Teaser Tuesday

Teaser Tuesday (15)

10. března 2015 v 19:29 | Yima

Originální Teaser Tuesday je na blogu Should Be Reading. O co jde? Mám vzít knihu, kterou aktuálně čtu, otevřít ji na náhodné stránce a opsat sem úryvek, napsat jméno autora, název knihy.

Pedagogická konstanta: až na vzácné výjimky se osamělý mstitel (nebo potměšilý výtržník, přijde na to, jak se to vezme) nikdy nepřizná. Když rošťárnu provede někdo jiný, taky ho neprozradí. Solidarita? To není jisté. Spíš radost z toho, jak se ti nahoře pinoží s jalovým vyšetřováním. Nijak ho nedojímá, jsou-li potrestáni všichni žáci - zákazem toho či onoho -, dokud se viník nepřizná. Naopak, naskytuje se mu tím příležitost stát se konečně jedním z nich. Přidává se k ostatním a prohlašuje, že je to "hnus", takhle v tom místo sebe "zkoupat" všechny "nevinné". Udivující upřímnost! Že je viníkem on sám, už v jeho očích není důležité. Protože vedení školy potrestalo všechny, mohl přehodit výhybku: tohle už se netýká vyšetřování, tady jde o princip; a rovnoprávnost je pro něho jako pro správného puberťáka princip, o kterém se nesmlouvá.

Všichni jsme chodili do školy. Což je na jednu stranu děsivé, ale na druhou stranu zázračné, nemyslíte? Některým to šlo líp, některým hůř - to byli ti špatní a problémoví žáci. Daniel Pennac, který napsal knihu Učení mučení, byl jedním z nich, ale o pár let později se on stal kantorem. Nejlepší učitelé jsou prý bývalý špatní žáci.

S čímž souhlasím. Ale nebudu to nijak rozebírat, na to vyhradím jiný, samostatný článek, o učitelích, o žácích, o jejich vzájemných vztazích a tak podobně.

Tato kniha je autobiografická, Pennac se tam zabývá svými školními léty, ale i dobou, kdy učil. Vzpomíná, jak pomohl nejrůznějším lidem, co ovlivnilo jeho, jak on ovlivnil ostatní. Je to velmi čtivá kniha a je velmi poučná - nejenom pro učitele a rodiče problémových žáků, ale i pro žáky samé (ať jsou jacíkoli) a zbytek populace. Vyskytují se tam zajímavé pohledy na věc, které se nám ve škole ne vždy ukazují a prezentují.

Teaser Tuesday (14)

10. února 2015 v 19:42 | Yima

Originální Teaser Tuesday je na blogu Should Be Reading. O co jde? Mám vzít knihu, kterou aktuálně čtu, otevřít ji na náhodné stránce a opsat sem úryvek, napsat jméno autora, název knihy.

Hank Rearden se nikdy necítil osamělý, snad jen když byl šťastný. Za chůze se občas ohlédl přes rameno na rudý svit nebe nad hutí. Na oněch deset let již nemyslel. Dnes z nich zůstal jen pocit, pro který Rearden neměl jméno; věděl jen, že je tichý a slavnostně vážný. Ten pocit byl konečným součtem a on již nemusel znovu přepočítávat jeho dílčí části. Ty si však přesto uvědomoval - večery, které strávil u žhnoucích pecí v laboratoři hutě či ve své domácí dílně, noci, kdy se hrbil nad listy papíru popsanými výpočty a vzorci, které zas a znovu hněvivě trhal na cáry, dny, kdy mladí výzkumníci, ze kterých sestávala jeho nepočetná vybraná skupinka asistentů, čekali na příkazy jako vojáci připravení k beznadějné bitvě, jako spolubojovníci, kteří již vyčerpali všechen svůj důmysl a nyní jen stojí, stále odhodlaně, leč mlčky, a ve vzduchu nad nimi visí nevyřčená věta: "Pane Reardene, to se nemůže povést." Ten pocit obnášel obědy a večeře, od kterých jej odtrhl náhlý nápad, který musel ihned rozvést a vyzkoušet, na kterém pracoval měsíce, jen aby ho pak smetl ze stolu coby další slepou uličku; soukromé chvilky uloupené konferencím, podpisům smluv, povinnostem šéfa nejlepší ocelárny v zemi, uloupené téměř provinile, jako pro tajnou lásku. Obnášel onu jedinou myšlenku, která se jako nehybná přímka táhla celými deseti lety vývoje, jako podtón všech jeho činů a vjemů, onu vizi, která se mu vznášela před očima, když se díval na městskou zástavbu, na železniční koleje, na světlo v okně vzdáleného statku, na nůž v rukou krásné ženy, která krájí ovoce na banketu - vize slitiny překonávající ocel po všech stránkách, kovu, který by byl vůči oceli tím, čím je ocel vůči železu. Obnášel okamžiky sebetrýzně, když zavrhl další nadějný nápad či vzorek, kdy si nepřipouštěl únavu, kdy se nechtěl poddat jakýmkoli pocitům, kdy se neúprosně bičoval mantrou "něco tomu chybí... pořád tomu něco chybí" a kdy ho kupředu hnala jen víra, že jeho vize je dosažitelná. A pak den, kdy konečně dospěl k cíli a výsledek nazval Reardenův kov. To všechno se rozžhavilo doběla, roztavilo a splynulo ve slitinu zvláštního, tichého pocitu, při kterém se Rearden usmál na potemnělou okolní krajinu a pomyslel si: proč i štěstí může bolet?

