys schopný a ochotný vzdát se češtiny a psát jen v cizím jazyce?
Hah, v návaznosti na předešlou odpověď myslím, že by se moje vyjadřovací hřišťátko podstatně smrsklo. Ale proč ne, jazyky mám hodně rád, možná by to byla výzva.

Kromě na svůj blog píšeš taky na StudentPoint. Jak ses k tomu dostal? A je možné tvé texty objevit ještě někde?
Ke StudentPointu mě dokopala dnes již silně zaprášená blogerka, kterou jsem objevil mezi svými spolužáky. Přihlášku jsem ale nakonec podal sám, protože spolupráce s nimi nabízí reference a zkušenosti. Nikam jinam zatím svůj literární nos nestrkám, nepočítáme-li soutěže nebo slohovky.

Čili chtěl by ses psaní, potažmo novinařině v budoucnu věnovat?
Rozhodně jsem o něčem takovém přemýšlel. Zájem o takové školy a pracovní místa u nás mi v tom ale moc nepomáhá. Na druhou stranu jo, čtení a psaní jsou jediná věc, ke které přistupuju jako k zábavě a ne povinnosti.

HellieG: Těším se na nauku o věcech posledních

22. ledna 2015 v 16:00 | Yima
Po dlouhé prodlevě tu je rozhovor s další blogerkou. Užijte si čtvrteční odpoledne s myšlenkami HellieG, kterou můžete znát z blogu the-hellie-g.blogspot.cz, dřív se pohybovala na blog.cz.
Hellie je šestnáctiletá blogerka, pisálek, herečka, "zkrátka umělec na volné noze". Popisuje se jako sebestředná, excentrická a namyšlená, nicméně posuďte sami, co se z jejích odpovědí vyklube. Nechám okolo ní malé tajemství, abyste o ní všechno nevěděli už takto v úvodu.


Současný blog nemáš dlouho. Co tě přimělo přestěhovat se z blog.cz na blogspot? V čem jsou hlavní výhody a nevýhody?
Celkově možnosti využití. Na blogspotu se mi líbí, že když si nastavíš úplně jednoduchý vzhled, tak působí poměrně profesionálně. No a samozřejmě mnoho dalších funkcí, které blog.cz buď nenabízí nebo ne v takové podobě jako blogspot. Dále mi vyhovuje mobilní aplikace na chytré telefony. Na druhou stranu mi trošku chybí komunita, kterou blog.cz vytváří, ale tu zčásti nahradí blogerské facebookové skupiny.

Nyní bych se zachytila tvého popisu. Pisálek, herečka. Kdy a proč jsi začala psát, kdy a proč jsi začala hrát?
První "pisálkovské" dílko byla povídka Moje brýle, kterou jsem napsala asi ve druhé třídě a dočkala se celkem třech dílů. Ale předpokládám, že tě spíš zajímají počátky psaní na blog. To bylo někdy ve 13 letech, když jsem měla tak trošku psychické trable, které jsem potřebovala ventilovat, tak jsem si založila blog (doufám, že dnes už neexistuje), kde jsem si tvořila vlastní fantazijní svět. A herectví? Ani nevím. Nějak jsem se náhodou dostala do divadelního kroužku, kde se mi zalíbilo, neboť jsem tam potkala osoby stejně vyšinuté jako já. Vždycky při hraní přijdu na jiné myšlenky, každá hodina mě někam posune, neboť je s námi pracováno zajímavým způsobem.

Co plánuješ po střední škole? Chtěla by ses ubírat nějakým takovým směrem?
Uvažovala jsem o dramaturgii nebo režii, ale na takové obory je poměrně složité se dostat, takže to považuji spíš za sny. Takový můj reálný cíl je žurnalistika. Obzvlášť po posledních několika týdnech si myslím, že je to něco, co má smysl (samozřejmě ne pokud píšete pro bulvár).

Mariella: "Nejsem zastánce šťastných konců"

4. prosince 2014 v 16:00 | Yima
Pokud bych měla představit Mariellu jako blogerku z nějakého blogu, měla bych krapet problém. Mariella je šestnáctiletá dívka ze severu Čech a okupuje hned několik blogů. Strom knih, jakožto její knižní blog, Z nebe, jakožto blog s její literární tvorbou, a Vylévárna citů, který je vylévárnou citů. O co se zajímá, kým je, jaké má názory na život a na smrt, to vše se už dočtete v rozhovoru.