Včera jsem odcházela ze školy už po druhé hodině, protože jsem šla na ORL. Jenže jsem měla ještě hodně času a stejně tak hodně knížek na vrácení do knihovny. Otevírali v deset a já tam byla pět minut předtím. Kupila se tam fronta jako na banány, nikdy bych neřekla, že tolik lidí si může chtít půjčovat knížky a ještě k tomu kvůli tomu čekat v zimě, kdy ještě ke všemu sněžilo. Všichni jsme se v deset vhrnuli dovnitř a mě čekalo báječné překvapení v podobě Atalasovy vzpoury od Ayn Randové, což moji snobskou duši velmi potěšilo. Čím tlustší člověk čte knihu, tím ho ostatní berou vážněji, jak jsem vypozorovala. Tato kniha je extrémně velká a má přes jedenáct set stran.

Na internetu jsem se dočetla, že je to prý nejpravicovější román, který byl kdy napsaný, že kritizuje socialismus a komunismus a ptá se na otázky, co se stane, když se tvůrčí lidé - byznysmeni, vědci, vynálezci, umělci - kteří jsou motorem civilizace, obrátí k světu zády? Co se stane, když se Atlas, který na ramenou nese svět, rozhněvá a své přímě shodí?

Jsem teprve na asi padesáté stránce, což není moc, když to porovnám s celkovým počtem stran, nicméně jsem si té pravicovosti nevšimla. Ano, v hlavní roli jsou šéfové, ředitelové a vlastníci firem, které se snaží přežít. Připadá mi ale, jako by bylo poukazováno, jak se nechají ovládnout penězi - a to je pro mě špatné.

Ale ne pro Ayn Randovou, která vytvořila svoji filozofii a to objektivismus, který se zabývá právě tím, že altruismus je špatný a "metlou lidstva" jsou peníze a peníze a úspěch jsou to jediné, o co v životě jde. Nesouhlasím s tím, ale ta kniha se zdá být fajn.

Teaser Tuesday (13)

13. ledna 2015 v 21:32 | Yima

Originální Teaser Tuesday je na blogu Should Be Reading. O co jde? Mám vzít knihu, kterou aktuálně čtu, otevřít ji na náhodné stránce a opsat sem úryvek, napsat jméno autora, název knihy.

Vybral jsem si sedadlo vzadu, stranou od ostatních, ale jakýsi rozcuchaný mladík vstal ze svého místa a přišel si ke mně sednout. Sotva dosedl, autobus se rozjel.
"Doufám, že vám nevadí, že jsem si přisedl. Cítím, že si o té společnosti vepředu myslíte totéž, co já. Vůbec nechápu, proč tam chtějí jet. Nechce se jim a stejně by jim bylo nejlíp doma. Pro nás dva to ovšem má úplně jiný význam."
"Myslíte, že se jim v tom městě líbí?" zeptal jsem se ho.
"Asi tak, jako by se jim líbilo kdekoli jinde," odpověděl. "Mají tam kina, reklamy, výprodeje a vůbec všechny ty věci, o které tak stojí. Netrápí je ten strašný nedostatek intelektuálního života. To já, když jsem přišel, hned jsem poznal, že tu něco nehraje. Měl jsem odjet hned prvním autobusem, ale ztrácel jsem čas marnými pokusy ty lidi nějak probudit. Našel jsem tu pár známých z dřívějška a zkoušel jsem dát dohromady takový malý kroužek, ale zdá se, že už všichni klesli na úroveň svého okolí. Už než jsme sem přišli, jsem měl jisté pochybnosti o Cyrilu Blellowovi. Byl sice inteligentní, ale tak nějak falešný. Člověk od něj mohl přijmout trochu kritiky, i když sám nikdy nic nevytvořil. Ale teď už mu nezbylo, zdá se, nic, než ta jeho samolibost. Posledně jsem mu chtěl přečíst něco ze svých básní... ale počkejte, mohl byste se na to také podívat."

Minulé pondělí jsem hledala v katalogu knihovny Velký rozvod nebe a pekla od C.S.Lewise. Jako první mě naštvalo zařazení do americké literatury, jako druhé mě naštval v úterý fakt, že se jim ta kniha někam zatoulala a tak jsem si ji nemohla půjčit. A nebyla ani ve školní knihovně. Teda řeknu vám, to "doporučení knih", kdy poslouchám lidi bavit se o knihách, má jedno velké úskalí - sehnat všechny ty knihy a potom najít čas je přečíst.

Takhle jsem zaslechla o Velkém rozvodu a prostě jsem si to musela přečíst. Nakonec, když nešlo jinak, jsem si knihu stáhla z internetu a vypůjčila si od mámy čtečku, což opravdu nemám ráda, ale když to musí bejt... Je to hodně filozofický a o náboženství a tak, asi ne každému se to bude líbit. Ale zároveň to všechno je v příběhu, takže je to vlastně fajn. Je to taková ta knížka, se kterou konfrontujete své názory a při které nejde dávat pozor na Karla IV. v hodině dějepisu...

Teaser Tuesday (12)

6. ledna 2015 v 20:03 | Yima

Originální Teaser Tuesday je na blogu Should Be Reading. O co jde? Mám vzít knihu, kterou aktuálně čtu, otevřít ji na náhodné stránce a opsat sem úryvek, napsat jméno autora, název knihy.

Jsou spisovatelé, velcí spisovatelé, kteří nás oslní silou svého ducha, ale kteří jsou poznamenáni zvláštní smůlou: pro nic z toho, co mají na mysli a chtějí říci, nenašli originální formu, která by byla spjata s jejich osobností stejně neodlučitelně jako jejich myšlenky. Myslím například na velké francouzské spisovatele narozené okolo začátku dvacátého století; když jsem byl velmi mlád, všechny jsem je obdivoval; Sartra pravděpodobně nejvíc.

Dnes jsem přečetla celou Zahradou těch, které mám rád od Kundery z minulého roku. Je to taková tenká knížečka, asi 110 stran, velikost o něco větší než A5. Je to řada esejí o lidech, které má Milan Kundera rád. Je to o spisovatelích, o románech, o Češích i o Francouzech, ale i o úplných cizincích. Nepletu-li se, překládal to do češtiny Kundera sám. (Tuto knížku jsem dostala na Vánoce a je jedna ze tří, které jsem zatím nečetla.)
Nicméně, dneska jsem v knihovně vrátila 19 knih, které jsem měla půjčené minulý měsíc, měsíc a půl; a místo toho jsem si půjčila (jen!!!) tři knihy a to Nahý oběd od W. S. Burroughse, Hra pro čtyři ruce od Jana Němce a Che Guevarův pražský příběh od Abela Posse. (Původně jsem si chtěla půjčit C. S. Lewise, ale neměli. Pouze druhý díl Kosmické trilogie, ale proč začínat od dvojky, že?)

Teaser Tuesday (11)

23. prosince 2014 v 11:20 | Yima

Originální Teaser Tuesday je na blogu Should Be Reading. O co jde? Mám vzít knihu, kterou aktuálně čtu, otevřít ji na náhodné stránce a opsat sem úryvek, napsat jméno autora, název knihy.