Od doby, co tě znám, jsi vystřídala spoustu blogů a hned několik přezdívek. Jak k tomu došlo a co že jsi zakotvila tam, kde jsi teď?
Popravdě netuším, kde se bere ta má potřeba střídat přezdívky. Tak u jedné si to dokážu odůvodnit, ale zbytek... Už u mých prvních blogů, těch prehistorických, když jsem byla malá (hodně malá) a měla, podobně jako spoustu dalších holek, svůj "ranch" s koníky (rozumějte figurky koníků), tak jsem těch blogů prostřídala několik. Sice se snažím, ale jsem takový nestálý, lehce nevyrovnaný tvor. Možná by bylo jednodušší, kdybych blogovala pod svým pravým jménem - jenže to se mi nechce kvůli jednoduchému faktu, že na internetu zůstane vše. A i když se nepokládám za kontroverzního člověka, nikdy netušíte, kdy na to někdo narazí a odvodí si z toho něco, co ve skutečnosti vůbec nemusí být pravda.

Dva tvé blogy se věnují literatuře - jeden čtenářsky a druhý pisatelsky. Co děláš kromě tohoto?
Snažím se dělat matiku. Je ale pravda, že korespondenční seminář od MatFyzu mě baví v té fázi, kdy si čtu povídání k dané sérii s teorií. Na počítání bych potřebovala, aby den měl ve výsledku nějakých 30 hodin - protože i tak se sama učím látku, kterou zrovna probíráme, protože s naší profesorkou... je to zlé. Jinak ještě rekreačně jezdím na koni, občas kouknu na nějaký seriál či dokument o druhé světové válce.

Iris: "Obecně se snažím nepobuřovat"

27. listopadu 2014 v 16:00 | Yima
Tímto rozhovorem začíná na mém blogu snad pravidelná rubrika. Rozhovory budou vycházet vždy ve čtvrtek, ale ještě se uvidí, jestli jednou za týden, nebo jednou za čtrnáct dní, nebo nějaká smíšenina těchto dvou časových úseků.
První blogerka, se kterou si můžete přečíst rozhovor, je Iris z blogu i-ris.blog.cz. Je jí patnáct let, žije v Liberci, ale pochází z Krkonoš. Na tomto blogu ji můžete najít už tři roky, ale i před tím jste ji mohli vídat jinde. Není členkou žádných klubů na blogu, ale hlásila se do AK, kam ji ještě nikdo nepřijal. A co dělá mimo blogování? To se právě můžete dočíst v rozhovoru.


Svůj první blog sis založila asi v sedmi, osmi letech. Když ti bylo dvanáct, založila sis blog i-ris.blog.cz. Co tě vedlo k prvnímu blogu a proč ses přesunula na ten současný?
Úplně původně jsem měla založený profil na dětské stránce Alík.cz (v podstatě něco jako facebook, ale ilustrovaný a roztomilý). U někoho jsem odkoukala, že má blog, a tak jsem se zcela přirozeně rozhodla, že chci také zkusit mít svou vlastní internetovou stránku... Jak už tomu tak (většinou) bývá, jakožto sedmileté dítě jsem neoplývala příliš kultivovaným psaným projevem. Tak jsem to vzdala. Mezi mým prvním a tím současným blogem existovalo ještě pár slepých větví... například blog snowflowers.blog.cz, který jsem opustila kvůli jednomu kritickému článku.

Pro ty, kteří tvůj blog neznají, pokus se ho nějak stručně představit.
Můj blog je taková všehosměska; vím, že toto tvrzení je klišé, ale opravdu to neumím říci jinak. V prvních letech jsem psala hlavně deníčkové články a občas přidala nějaké fotky nebo písničku, v minulém roce jsem se přeorientovala spíše na úvahy (protože mé běžné denní zážitky očividně nikoho nebavily) a dnes si uvědomuji, že z úvahového blogu se nějak plynule stal blog plný amatérských literárních pokusů. :)

Když jsme u těch literárních pokusů, jsi spoluautorkou Hřejivé výzvy, které se účastní už kolem dvaceti lidí, včetně tebe. Stíháš teď vůbec psát něco jiného?
Popravdě, nestíhám. Pokud se do mých literárních snah nepočítají hudební články, tak jsem plně zaměstnána Hřejivou výzvou, ale nijak moc mi to nevadí. Vlastně to (alespoň pro mě) byl cíl projektu... Ale třeba na psaní do školního časopisu si čas udělat dokážu.
 
 

Reklama