Posadil jsem se na holý pahorek. Okolo nebylo vidět nic jiného než prázdný prostor. Nebylo cítit nic jiného než pouhý čas. Tiše jsem se nudil. Rukama jsem se držel za kolena a najednou jsem bez jediného pohybu začal padat...
Padal jsem...
Padal jsem...
Padal jsem...
Propadal jsem se sám v sobě. Jak by mě mohlo napadnout, že existují takové srázy, tak závratná propast, stovky a stovky kroků do nitra jednoho lidského těla? Propadal jsem se do prázdna.
Čím rychleji jsem padal, tím víc jsem křičel. Ale rychlost můj křik neutlumila.
Potom jsem měl pocit, že se pád zpomaluje. Změnil jsem skupenství. Už jsem nebyl tak těžký. Rozdíl mezi mnou a vzduchem se vytrácel. Stával jsem se vzduchem.

A zbytek si budete muset přečíst sami.
Kniha od autora, který tu už v Teaser Tuesday byl. Eric-Emmanuel Schmitt: Evangelium podle Piláta. Je to kniha, která je členěna do dvou částí. První část má asi sedmdesát stran a vypráví ji Ježíš. Popisuje útržky vzpomínek na dětství, na otce, na matku, na přátele, na myšlenku, že by se stal rabínem. Podrobněji je tam vyprávěno, jak se setkává se svým bratrancem Janem Křtitelem, jak potkává své učedníky, tak žije do doby, než ho jde Jidáš udat. Druhá část je psaná formou dopisů. Píše je Pilát Ponský svému bratrovi Titovi do Říma. Pojednává tam o svém každodenním životě, ale přdevším se to točí okolo zmizelého těla Ježíše a hledání, kde by mohlo být.
Mně se ta kniha líbí. Avšak ne každému tak může připadat. Toto už je silně náboženské téma, že ano. Jsou tam hodně obsaženy Ježíšovy myšlenky a činy a ty zázraky a tak, myslím, že je dobré, aby si to přečetli i nevěřící, protože to, co Ježíš hlásal, je opravdu rozumné a lidské.

Teaser Tuesday (10)

2. prosince 2014 v 18:19 | Yima

Originální Teaser Tuesday je na blogu Should Be Reading. O co jde? Mám vzít knihu, kterou aktuálně čtu, otevřít ji na náhodné stránce a opsat sem úryvek, napsat jméno autora, název knihy.

"Lidé se bojí umřít, protože se bojí neznáma. Ale co je to neznámo? Navrhuju ti, Oskare, aby ses ho nebál a naopak mu důvěřoval. Podívej se na obličej Ježíše na kříži: podrobuje se tělesné bolesti, ale duševně ho nic nebolí, protože má důvěru. A tím ho hned míň bolí i ty hřebíky. Říká si: bolí mě to, ale nemůže to být špatné. A to je právě ono! To je dobrodiní víry. To jsem ti chtěla ukázat."
"Tak prima, babi Růženko, až na mě přijde strach, budu se snažit mít důvěru."
Políbila mě. Bylo nám s Tebou v té prázdné kapli fajn, Bože, vypadal jsi tak klidně.

Salesiánské středisko mládeže Brno-Žabovřesky pořádá pro animátory Adventní čtení. Každou adventní neděli se sejde kupa lidí, aby si poslechli kousek knížky, popili svařák, odpověděli na (filozofickou) otázku, popovídali si jen tak a potom s dobrým pocitem odešli domů. Čte se kniha Oskar a růžová paní od Erica Emmanuela Schmitta. Oslovilo mě to natolik, že jakmile se naskytla volná chvíle (tj. dnes), zašla jsem si pro ni do knihovny. Na internetu jsem zjistila, že to patří do cyklu o neviditelném, půjčila jsem si tedy celý "cyklus". Jsou to tři krátké knížky, v jedné je ukryto křesťanství, v další islám a v té poslední judaismus. Tato kniha je o křesťanství.

Možná vás to odrazuje, ale to nemusí. Teď to asi bude znít jako spoiler, ale jelikož se to všechno dozvíte na několika prvních stránkách, můžu vám to říct. Je to o desetiletém klukovi, který píše na radu babi Růženky Bohovi, žije v nemocnici a umírá na leukémii. Pohrává si s vírou, hraje si s babi Růženkou, přemýšlí, prožívá celý svůj život v pár dnech. Není to žádná propaganda.

Přečetla jsem to během hodiny. Teď to v mezičase mezi povinnostmi čtu podruhé a hodlám to přečíst ještě párkrát. Dobře se u toho přemýšlí. Budu muset v neděli poděkovat Liborovi, že jsem díky němu tuto knížku mohla číst. Mám dvě oblíbené knížky. Klub nenapravitelných optimistů a Den trifidů. Teď jsou tři, protože toto je vynikající kousek!

Teaser Tuesday (9)

25. listopadu 2014 v 19:52 | Yima

Originální Teaser Tuesday je na blogu Should Be Reading. O co jde? Mám vzít knihu, kterou aktuálně čtu, otevřít ji na náhodné stránce a opsat sem úryvek, napsat jméno autora, název knihy.

Stává se, že se kulisy zbortí. Vstát, tramvaj, čtyři hodiny v kanceláři nebo v továrně, jídlo, tramvaj, čtyři hodiny v práci, jidlo, spánek, a tento rytmus se opakuje v pondělí, v úterý, ve středu, ve čtvrtek, v pátek, v sobotu, většinu doby se tomu lidé snadno podřizují. Ale stačí, aby se jednoho dne ozvalo "proč" a začíná ono znechucení poznamenané údivem. "Začíná", to je důležité. Znechucení přichází na konci činů mechanického života, zároveň však zahajuje pohyb vědomí. Probouzí je a vyvolává pokračování. Pokračování, to je nevědomý návrat do řetězu nebo definitivní probuzení. Na konci probuzení se časem objevuje důsledek: sebevražda nebo zotavení. Samo o sobě má v sobě znechucení cosi odporného. Teď však musím dospět k závěru, že je dobré. Neboť vše začíná vědomím a má cenu jen díky jemu. Tyto poznámky nejsou nijak původní. Jsou však evidentní: na určitou dobu to stačí, když jde o souhrnné probádání počátků absurdna. Prostá "starost" je původcem všeho.

Tak jsem zase podváděla, protože toto byl zase cíleně vybraný odstavec z knihy Mýtus o Sisyfovi od Alberta Camuse. Kromě toho samotného Mýtu o Sisyfovi je tam obsaženo několik esejů o absurdnu. A proč zrovna tento odstavec? Takže takhle - poslední dobou jsem ze školy úplně mimo, přijde mi zbytečná, zbytečná ztráta času, nenaplňuje mě. A pořád jsem nevěděla proč, přemýšlela jsem o tom, říkala jsem si, že je to možná jen ztrátou motivace... No a když jsem si přečetla toto, najednou jsem to všechno pochopila - kdybych nepřemýšlela, proč to tak je, všechno by bylo v pohodě. A od té doby jsem si tento odstavec četla pořád dokola a asi dvacetkrát...

Teaser Tuesday (8)

18. listopadu 2014 v 19:02 | Yima

Originální Teaser Tuesday je na blogu Should Be Reading. O co jde? Mám vzít knihu, kterou aktuálně čtu, otevřít ji na náhodné stránce a opsat sem úryvek, napsat jméno autora, název knihy.

MÉ BOHÉMSTVÍ
Já šel a v kapsách děravých jsem pěstě svíral.
Kabát spíš přelud byl namísto ochrany.
Já pod tvým nebem šel, Múzo, tvůj poddaný.
Ó la la! Těch lásek, o nichž jsem něžně sníval!

Ubohé kalhoty jen tak tak držely.
Zasněný Paleček drmolil při úvozu
své rýmy. Hospodu měl u Velkého vozu,
kde hvězdy na nebi pro něho tančily.

A já jsem sledoval ty reje převeselé
v tu zářijovou noc, kdy rosa na mém čele
se proměňovala ve víno odvážných.

Tak, nohu o prsa co lyru podepřenou,
na gumu podevše, která mi byla strunou,
já verše zpíval jsem v těch časech půlnočních.

Co čtu? Poezii! Lidi, čtěte poezii! Takové odreagování jako poezie vám nějaká próza nedá ani za nic. Arthur Rimbaud: Cestou bez konce. Některé básničky jsou fakt pěkné, ale je to překlad Gustava Francla a jistě chápete, že Vítězslavu Nezvalovi se nic a nikdo nevyrovná. Ale jako jo, pěkné, pěkné. Četli jste nějaké básně od Rimbauda?

Teaser Tuesday (7)

11. listopadu 2014 v 19:22 | Yima

Originální Teaser Tuesday je na blogu Should Be Reading. O co jde? Mám vzít knihu, kterou aktuálně čtu, otevřít ji na náhodné stránce a opsat sem úryvek, napsat jméno autora, název knihy.

Zmizeli a ulice pomalu pustla. Představení podle všeho už všude začalo. Na chodníku zůstali jen majitelé krámů a kočky. Nad alejí smokvoní, která se táhne ulicí, bylo nebe průzračné, ale neoslňovalo. Trafikant odnaproti si vynesl židli, postavil ji přede dveře a obkročmo si na ni sedl s lokty opřenými o lenoch. Tramvaje, ještě před chvilkou nacpané, jezdily skoro prázdné. Vedle trafikanta v kavárničce U Pierrota zametal číšník v liduprázdném lokálu piliny. Byla to neděle jak náleží.

Albert Camus: Cizinec; docela mě v knihovně naštvalo, že jsem ji našla až v oddělení
pro povinnou četbu, a ne i mezi normální beletrií (a stejně to bylo i s Marquézem). Nu což, prostě jsem se přes to přenesla.
Líbí se mi to? Líbí! Fakt jo. Některé odstavce sice musím číst několikrát, abych se v tom zorientovala, ale to bude jenom tou mojí roztěkaností poslední dobou. Chci si přečíst Mýtus o Sisyfovi. Vlastně mi hodně sedí styl Camuse. Dobře se čte.

Musím se vám pochlubit s mým zážitkem z knihovny! Už nějakou dobu tam máme "samoobslužný" půjčovací pult. A protože jsem těch knížek měla fakt hodně, nechtěla jsem zdržovat... okej, okej, hlavně jsem to chtěla zkusit! Tak jsem to zkusila. A víte, jak ty paní tisknou papír se seznamem vypůjčených knih a do kdy je potřeba je vrátit? Na tom samoobslužným se to tiskne na paragon! Jsem z toho tak moc nadšená (dětinská radost), že vám to musím ukázat! Četli jste z toho něco? Já už mám něco půjčeného podruhé.

Teaser Tuesday (6)

4. listopadu 2014 v 16:06 | Yima

Originální Teaser Tuesday je na blogu Should Be Reading. O co jde? Mám vzít knihu, kterou aktuálně čtu, otevřít ji na náhodné stránce a opsat sem úryvek, napsat jméno autora, název knihy.

Tak jsem den neztratil.
Pokračoval jsem dál po pěšině a přišel k ohradě, kde se pasou koně. Stojí uprostřed jako sochy, skoro nehnutě, pak se náhle jeden z nich dá do pohybu: Svaly se mu rýsují, mohutné napětí na hladké kůži a nohy tvrdě dupou do země, hrozivý zvuk kopyt jako předzvěst války nebo smrti. Neštěstí. Něco hrozného. Kůň se rozběhl divokou rychlostí k místu, kde jsem stál, strach jsem necítil. A pak: Tlak vzduchu z pohybu zvířete mi narazil do obličeje. Ovanul mě pach jeho kůže a hřívy. I to byla radost.

Kniha Proti umění od severského autora Tomase Espedala. Je zajímavá v tom, že používá paralelní kompozici - v jednom "čase" se odehrávají příběhy různých rodinných příslušníků, které vypráví hlavní postava. Vzájemně se prolínají, aniž by někde bylo předem napsáno, že teď jsme v roce 1945 a povídáme si tu o tom a tom, ne. Musíte si pamatovat, co jste před chvílí přečetli a jakmile se objeví zmínky o tom, kdo v tomto příběhu figuruje, hned si to musíte podle toho zrekapitovat.
Další zajímavostí je to, že autor používá jak dlouhá, složitá souvětí plná přídavných jmen, tak i krátké, jednoduché věty, které někdy čítají třeba jen jedno, dvě, tři slova. To dodává textu dynamičnosti. Čtěnář se ponoří do toho dlouhého spádu slov a vzápětí ho probudí něco krátkého. Do jisté míry je to vidět i v ukázce.

Dneska jsem byla v knihkupectví. Rok pod psa, to stojí 199kč, to ne, to je moc drahý. Jé, hele, Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku, to jsem chtěla! 329 korun, moc drahý. Guláš pro Masaryka, jé, to bych chtěla! 299 korun, tak to taky nic. Nakonec jsem si odnesla Pravda o případu Harryho Queberta od Joëla Dickera za 398 korun... (ovšem s ISIC kartou jsem platila jen 358!).
 
 

Reklama